1/
Řízení o dovolání
Za
rozhodnutí obsahově navazující na rozhodnutí zrušené na podkladě podaného
dovolání podle § 265k odst. 2 věty druhé tr. ř. je třeba
považovat vedle obsahově navazujících rozhodnutí vydaných v téže trestní
věci, v níž bylo podáno dovolání (např. rozhodnutí o podmíněném
propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, rozhodnutí o nákladech
trestního řízení, rozhodnutí o zápočtu vazby), rovněž obsahově navazující
rozhodnutí, jež byla vydána v jiných trestních věcech vedených proti témuž
obviněnému, ohledně něhož došlo ke zrušení rozhodnutí napadeného dovoláním,
pokud jejich výrok (případně jeho část) obsahově navazuje na výrok zrušený na
podkladě podaného dovolání. Za takové obsahově navazující rozhodnutí lze
označit i rozhodnutí vydané v jiné trestní věci, jímž bylo zrušeno
rozhodnutí napadené dovoláním ve výroku o trestu, ve vztahu k němuž
byl navazujícím rozhodnutím v jiné trestní věci uložen souhrnný trest
podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku.
Zruší-li
Nejvyšší soud jako obsahově navazující podle § 265k odst. 2 věty
druhé tr. ř. rozhodnutí vydané v jiné trestní věci, a to ve
výroku o souhrnném nepodmíněném trestu odnětí svobody uloženém i za
trestnou činnost, jejímž spácháním byl obviněný původně uznán vinným
rozhodnutím napadeným dovoláním, a vykonává-li obviněný v době
rozhodnutí o dovolání tento trest, rozhodne ve smyslu § 265l
odst. 4 tr. ř. o vazbě obviněného, a to případně
i v navazující trestní věci, v níž byl zrušen výrok
o souhrnném trestu.
(Usnesení
velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2018,
sp. zn. 15 Tdo 195/2018-I.)
2/Znalecký
posudek
I. Znalecký
posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, musí obsahovat popis
konkrétních projevů posttraumatické stresové poruchy u poškozeného,
tj. uvedení skutečností, v jakých sférách života poškozeného se tato
porucha projevila a po jakou dobu a v jaké intenzitě ho omezila
v obvyklém způsobu života. Takto musí být zadavatelem znalecký úkol
vymezen. Nestačí jen znalcovo konstatování, že v důsledku jednání
obviněného tato posttraumatická stresová porucha u poškozeného nastala.
Jen při zodpovězení těchto otázek lze totiž rozhodnout, zda se tato
posttraumatická stresová porucha projevila jako vážná porucha zdraví
(srov. rozhodnutí uveřejněné pod č. 29/2018 Sb. rozh. tr.).
II. Zavinění
pachatele je třeba prokázat nejen ve vztahu k jeho jednání, nýbrž
i k následku činu a příčinnému vztahu mezi jednáním
a následkem. K vyslovení jeho viny přečinem těžkého ublížení na
zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1 tr. zákoníku proto
nedostačuje, pokud soud zdůvodní existenci jeho nevědomé nedbalosti podle
§ 16 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku jen ve vztahu k jeho
neopatrnému jednání (např. způsobení požáru) a k jím
bezprostředně přivozenému somatickému poškození zdraví poškozeného (ke vzniku
popálenin jeho těla), není-li těžká újma na zdraví shledávána v tomto
poranění, nýbrž v duševní poruše (posttraumatické stresové poruše), která
se u poškozeného měla vyvinout jako následek činu pachatele.
V takovém případě je nezbytné prokázat jeho nedbalostní formu zavinění
k této vážné poruše zdraví, která je zákonným znakem objektivní stránky
uvedeného přečinu.
(Usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. 6 Tdo 320/2018)
3/Vydírání
Skutečnost,
že pachatel použil k nátlaku mobilní telefon a působil na vůli jiného
zasláním krátkých textových zpráv (SMS), v nichž svůj nátlak na něj
vyjádřil, resp. formuloval výhrůžky, nebrání závěru o naplnění
objektivní stránky trestného činu vydírání podle § 175 odst. 1
tr. zákoníku. Není vyloučeno, aby tímto jednáním byly výhrůžky pachatelem
zasílány poškozenému s cílem donutit jej, aby podle požadavků pachatele
něco konal, opomenul nebo trpěl. Pro takový závěr je rozhodné, že podle obsahu
SMS je dostatečně zřejmý a jasný jak záměr pachatele, tak i povaha
a vážnost výhrůžek, jakož i obsah toho, k čemu poškozeného nutí.
(Usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. 8 Tdo 36/2018)
4/
Šíření nakažlivé lidské nemoci
Trestný
čin šíření nakažlivé lidské nemoci podle § 152 tr. zákoníku je
ohrožovacím trestným činem a dopustí se jej ten, kdo úmyslně způsobí nebo
zvýší nebezpečí zavlečení nebo rozšíření nakažlivé nemoci u lidí. Znaky
tohoto trestného činu nejsou proto naplněny, jestliže dojde k ohrožení
a k nakažení nemocí uvedenou v příloze č. 1 nařízení vlády
č. 453/2009 Sb., jen u jediné osoby, vůči níž došlo
k nebezpečným kontaktům pachatele, a nebylo prokázáno, že by ji dále
šířila nebo přenášela.
(Rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 14. 3. 2018, sp. zn. 8 Tdo 1531/2017)
4/
Krádež
I. Znak
"přisvojení si" cizí věci v § 205 odst. 1
tr. zákoníku je naplněn, pokud pachatel získá možnost neomezené dispozice
s cizí věcí, jíž se zmocnil, a jedná s vůlí nakládat s ní
jako s vlastní.
II. Dluh
na nájemném neopravňuje pronajímatele vniknout do pronajímaných prostor
užívaných nájemcem a bez jeho svolení odvézt v nich umístěné věci.
V takovém případě nejsou splněny podmínky žádné z okolností
vylučujících protiprávnost trestného činu krádeže a porušování domovní
svobody, a to ani výkonu tzv. zadržovacího práva podle § 672
odst. 2 obč. zák., resp. § 1395 a násl.
a § 2234 o. z.
(Usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2018, sp. zn.
5 Tdo 444/2018)
5/ Souhrnný
trest
Výrok
o upuštění od uložení souhrnného trestu je výrokem o trestu, jímž se konstatuje,
že trest uložený dřívějším rozsudkem je dostatečný i vzhledem
k později projednávané části sbíhající se trestné činnosti. Zásadně je
porušením pravidel o trestání vícečinného souběhu, pokud dojde
k upuštění od uložení souhrnného trestu podle § 44 tr. zákoníku,
ačkoliv později projednávaná trestná činnost se posuzuje podle přísnějšího
ustanovení trestního zákoníku a dříve uložený trest byl uložen podle
mírnějšího ustanovení trestního zákoníku (§ 43 odst. 2
tr. zákoníku a contrario), šlo-li o trest odnětí svobody, který
byl vyměřen pod dolní hranicí trestní sazby tohoto trestu stanovenou za trestný
čin přísněji trestný, jímž byl pachatel uznán vinným v pozdějším trestním
řízení, pokud současně nebyly splněny a zohledněny podmínky pro uložení
tohoto trestu pod dolní hranici zákonné trestní sazby podle § 40
odst. 2 nebo § 58 tr. zákoníku.
(Usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn.
5 Tdo 855/2018)
6/
Šíření nakažlivé nemoci zvířat,
Přečin
šíření nakažlivé nemoci zvířat podle § 306 odst. 1 tr. zákoníku
jako ohrožovací trestný čin je dokonán již takovým jednáním pachatele, kterým
způsobil nebo zvýšil nebezpečí zavlečení nebo rozšíření nakažlivé nemoci zvířat
v zájmových chovech, hospodářských zvířat nebo volně žijících zvířat.
Takové nebezpečí musí v důsledku jednání pachatele sice hrozit
bezprostředně, avšak na rozdíl od ustanovení § 306 odst. 2
tr. zákoníku se nevyžaduje, aby jeho jednání skutečně způsobilo rozšíření
nakažlivé nemoci zvířat.
Pokud
pachatel v rozporu s právními předpisy dovezl do České republiky
zdravá zvířata, která proto nebyla způsobilá zavléct nebo rozšířit nakažlivou
nemoc zvířat, pak jeho jednáním nemohl nastat následek spočívající ve vzniku
nebezpečí zavlečení nakažlivé nemoci zvířat, a tedy nemohla být naplněna
objektivní stránka skutkové podstaty přečinu podle § 306 odst. 1
tr. zákoníku.
(Usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2017, sp. zn. 3 Tdo 1140/2017)
výťah z prednášky uskutočnenej dňa 09.05.2013 v Omšení
článok prináša analýzu znakov prečinu ohovárania podľa § 373 ods. 1 Tr. zák. a venuje pozornosť aj problematike, do akej miery je prípustná kritika najmä verejne činných osôb.
cieľom článku bolo poukázať na manévrovací priestor obhajoby pri výkone obhajoby osôb obvinených z trestných činov najmä s drogovým prvkom.