K dôkazu pachovou stopou v známom českom prípade nespravodlivo odsúdeného Michala Šnajdra

Barbora F.

K dôkazu pachovou stopou v známom českom prípade nespravodlivo odsúdeného Michala Šnajdra

V súčasnosti sa v kinách premieta český film s názvom Pachová stopa, ktorý zaznamenal záujem zo strany laickej aj odbornej verejnosti, a taktiež aj zo strany médií. V rámci diskusií spojených s premietaním tohto filmu, sa upozorňovalo aj na známy český prípad nespravodlivo odsúdeného Michala Šnajdra (kde zohral kľúčovú rolu dôkaz pachovou stopou). Pri tejto príležitosti by som preto chcela predstaviť túto kauzu, a to na podklade uznesenia Krajského súdu v Brne, pobočky v Zlíne sp. zn. 68 T 6/2016/2701, zo dňa 27. 02. 2019.Krajský súd týmto uznesením povolil obnovu konania vo vzťahu k odsúdeným Michalovi Šnajdrovi a Ladislavovi Faltýnkovi, zrušil odsudzujúci výrok z rozsudku Krajského súdu v Brne, pobočky v Zlíne, zo dňa 10. 11. 2016, sp. zn. 68 T 6/2016-1555, ako aj všetky ďalšie rozhodnutia na tento výrok obsahovo nadväzujúce, pokiaľ vzhľadom na zmenu, ku ktorej došlo zrušením, stratili podklad, a zároveň vec týkajúcu sa odsúdených M. Š. a L. F. vrátil štátnemu zástupcovi na došetrenie. V roku 2020 štátny zástupca zastavil trestné stíhanie Michala Šnajdra, nakoľko dospel k záveru, že Šnajdr sa skutku nedopustil.

Krajský súd v Brne, pobočky v Zlíne v uznesení z roku 2019, zosumarizoval prípad odsúdených M. Šnajdra a L. Faltýnka nasledovne: „Rozsudkem Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, ze dne 10. 11. 2016, č. j. 68 T 6/2016-1555, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. 1. 2018, č. j. 5 To 6/2017-1914, byli M. Š. a L .F. uznáni vinnými pokusem zločinu loupeže dle § 21 odst. 1 - § 173 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 trestního zákoníku a zločinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1, 4 písm. a) trestního zákoníku, jehož se dle citovaných rozhodnutí dopustili – stručně řečeno – tím, že dne 14. 1. 2014 v době kolem 18.30 hodin v Kroměříži na ulici Obvodové před domem čp. 3315/15a odsouzený M. Š. společně s dalšími neznámými pachateli napadli poškozenou Z. V. tím způsobem, že ji jeden z pachatelů natlačil do připraveného automobilu XXXX RZ XXXX, jehož majitelem byl otec odsouzeného Š., kde ji hodil na zadní sedadlo, kde ji další pachatel asi 4x uhodil do obličeje a kovovými pouty jí spoutal ruce za zády a na hlavu jí nasadil plátěný pytel a poté všichni včetně odsouzeného Š. z místa odjeli. Ve voze pak požadovali po poškozené 100 mil. korun a po zjištění, že má v kabelce dvě platební karty, chtěli po poškozené pod pohrůžkou násilí vědět PIN kódy, načež jim poškozená z obav z výhrůžek sdělila jeden z nich, jakož i bezpečnostní kód pro vstup do firemní kanceláře. S poškozenou ve vozidle takto pachatelé včetně odsouzeného Š. a jezdili několik hodin, přičemž komunikovali i s odsouzeným L. F. a dalšími pachateli, až ji kolem 04.00 hodin již dne 15. 1. 2014 vysadili poblíž obce Vrbka. Odsouzený F. pak během noci vybral za použití jedné z karet dvakrát částku 20 tisíc korun a dvakrát se mu výběr částky jednak 40 tisíc a jednak 20 tisíc korun nepodařil, když mu částky nebyly vyplaceny. Za popsanou trestnou činnost byl odsouzenému M. Š. uložen trest odnětí svobody v trvání 10 let s jeho výkonem ve věznici se zvýšenou ostrahou a odsouzenému L. F. trest odnětí svobody v trvání 5 let s výkonem ve věznici s ostrahou. Dále bylo také rozhodnuto o povinnosti odsouzených nahradit způsobenou škodu.“.

Krajský súd v uznesení z roku 2019, pokiaľ ide o Michala Šnajdra, uviedol, že o jeho vine bolo rozhodnuté na základe jeho pachových stôp, ktoré sa našli na odeve poškodenej a na základe toho, že sa pachové stopy poškodenej našli v jeho aute – BMW (majiteľom bol jeho otec), pričom všetko ostatné boli len rôzne názory, domnienky, či presvedčenia vypočutých svedkov. Pachové stopy tak v tomto prípade boli zásadným dôkazným prostriedkom. K skutku došlo dňa 14. 01. 2014. O dva dni neskôr, dňa 16. 01. 2014 M. Šnajdr auto predal, pričom ho tesne pred tým mal dať vyčistiť. K odobraniu otlačkov pachových stôp z BMW však došlo až po 6. mesiacoch, a to v dňoch od 21. 7. 2014 do 22. 7. 2014, keď bolo vozidlo nájdené a zaistené (viď s. 13, 35 a 36 rozsudku Krajského súdu v Brne, pobočka v Zlíne sp. zn. 68 T 6/2016-155, zo dňa 10. 11. 2016).

Vsúvise s dôkazom pachovou stopou, si najprv predstavíme vybrané body uznesenia krajského súdu, ktorý v roku 2019 povolil obnovu konania. V nich súd skonštatoval nasledovné:

20. ... V případě odsouzeného M.Š. z dokazování provedeného v obnovovacím řízení vyplývá, že tento se na trestné činnosti vůbec nepodílel, přičemž je však třeba zdůraznit, že nynější závěr soudu není a ani nemůže být takový, že tomu tak skutečně je, a že skutečně M.Š. pachatelem trestné činnosti není. Nicméně domněnka, že by tímto pachatelem být nemusel, zde nepochybně má s přihlédnutím k nově provedeným důkazům své opodstatnění. Nelze totiž vedle nyní provedených důkazů současně přehlédnout fakt, že ojeho vině bylo rozhodnuto na základě několika málo navýsost nepřímých důkazů; při velmi mírném zjednodušení celé předchozí důkazní situace by bylo možno konstatovat, že o jeho vině bylo rozhodnuto na základě nálezu jeho pachových stop na oděvu poškozené a na základě nálezu pachových stop poškozené v jeho autě (BMW); vše ostatní byly pouze nejrůznější názory a domněnky či přesvědčení slyšených svědků.

6. ...Dlužno dodat, že na oděvu poškozené byly konstatovány i pachové stopy původně spoluobžalovaných Š. a V., kteří byli citovaným rozsudkem obžaloby zproštěni.

2. … K osobě poškozené pak odsouzený Š. uvedl, že s touto byl do té doby v kontaktu pouze jednou počátkem roku 2013, když ho k ní přivedl jeho známý T. O., a to z důvodu řešení dluhu, který měl u rodiny V. jeho známý T. Poškozená se však o tom bavit nechtěla a odsouzený měl především zjistit, že je B. podvodník, jak tvrdil O. K vozidlu BMW dále odsouzený uvedl, že ho koupil v dubnu 2013 od nějakého Ukrajince a se ziskem ho prodal dne 16. 1. 2014; obdobně prodal toho roku dalších 5 – 6 aut. V autě za dobu jeho užívání seděli z na věci zainteresovaných osob pouze původně spoluobžalovaní Š. a V. a odsouzený nedokázal vysvětlit, jak se do auta dostala pachová stopa poškozené V. a svědka T. O..

4. Poškozená Z.V. se ve svých výpovědích vyjadřovala k průběhu trestné činnosti, které se vůči ní jí neznámé osoby dopustily, aniž by tyto dokázala identifikovat, když slyšela pouze jejich hlasy. Pouze při hlasové rekognici v přípravném řízení i u soudu uvedla, že hlas Š. je podobný hlasu spolujezdce sedícího vzadu vedle s ní. Potvrdila, že se jmenovaným byla jednou v kontaktu, když ho k ní přivezl T. O.. Ve věci byla vyslechnuta celá řada dalších svědků, příp. byly svědecké výpovědi čteny, avšak žádný ze svědků se nedokázal vyjádřit přímo k meritu věci; vyjadřovali se toliko k okolnostem více či méně s meritem věci souvisejícím, tedy k osobám obžalovaných, ke vztahům mezi nimi navzájem či ke vztahům mezi obžalovanými a svědky, příp. k dění v období kolem 14. 1. 2014.

7. Právě především o nález těchto pachových stop soud své rozhodnutí o vině odsouzeného Š. opřel, když konstatoval, že pachové stopy poškozené, která uvedla, že v autě BMW patřícímu odsouzenému nikdy přede dnem 14. 1. 2014 nejela, nemohly na zadních sedadlech vzniknout nikdy jindy než právě v souvislosti s projednávanou trestnou činností, čemuž odpovídají i pachové stopy odsouzeného nalezené na oděvu – mikině a vestě poškozené, z čehož soud dovodil, že odsouzený byl pachatelem, který poškozenou do automobilu natlačil. Ve vztahu k tomuto automobilu dále soud dovozoval, že jej odsouzený vzápětí po spáchání trestné činnosti dne 16. 1. 2014 prodal právě proto, aby se zbavil zanechaných stop (přičemž jej ještě nechal vyčistit). ...

9…. byl tedy podán oběma odsouzenými návrh na povolení obnovy řízení. Nejprve dne 27. 5. 2018 tak učinil odsouzený M.Š., který odůvodnění svého návrhu shrnul do tří bodů, resp. který uvedl tři důvody, z nichž by měla být obnova řízení v jeho věci povolena. Především poukázal na důkazní nepoužitelnost metody pachové identifikace, k čemuž doložil Zprávu o průběhu testování reliability metody pachové identifikace prováděné speciálně vycvičenými služebními psy Policie ČR, jejímž autorem je kolektiv pracovníků Centra pro výzkum chování psů České zemědělské univerzity, z níž dle jeho názoru vyplynulo, že závěry této metody jsou nejen nespolehlivé, ale nevykazují prakticky žádnou důkazní relevanci a jsou proto v trestním řízení absolutně nepoužitelné (k samotné zprávě viz níže). Dále odsouzený Š. poukázal na úřední záznamy Policie ČR, které nejsou obsaženy ve spise, a soud je tedy neměl k dispozici, a které byly sepsány policistou pplk. J. O.; tyto se mají týkat prvotních vyjádření poškozené k osobám pachatelů a podle odsouzeného je nutné, aby s ohledem na jejich obsah se k věci vyjádřili poškozená i jejich autor. V této souvislosti ještě odsouzený navrhl, aby byl vyžádán z policie přehled všech úkonů týkajících se prověřování tohoto trestného činu, aby bylo případně zjištěno, zda některé listiny či věcné důkazy nebyly do spisu zařazeny. Kromě toho podle zjištění obhajoby nebyly do spisu zařazeny dvě CD, které obsahují zachycený telekomunikační provoz a několik DVD se záznamy kamerového systému Městské policie Kroměříž. Závěrem návrhu pak odsouzený poukázal na nedostatečnou analýzu zachycených telekomunikačních dat, když konkrétně nebylo ztotožněno telefonní číslo, s nímž komunikoval odsouzený F. v kritické době v rámci buňky Kroměříž, přičemž s pravděpodobností hraničící s jistotou se má jednat o V. Z. Totéž se týká ještě dalšího čísla, s nímž odsouzený F. také v kritické době komunikoval a které bylo v provozu také příštího dne v době mezi 16.23 a 16.57 v lokalitě Rohlenka (kam měla přivézt poškozená peníze). V této souvislosti ještě odsouzený navrhl prověřit osobu T. S., jehož telefonní číslo je uloženo v telefonním přístroji F. ve spojitosti se Z. Následně ještě odsouzený soudu zaslal jako doplnění návrhu materiál Policie ČR pocházejícísnad z roku 2013 a týkající se pachových stop, z nichž dle jeho názoru vyplynuly pochybnosti samotné policie spolehlivosti metody pachové komparace, přičemž poukázal především napasáž týkající se praxe, kdy v našich podmínkách s pachy manipuluje sám psovod, zatímco např. v Rusku tak činí osoba jiná a psovod provádí výlučně samotné srovnávání a o pozici cílového vzorku ani o povaze případu není informován. V dalším doplňku návrhu odsouzený Š. ještě soudu zaslal údaje ke zmiňovanému V. Z., k němuž poznamenal, že je hlášen k pobytu na stejné adrese v Praze jako odsouzený F. a v době spáchání trestného činu byl hlášen k pobytu ve Valašském Meziříčí, v Kroměříži nikdy adresu neměl, ale s F. v době trestné činnosti v Kroměříži komunikoval.

10. Dne 25. 6. 2018 podal návrh na obnovu řízení také odsouzený L.F., který v něm stručně uvedl, že ve věci od počátku nevypovídal pravdu a nikdo ze skutečných pachatelů této trestné činnosti ani nebyl trestně stíhán. Těmito pachateli mu však bylo vyhrožováno a on se bál o sebe a o svoji rodinu. Tato situace mu přivodila zhoršení jeho zdravotního stavu, a proto se rozhodl říct pravdu a označit skutečné pachatele; v tomto směru už kontaktoval i policii. Odsouzený Š. je dle něho nevinný a celé to bylo proti němu vymyšlené.

11. K návrhu odsouzených se ještě před konáním veřejného zasedání vyjádřil i státní zástupce, který soudu sdělil, že bylo provedeno prověření skutečností uváděných odsouzeným F., který byl také vyslechnut, a tímto šetřením bylo zesíleno podezření, že se na únosu poškozené mohly podílet i další osoby, vůči kterým doposud nebyly prováděny žádné úkony, a to I. L., T. S., J. Š., J. Š., V. Z. a J. S. Jmenovaný Z. byl také operativně vyslechnut jako zadržený podezřelý, přičemž potvrdil prakticky všechny skutečnosti uváděné F., a to včetně účasti dalších osob, z nichž označil S. a Š. Při rekognici pak označil také S. a s určitou pravděpodobností také L. Současně pak z výpovědi Z. podle vyjádření státního zástupce vyplynulo, že vůbec nezná odsouzeného M.Š. a nemá žádné poznatky o tom, že by se na trestné činnosti podílel.

13. K důkazu byl v rámci obnovovacího řízení vyslechnut odsouzený L.F., který velmi podrobně popsal dění předcházející samotnému spáchání trestné činnosti, tedy její plánování, jakož i samotné napadení poškozené Z. V., přičemž v této souvislosti zmiňoval výše jmenované osoby. … Odsouzený F. pak shrnul, že poškozená tedy nebyla odvezena vozidlem BMW, ale Z. Audi, ve kterém byli dále S. jako řidič, spolujezdec byl L. (ve veřejném zasedání odsouzený zjevně mylně uvedl také S.) a vzadu seděl S.. Odsouzený byl celou dobu se Z. a myslel si, že jde o vymáhání dluhu, jak jej Z. svého času informoval. K nátlaku na sebe ještě odsouzený uvedl, že poprvé k němu došlo na počátku řízení, když byl na policii kvůli výběrům z bankomatu a poté sdělil Z., že půjde a na policii řekne pravdu; poté jej L. „chytil pod krkem“. Nátlak se nyní obnovil, když byly podány návrhy na obnovu řízení.

22. Pokud se tedy jedná o projednávanou věc, má soud za to, že východiskem k novému hodnocení zajištěných pachových stop (bude-li nutné) bude závěr o tom (samozřejmě bude-li ho možno učinit), kterým autem byla poškozená Z.V. unesena. Orgány činné v trestním řízení tedy budou mít nyní k dispozici nové důkazy, které sdělují, že se nejednalo o auto odsouzeného Š., ale o auto obviněného Z.. To znamená, že budou-li tyto orgány považovat za prokázáno – alespoň tedy ve fázi řízení, v níž jsou činné – že poškozená byla unesena autem odlišným od BMW (odsouzeného Š.), budou si nutně muset také položit otázku, jak se mohlo stát, že pes označil shodu mezi otiskem pachové stopy v autě a pachovým vzorkem poškozené, stejně jako otázku, jak se mohlo stát, že na oděvu poškozené byly shledány pachové stopy odsouzeného (a co to znamená pro postavení odsouzeného Š. v tomto řízení).Vysvětlení se zde nabízí podle všeho dvojí; buď se zmýlil pes, což by ovšem znamenalo, že se zmýlili hned tři psi a z nich dva ne třikrát – k označení shody je nutné, aby pes třikrát označil pachovou konzervu s porovnávaným pachem a jeden pes prováděl pouze jednu komparaci – ale mnohokrát (lze spočítat vycházejíc z průběhu komparace a počtu stop).A přitom se všichni tito psi zmýlili tak, že veškeré jejich omyly v jejich souhrnu umožňovaly učinit závěr o interakci mezi odsouzeným a poškozenou. Druhou variantou vysvětlení pak je, že pachová komparace nebyla v předchozím přípravném řízení provedena tak, jak by provedena být měla, resp. že její výsledky byly ovlivněny.

Po vynesení uznesenia Krajského súdu v Brne, pobočky v Zlíne v roku 2019, štátny zástupca v roku 2020 zastavil trestné stíhanie Michala Šnajdra. Ukázalo sa, že poškodená nikdy nesedela v Šnajdrovom BMW – nebola unesená vozidlom BMW, ktoré vlastnil M. Šnajdr. Idnes.cz informoval, že štátny zástupca uviedol nasledovné: „Vyvstaly nové skutečnosti, na základě kterých bylo možno bez větších pochyb konstatovat, že se toho skutku nedopustil (Šnajdr),“ konstatoval státní zástupce Martin Malůš.“. Ďalej k tomu tiež uviedol, že „Důkazy vyvstaly poté, co byl vyhlášen předchozí rozsudek.“... Z původního procesu se Šnajdrem zůstává obviněn Ladislav Faltýnek, který byl v roce 2016 odsouzen na pět let. Loni u soudu zdůraznil, že je Šnajdr nevinný.„Byl jsem pod tlakem lidí, kteří mi vyhrožovali zabitím rodiny,“ vysvětloval, proč neřekl pravdu dříve. Faltýnek také popsal, jak v den únosu vozil jako řidič několik lidí, z nichž většina je nově obviněna. „Zůstává jeden obviněný, přibyly další čtyři obviněné osoby, které v předchozích fázích řízení nebyly vyslechnuty ani se s nimi jinak nepracovalo,“ nastínil Malůš. “. Ladislav Faltýnekteda zostal obvinený a k nemu pribudli ďalšie štyri obvinené osoby.

Teraz si predstavíme celé uznesenie Krajského súdu v Brne, pobočky Zlíne, sp. zn. 68 T 6/2016/2701 zo dňa 27. 02. 2019, ktorým bola povolená obnova konania odsúdeným M. Šnajdrovi a L. Faltýnkovi. V uznesení som niektoré pasáže zvýraznila, a kvôli lepšiemu pochopeniu a uvedeniu dôležitého kontextu, som ho doplnila o koncové poznámky.

č. j. 68 T 6/2016-2701

USNESENÍ

Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, rozhodl ve veřejném zasedání konaném dne 27. února 2019 v trestní věci odsouzených M.Š., narozeného XXXX ve XXXX, bytem XXXX, XXXX, a L.F., narozeného XXXX ve XXXX, bytem XXXX, PSČ XXXX, Slovenská republika, o návrzích obou odsouzených na povolení obnovy řízení

takto:

I. Podle § 278 odst. 1 trestního řádu se povoluje obnova řízení v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, pod sp. zn. 68 T 6/2016 ve vztahu k odsouzeným M. Š., narozenému XXXX, a L.F., narozenému XXXX.

II. Podle § 284 odst. 1 trestního řádu se zrušuje odsuzující výrok z rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, ze dne 10. 11. 2016, č. j. 68 T 6/2016-1555, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

III. Podle § 284 odst. 2 trestního řádu se věc týkající se odsouzených M.Š. a L.F. vrací státnímu zástupci k došetření.

Odůvodnění:

1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, ze dne 10. 11. 2016, č. j. 68 T 6/2016-1555, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. 1. 2018, č. j. 5 To 6/2017-1914, byli M.Š. a L.F. uznáni vinnými pokusem zločinu loupeže dle § 21 odst. 1 - § 173 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 trestního zákoníku a zločinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1, 4 písm. a) trestního zákoníku, jehož se dle citovaných rozhodnutí dopustili – stručně řečeno – tím, že dne 14. 1. 2014 v době kolem 18.30 hodin v Kroměříži na ulici Obvodové před domem čp. 3315/15a odsouzený M.Š. společně s dalšími neznámými pachateli napadli poškozenou Z. V. tím způsobem, že ji jeden z pachatelů natlačil do připraveného automobilu XXXX RZ XXXX, jehož majitelem byl otec odsouzeného Š., kde ji hodil na zadní sedadlo, kde ji další pachatel asi 4x uhodil do obličeje a kovovými pouty jí spoutal ruce za zády a na hlavu jí nasadil plátěný pytel a poté všichni včetně odsouzeného Š. z místa odjeli. Ve voze pak požadovali po poškozené 100 mil. korun a po zjištění, že má v kabelce dvě platební karty, chtěli po poškozené pod pohrůžkou násilí vědět PIN kódy, načež jim poškozená z obav z výhrůžek sdělila jeden z nich, jakož i bezpečnostní kód pro vstup do firemní kanceláře. S poškozenou ve vozidle takto pachatelé včetně odsouzeného Š.a jezdili několik hodin, přičemž komunikovali i s odsouzeným L.F. a dalšími pachateli, až ji kolem 04.00 hodin již dne 15. 1. 2014 vysadili poblíž obce Vrbka. Odsouzený F. pak během noci vybral za použití jedné z karet dvakrát částku 20 tisíc korun a dvakrát se mu výběr částky jednak 40 tisíc a jednak 20 tisíc korun nepodařil, když mu částky nebyly vyplaceny. Za popsanou trestnou činnost byl odsouzenému M. Š. uložen trest odnětí svobody v trvání 10 let s jeho výkonem ve věznici se zvýšenou ostrahou a odsouzenému L.F. trest odnětí svobody v trvání 5 let s výkonem ve věznici s ostrahou. Dále bylo také rozhodnuto o povinnosti odsouzených nahradit způsobenou škodu.

2. Uvedené rozhodnutí o vině učinil soud za důkazní situace, kdy oba odsouzení popírali, že by se trestné činnosti dopustili. Odsouzený Š. na svoji obhajobu uváděl, že v době, kdy byla trestná činnost spáchána, byl v Kroměříži u manželů K. řešit s nimi jistou finanční problematiku; odhadoval, že u nich byl asi od 18 do 19 hodiny, poté jel domů. Vzhledem k tomu, že v přípravném řízení uváděl, že byl v dané době doma se svou přítelkyní, byl na tento rozpor dotázán a vysvětlil jej tím, že si na návštěvu u K. vzpomněl až později, když se nad věcí pořádně zamyslel; zpočátku to nijak neřešil, protože věděl, že to neudělal. K osobě poškozené pak odsouzený Š. uvedl, že s touto byl do té doby v kontaktu pouze jednou počátkem roku 2013, když ho k ní přivedl jeho známý T. O., a to z důvodu řešení dluhu, který měl u rodiny V. jeho známý T. Poškozená se však o tom bavit nechtěla a odsouzený měl především zjistit, že je B. podvodník, jak tvrdil O. K vozidlu BMW dále odsouzený uvedl, že ho koupil v dubnu 2013 od nějakého Ukrajince a se ziskem ho prodal dne 16. 1. 2014; obdobně prodal toho roku dalších 5 – 6 aut. V autě za dobu jeho užívání seděli z na věci zainteresovaných osob pouze původně spoluobžalovaní Š. a V. a odsouzený nedokázal vysvětlit, jak se do auta dostala pachová stopa poškozené V. a svědka T. O..

3. Odsouzený L.F. na svoji obhajobu uvedl, že uvedeného dne byl odpoledne i večer s dívkou jménem Z., s níž se seznámil přes internet. Byli spolu ve Zlíně a po půlnoci se vracel domů do Břeclavi, když cestou po osvětlené vozovce si všiml na zastávce rozházených věcí, proto zastavil a mezi věcmi našel i kreditní kartu, na které byl napsán PIN. Z ní vybral částku 20 tisíc korun, což ho mrzí; nic jiného však neudělal, na trestné činnosti vůči poškozené se nepodílel, stejně jako na dalších výběrech z této karty.

4. Poškozená Z.V. se ve svých výpovědích vyjadřovala k průběhu trestné činnosti, které se vůči ní jí neznámé osoby dopustily, aniž by tyto dokázala identifikovat, když slyšela pouze jejich hlasy. Pouze při hlasové rekognici v přípravném řízení i u soudu uvedla, že hlas Š. je podobný hlasu spolujezdce sedícího vzadu vedle s ní. Potvrdila, že se jmenovaným byla jednou v kontaktu, když ho k ní přivezl T. O.. Ve věci byla vyslechnuta celá řada dalších svědků, příp. byly svědecké výpovědi čteny, avšak žádný ze svědků se nedokázal vyjádřit přímo k meritu věci; vyjadřovali se toliko k okolnostem více či méně s meritem věci souvisejícím, tedy k osobám obžalovaných, ke vztahům mezi nimi navzájem či ke vztahům mezi obžalovanými a svědky, příp. k dění v období kolem 14. 1. 2014.

5. Z důkazů listinných se lze zmínit o těch, které soud následně vyhodnotil jako usvědčující ve vztahu k odsouzeným; především se jednalo o vyhodnocení telekomunikačního provozu, kterýmžto postupem bylo zjištěno, že SIM karta užívaná odsouzeným F. se nacházela dne 14. 1. 2014 v době od 17.20 do 18.25 v okolí místa činu a dne 15. 1. 2014 v 01.20 v okolí obce Vrbka, tedy tam, kde byla poškozená propuštěna. Dne 15. 1. 2014 v době od 16.33 do 17.00 v okolí motorestu Rohlenka, kde mělo dojít k předání částky pachatelům poškozenou, a v době od 17.48 do 18.23 v okolí OC Tesco v Břeclavi, kde mělo dojít k výběru z karty poškozené. Odsouzený Š. se pak dle pohybu SIM nacházel v 15.18 u obce Vrbka, v 16.37 a 17.18 v Kroměříži, v 17.51 u Pravčic, v 18.18 a v 19.17 v Otrokovicích.

6. Pro rozhodnutí soudu bylo významné také odorologické zkoumání nalezených pachových stop, při němž služební psi označili shodu mezi pachovým vzorkem osoby – odsouzeného Š. – a pachovými stopami odebranými z pravého i levého rukávu mikiny poškozené a z oblasti zad její vesty (podle vyjádření poškozené ji měl jí neznámý pachatel zezadu obejmout, zakrýt jí ústa a natlačit ji do auta). Další shoda byla také zjištěna mezi pachovými vzorky poškozené V. a otisky pachových stop odebraných z několika míst na zadních sedadlech zmiňovaného vozidla BMW 530L. Dlužno dodat, že na oděvu poškozené byly konstatovány i pachové stopy původně spoluobžalovaných Š. a V., kteří byli citovaným rozsudkem obžaloby zproštěni.

7. Právě především o nález těchto pachových stop soud své rozhodnutí o vině odsouzeného Š. opřel, když konstatoval, že pachové stopy poškozené, která uvedla,že v autě BMW patřícímu odsouzenému nikdy přede dnem 14. 1. 2014 nejela, nemohly na zadních sedadlech vzniknout nikdy jindy než právě v souvislosti s projednávanou trestnou činností, čemuž odpovídají i pachové stopy odsouzeného nalezené na oděvu – mikině a vestě poškozené, z čehož soud dovodil, že odsouzený byl pachatelem, který poškozenou do automobilu natlačil. Ve vztahu k tomuto automobilu dále soud dovozoval, že jej odsouzený vzápětí po spáchání trestné činnosti dne 16. 1. 2014 prodal právě proto, aby se zbavil zanechaných stop (přičemž jej ještě nechal vyčistit)[[i]]. Soud také poukázal na výpovědi svědků T. O., K. a C., kteří se zmiňovali (O.) ozájmu odsouzeného dostat se do blízkosti poškozené, resp. o rozhodnutí odsouzeného dostat se k penězům Vybíralových i násilím, kteréžto vyjádření slyšeli K. a C., stejně jako spoluobžalovaný Š., který to také před soudem potvrdil. Svědek Š. také svědku K. sdělil, že jej do spáchání trestné činnosti vmanipuloval Š., že to udělat nechtěl, ale že ji nakonec unesli. Soud se také zabýval obhajobou odsouzeného Š. spočívající v poukazu na návštěvu manželů K. v Kroměříži, když výpovědi svědků K. označil za nelogickéa především pak konstatoval, že tvrzení odsouzeného, že se u manželů K. v Kroměříži nacházel, nekoresponduje se zjištěními týkajícími se pohybu jeho SIM karty, dle nichž se v 17.51 nacházel u Pravčic a v 18.18 a v 19.17 v Otrokovicích (viz výše), z nichž tedy vyplynulo, že odsouzený nemohl být již před 18 hodinou u K. v Kroměříži. Je třeba dodat, že nalézací soud se v odůvodnění svého rozhodnutí zabýval hodnocením provedených důkazů a nejrůznějšími nuancemi nastalé důkazní situace daleko šířeji, nicméně k rozhodnutí o vině odsouzeného Š. a byl veden zmíněnými nálezy pachových stop, zájmem odsouzeného o rodinu V. a vyvrácením jeho alibi o návštěvě u manželů K., kteréžto konstatování pro účely odůvodnění tohoto rozhodnutí postačuje.

8. Pokud se jedná o účast odsouzeného F. na trestné činnosti, jeho vinu soud dovozoval z použití karty poškozené tímto odsouzeným či přesněji řečeno z výpovědi poškozené, která uvedla, že kartu nikde neztratila, ani na ní neměla nalepený PIN, ale že ji získali pachatelé jejího napadení, kterým také tento PIN sdělila. Podle nalézacího soudu tedy musel F. být s pachateli v kontaktu, a to při některé z četných zastávek během noční jízdy, jak se o nich poškozená zmiňovala s tím, že při nich slyšela hovor pachatelů i s jinými lidmi, jakož i zvuk motorky. Kromě výpovědi poškozené pak byl odsouzený F. podle nalézacího soudu usvědčován i výše zmiňovanými údaji o pohybu jeho SIM karty.

9. Následně byl tedy podán oběma odsouzenými návrh na povolení obnovy řízení. Nejprve dne 27. 5. 2018 tak učinil odsouzený M.Š., který odůvodnění svého návrhu shrnul do tří bodů, resp. který uvedl tři důvody, z nichž by měla být obnova řízení v jeho věci povolena. Především poukázal na důkazní nepoužitelnost metody pachové identifikace, k čemuž doložil Zprávu o průběhu testování reliability metody pachové identifikace prováděné speciálně vycvičenými služebními psy Policie ČR, jejímž autorem je kolektiv pracovníků Centra pro výzkum chování psů České zemědělské univerzity, z níž dle jeho názoru vyplynulo, že závěry této metody jsou nejen nespolehlivé, ale nevykazují prakticky žádnou důkazní relevanci a jsou proto v trestním řízení absolutně nepoužitelné (k samotné zprávě viz níže). Dále odsouzený Š. poukázal na úřední záznamy Policie ČR, které nejsou obsaženy ve spise, a soud je tedy neměl k dispozici, a které byly sepsány policistou pplk. J. O.; tyto se mají týkat prvotních vyjádření poškozené k osobám pachatelů a podle odsouzeného je nutné, aby s ohledem na jejich obsah se k věci vyjádřili poškozená i jejich autor. V této souvislosti ještě odsouzený navrhl, aby byl vyžádán z policie přehled všech úkonů týkajících se prověřování tohoto trestného činu, aby bylo případně zjištěno, zda některé listiny či věcné důkazy nebyly do spisu zařazeny. Kromě toho podle zjištění obhajoby nebyly do spisu zařazeny dvě CD, které obsahují zachycený telekomunikační provoz a několik DVD se záznamy kamerového systému Městské policie Kroměříž. Závěrem návrhu pak odsouzený poukázal na nedostatečnou analýzu zachycených telekomunikačních dat, když konkrétně nebylo ztotožněno telefonní číslo, s nímž komunikoval odsouzený F. v kritické době v rámci buňky Kroměříž, přičemž s pravděpodobností hraničící s jistotou se má jednat o V. Z. Totéž se týká ještě dalšího čísla, s nímž odsouzený F. také v kritické době komunikoval a které bylo v provozu také příštího dne v době mezi 16.23 a 16.57 v lokalitě Rohlenka (kam měla přivézt poškozená peníze). V této souvislosti ještě odsouzený navrhl prověřit osobu T. S., jehož telefonní číslo je uloženo v telefonním přístroji F. ve spojitosti se Z. Následně ještě odsouzený soudu zaslal jako doplnění návrhu materiál Policie ČR pocházející snad z roku 2013 a týkající se pachových stop, z nichž dle jeho názoru vyplynuly pochybnosti samotné policie spolehlivosti metody pachové komparace, přičemž poukázal především napasáž týkající se praxe, kdy v našich podmínkách s pachy manipuluje sám psovod, zatímco např. v Rusku tak činí osoba jiná a psovod provádí výlučně samotné srovnávání a o pozici cílového vzorku ani o povaze případu není informován[[ii]]. V dalším doplňku návrhu odsouzený Š. ještě soudu zaslal údaje ke zmiňovanému V. Z., k němuž poznamenal, že je hlášen k pobytu na stejné adrese v Praze jako odsouzený F. a v době spáchání trestného činu byl hlášen k pobytu ve Valašském Meziříčí, v Kroměříži nikdy adresu neměl, ale s F. v době trestné činnosti v Kroměříži komunikoval.

10. Dne 25. 6. 2018 podal návrh na obnovu řízení také odsouzený L.F., který v něm stručně uvedl, že ve věci od počátku nevypovídal pravdu a nikdo ze skutečných pachatelů této trestné činnosti ani nebyl trestně stíhán. Těmito pachateli mu však bylo vyhrožováno a on se bál o sebe a o svoji rodinu. Tato situace mu přivodila zhoršení jeho zdravotního stavu, a proto se rozhodl říct pravdu a označit skutečné pachatele; v tomto směru už kontaktoval i policii. Odsouzený Š. je dle něho nevinný a celé to bylo proti němu vymyšlené.

11. K návrhu odsouzených se ještě před konáním veřejného zasedání vyjádřil i státní zástupce, který soudu sdělil, že bylo provedeno prověření skutečností uváděných odsouzeným F., který byl také vyslechnut, a tímto šetřením bylo zesíleno podezření, že se na únosu poškozené mohly podílet i další osoby, vůči kterým doposud nebyly prováděny žádné úkony, a to I. L., T. S., J. Š., J. Š., V. Z. a J. S. Jmenovaný Z. byl také operativně vyslechnut jako zadržený podezřelý, přičemž potvrdil prakticky všechny skutečnosti uváděné F., a to včetně účasti dalších osob, z nichž označil S. a Š. Při rekognici pak označil také S. a s určitou pravděpodobností také L. Současně pak z výpovědi Z. podle vyjádření státního zástupce vyplynulo, že vůbec nezná odsouzeného M.Š. a nemá žádné poznatky o tom, že by se na trestné činnosti podílel.

12. Z podnětu takto podaných návrhů tedy ve věci proběhlo veřejné zasedání, v jehož úvodu oba odsouzení na návrzích setrvali; státní zástupce se ve vyjádření k nim omezil na konstatování, že oba podané návrhy směřují proti rozhodnutí, u něhož trestní řád podání takového návrhu umožňuje. Přitom soudu předložil k seznámení usnesení o zahájení trestního stíhání, dle něhož byly obviněny ze spáchání předmětného skutku výše uvedené osoby.

13. K důkazu byl v rámci obnovovacího řízení vyslechnut odsouzený L.F., který velmi podrobně popsal dění předcházející samotnému spáchání trestné činnosti, tedy její plánování, jakož i samotné napadení poškozené Z. V., přičemž v této souvislosti zmiňoval výše jmenované osoby. Nejpodstatnějším z vyjádření odsouzeného bylo sdělení, že mu počátkem ledna 2014 volal Z., který mu řekl, že se mu ozve L. (Doktor), k čemuž došlo kolem 10. 1. Jmenovaný se jej dotázal, zda si chce vydělat „dvacku“ tím, že by dělal taxikáře, a přitom také potvrdil, že to má něco společného se Z., se kterým mají kšeft. F. řekl, aby byl dne 14. 1. 2014 ve 14 hodin v Hodoníně u Lipovky, což tento udělal, a zde se s L. setkal. Odsouzený tam přijel automobilem Škoda XXX a s L. dojeli do Zlína, kde se setkali se Z., který tam měl své vozidlo Audi, kam pak přestoupil L., a k odsouzenému si sedl Z.. Z dalších tam byl ještě přítomen S., který seděl v Audi. Pak odjeli všichni do Kroměříže, přičemž při odjezdu ze Zlína si ještě všiml BMW kombi popelavé barvy, které kolem projelo a které dle jeho názoru patřilo S.. V Kroměříži přijeli k nějakému supermarketu, kde již bylo Audi a u něho kromě L. a S. také S.. Z. tam šel také k dalšímu autu, jednalo se o VW, kde se s někým bavil, a pak se vrátil do auta k odsouzenému s tím, že pojedou na jiné místo v Kroměříži. Tam byli asi 15 minut, během nichž byl Z. pryč, a když se vrátil, tak mu řekl, že pojedou do nějaké dědiny, přičemž odsouzený si cestou všiml i světel Z. Audi. Z. v té dědině vystoupil a vrátil se asi za 45 minut celý udýchaný, podle odsouzeného ani nemohl mluvit, a řekl, že pojedou zpět do Kroměříže k tomu obchoďáku. Zde Z. opět odešel a po chvíli se vrátil se sportovní taškou a po další chvíli přišel k autu Doktor (L.) s tím, že pojedou do Valašského Meziříčí, přičemž si k nim přisedl ještě nějaký člověk. Odsouzený F. pak shrnul, že poškozená tedy nebyla odvezena vozidlem BMW, ale Z. Audi, ve kterém byli dále S. jako řidič, spolujezdec byl L. (ve veřejném zasedání odsouzený zjevně mylně uvedl také S.) a vzadu seděl S.. Odsouzený byl celou dobu se Z. a myslel si, že jde o vymáhání dluhu, jak jej Z. svého času informoval. K nátlaku na sebe ještě odsouzený uvedl, že poprvé k němu došlo na počátku řízení, když byl na policii kvůli výběrům z bankomatu a poté sdělil Z., že půjde a na policii řekne pravdu; poté jej L. „chytil pod krkem“. Nátlak se nyní obnovil, když byly podány návrhy na obnovu řízení.

14. Dále soud k důkazu přečetl podstatný obsah protokolu o výslechu zadržené osoby V. Z., nar. XXX, který učinil ve věci vedené u KŘ policie Zlínského kraje, SKPV, OOK Zlín, pod sp. zn. KRPZ-86401-165/TČ-2018-150071-JPA (přečteno jako listina), z něhož zjistil, že jmenovaný ve své výpovědi prakticky potvrdil verzi předestřenou soudu odsouzeným F., když mj. potvrdil, že jej S. požádal, aby vzal na akci své auto Audi XXX černé barvy (tzn. combi, pozn. soudu), což mu bylo zpočátku divné, neboť jmenovaný měl auta dvě, mj. i BMW XXX (tedy malé SUV, pozn. soudu) šedé barvy (o kterémžto typu se ve své výpovědi zmiňoval odsouzený F. – viz výše). Podle Z. S. řešil všechny organizační věci, také si od něj v Uherském Hradišti převzal jeho Audi a on jel do Kroměříže s F. v jeho Škodě XXX. Zde zastavili u plaveckého bazénu, odkud viděli na vchod do domu V., kam přijelo auto VW XXX, z něhož V. vystoupila, a vzápětí jeho Audi, které řídil S., z něhož z místa za řidičem vystoupila nějaká osoba, která natlačila poškozenou do auta, a auto odjelo. To bylo pro Z. překvapení, protože taková domluva dle jeho vyjádření nebyla. Zůstali proto na místě asi 15 – 20 minut, když někdo F. volal, aby jeli směrem na Kostelany, přičemž před Kostelany uviděl své auto a ještě neznámý VW Passat, k němuž mu F. řekl, že to jsou lidi od P. Š. Venku stál muž, o němž věděl, že je z Hustopečí u Brna, a S.. Ti mu řekli, že peníze by měly být někde u Valašského Meziříčí. Potom začalo pršet a on (Z.) si sedl do svého auta vedle řidiče – S., vzadu byla V., která měla něco přetažené přes hlavu, a s ní muž z Hodonína. F. se svým vozidlem odjel do Valašského Meziříčí i s tím mužem z Hustopečí a současně odjížděl i zmiňovaný VW Passat. V noci se ještě jednou s F. a mužem z Hustopečí setkali, tito však peníze neměli. Následně se ještě muž z Hustopečí (jestli i někdo jiný Z. přesně nevěděl) domluvil s poškozenou, že tato peníze přiveze na Rohlenku. Poté odjeli jeho vozidlem a někde u Kotojed poškozenou vysadili. K osobě odsouzeného Š. a jmenovaný uvedl, že tohoto nezná, nikdy jej neviděl a nemluvil o něm ani S., i když tento si věci často nechával pro sebe.

15. Dále soud ještě přečetl usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 14. 1. 2019, které bylo vydáno výše uvedeným policejním orgánem pod výše uvedenou spisovou značkou a dle něhož bylo zahájeno trestní stíhání osobI. L., T. S., J. S., J. Š., J. Š. a V. Z., které byly obviněny ze spáchání skutku spočívajícího v tom, že vytvořily organizovanou skupinu s cílem realizovat únos poškozené V., k čemuž došlo dne 14. 1. 2014 kolem 18.30 tím způsobem, že když zaparkovala před domem, zastavilo za ní vozidlo Audi A6 řízené S., v němž se nacházel na místě spolujezdce L. a na zadním sedadle S., který vystoupil a přistoupil k poškozené, které dal ruku přes ústa a druhou rukou ji objal přes obě paže a břicho a natlačil ji na zadní sedadla, kde ji uhodil čtyřikrát do obličeje, nasadil jí pouta a na hlavu plátěný pytel. Toto jednání pak měli dle usnesení zajišťovat z vozidla Škoda XXX F. a Z. a z dalšího blíže neustanoveného vozidla J. Š. a J. Š. Dále usnesení popisuje dění po tomto napadení, kdy mimo jiné uvádí, že do Valašského Meziříčí odjeli F. s L.. Ohledně výběrů z bankomatů se v usnesení uvádí, že ještě téže noci první výběr ve Zlíně provedl L., třetí ráno v Brně F. a čtvrtý večer v Břeclavi (neúspěšný pokus) opět L..

16. Jako poslední důkaz soud ještě přečetl podstatnou část výše zmiňované Zprávy o průběhu testování metody pachové identifikace prováděné služebními psy policie[[iii]].Zpráva je datována dnem 21. 5. 2015 a reaguje na výsledky testování, které probíhalov průběhu roku 2013 v Plzni. Výsledkem testování pak je závěr, že psi jsou v zásadě schopni pachovou komparaci provádět, avšak chybovost je natolik vysoká, že využitelnost této metody, pokud je prováděna za stávajících (tedy tehdejších) podmínek, jako důkazního prostředku prakticky vylučuje (psi ze 40 komparací ve 25 případech provedli porovnání správně). Zpráva se především zabývá situací resp. postupem při komparaci, kdy psovod je informován o okolnostech případu a může výkon psa podle autorů zprávy nevědomky ovlivnit[[iv]]. (Soud dodává, že s touto Zprávou měl možnost seznámit se i v jiné trestní věci, kde byl vedoucí autorského kolektivu P. také vyslechnut a kde k tomuto ovlivnění uvedl, že není známo, jakým způsobem by se tak mohlo stát.)

17. Odsouzený M.Š. resp. jeho obhájce navrhoval provedení i dalších důkazů v souladu s obsahem návrhu na povolení obnovy řízení, tzn. vyžádání CD a DVD a podrobnější analýzu telekomunikačního provozu, kterémužto návrhu jako nadbytečnému soud nevyhověl, neboť dospěl k závěru, že k rozhodnutí o návrzích postačí i dokazování v rozsahu výše naznačeném. To samozřejmě neznamená, že by soud nebyl přesvědčen o nutnosti provedení těchto důkazů v obnoveném řízení.

18. Po vyhodnocení provedeného dokazování v intencích ustanovení § 278 odst. 1 trestního řádu, tedy i s přihlédnutím k obsahu a charakteru důkazů provedených v předchozím nalézacím řízení, pak dospěl soud k závěru, že v případě obou odsouzených byly splněny podmínky pro povolení obnovy řízení v dané trestní věci a pro zrušení výše citovaného rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, v jeho odsuzující části, tzn. ve výrocích o vině obou odsouzených, o uložených jim trestech a o náhradě škody, a současně tedy také pro zrušení všech dalších rozhodnutí na odsuzující výrok obsahově navazujících, tzn. že byly splněny podmínky i pro zrušení usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. 1. 2018, č. j. 5 To 6/2017-1914, kterým byla zamítnuta odvolání obou odsouzených, a také pro zrušení usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 11. 2018, č. j. 6 Tdo 752/2018-206, kterým byla odmítnuta dovolání obou odsouzených, neboť tato dvě rozhodnutí mají svůj podklad ve zrušeném rozhodnutí Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně.

19. Lze konstatovat, že u obou odsouzených v tomto směru sehrály rozhodující roli výpověď odsouzeného F. ve veřejném zasedání a výpověď nyní obviněného V. Z., kterou učinil v trestní věci, v níž bylo nyní nově zahájeno trestní stíhání proti řadě dalších osob. Nutno připustit, že nyní učiněná výpověď odsouzeného F. má poměrně vysokou kvalitu, tedy věrohodnost a přesvědčivost, vyplývající z její podrobnosti a z absence jakýchkoliv vnitřních rozporů, přičemž stejné kvality vykazuje také výpověď V. Z., kterou soud přečetl právě za tím účelem, aby zjistil, zda zde skutečně soulad mezi nimi je. To se potvrdilo, a to prakticky ve všech detailech, kterých je s ohledem na charakter a průběh trestné činnosti skutečně mnoho, s výjimkou popisu (ne)zapojení odsouzeného F. do trestné činnosti, což v této chvíli není to nejzásadnější. Uvedený soulad mezi těmito výpověďmi tak pouze posiluje přesvědčení soudu, že je dost dobře možné, že se trestné činnosti, pro kterou byli odsouzeni M.Š. a L.F., mohly dopustit (i) jiné osoby a nikoli právě (pouze) odsouzení, a že by tedy obnovené řízení – řečeno slovy zákona – mohlo vést k jinému rozhodnutí o vině ohledně obou odsouzených. Přitom je třeba zdůraznit ono „mohlo“, nynější rozhodnutí soudu v obnovovacím řízení samozřejmě neznamená, že se tak i stane.

20. Soud si je vědom určitého poměrně zásadního rozdílu mezi oběma odsouzenými, resp. mezi důkazními situacemi ke každému z nich se vztahujícími, nicméně dle jeho názoru zde nebyl důvod pro odlišné rozhodnutí, jak bude ještě níže vysvětleno. V případě odsouzeného M.Š. z dokazování provedeného v obnovovacím řízení vyplývá, že tento se na trestné činnosti vůbec nepodílel, přičemž je však třeba zdůraznit, že nynější závěr soudu není a ani nemůže být takový, že tomu tak skutečně je, a že skutečně M.Š. pachatelem trestné činnosti není. Nicméně domněnka, že by tímto pachatelem být nemusel, zde nepochybně má s přihlédnutím k nově provedeným důkazům své opodstatnění. Nelze totiž vedle nyní provedených důkazů současně přehlédnout fakt, že o jeho vině bylo rozhodnuto na základě několika málo navýsost nepřímých důkazů; při velmi mírném zjednodušení celé předchozí důkazní situace by bylo možno konstatovat, že o jeho vině bylo rozhodnuto na základě nálezu jeho pachových stop na oděvu poškozené a na základě nálezu pachových stop poškozené v jeho autě (BMW); vše ostatní byly pouze nejrůznější názory a domněnky či přesvědčení slyšených svědků. K rozhodnutí o vině odsouzeného Š. přispěl také závěr soudu o vyvrácení jeho obhajoby spočívající v tvrzení o návštěvě manželů K., neboť - jak soud konstatoval - dle pohybu telefonu byl v 17.51 v Pravčicích a tudíž nemohl být před 18 hodinou u K.K této úvaze je však třeba poznamenat, že obdobně by bylo možné klást si i otázku, zda odsouzený mohl být v 18.30 hodin v Kroměříži na ulici Obvodové a následně v autě s poškozenou, pokud se nacházel – opět dle pohybu telefonu – v 18.18 a v 19.17 v Otrokovicích, potažmo čím se v těchto chvílích v Otrokovicích zabýval. Je třeba opět zdůraznit, že uvedené úvahy soudu neznamenají jeho závěr, že odsouzený Š. pachatelem trestné činnosti nebyl,ale závěr, že bude na místě hodnotit veškeré provedené důkazy znovu, a to společně s důkazy nyní nově prováděnými.

21. Zásadním důkazním prostředkem v předcházejícím nalézacím řízení tedy byly zajištěné pachové stopy, jimž je a bude třeba věnovat speciální pozornost (pokud samozřejmě s přihlédnutím k dalším provedeným důkazům v obnoveném řízení ještě bude důvod se těmito stopami - jako důkazem v tomto řízení - zabývat). Soud však v této souvislosti zdůrazňuje, že důvodem pro povolení obnovy řízení nebyla citovaná zpráva Centra pro výzkum chování psů, která v zásadě neříká nic jiného, než že spolehlivost metody pachové komparace není stoprocentní a že se pes může zmýlit. Soud má za to, že takovouto skutečnost si nepochybně uvědomuje i laik, nejen tedy pracovník tohoto centra účastnící se popisovaného testování. Pes totiž není bezvadně fungující stroj, ale živý tvor se všemi přednostmi a nedostatky, a s tímto vědomím je takétřeba přistupovat k hodnocení výsledků pachové komparace, které je tedy třeba hodnotit jako kterýkoliv jiný důkaz; jednak tedy jednotlivě, jednak také v rámci veškerých dalších provedených důkazů, tzn. stejně jako např. svědecké výpovědi, které také mohou být lživé či nepřesné, nicméně je nutno s nimi pracovat a nějak se s nimi vypořádat.I za této situace však ještě nikoho nenapadlo, že by s ohledem na nekvalitu některých svědeckých výpovědí nebyl tento důkazní prostředek dále v trestním řízení vůbec využíván.Proto je třeba dle názoru soudu odmítnout doporučení zprávy, aby výsledky pachové komparace nebyly v trestním řízení využívány; je však třeba zdůraznit a připomenout, že tato zpráva se vztahovala k období za platnosti předchozího pokynu policejního prezidenta upravujícího postup při komparaci, takže úvahy soudu zde do jisté míry zaznívají až ex post; pouze do jisté míry pak proto, že soudu není známo, zda rozmisťování pachových konzerv osobou odlišnou od psovoda bude znamenat natolik zásadní změnu, že bude znamenat i změnu postoje Centra pro výzkum chování psů k využitelnosti metody pachové komparace, tedy zda toto bude stále trvat na nepoužitelnosti této metody v trestním řízení. Přitom samozřejmě nelze proti tomuto novému postupu při komparaci, který byl stanoven i pod vlivem této zprávy, kdy pachové konzervy umisťuje osoba odlišná od psovoda, nelze namítat zhola nic; soud se pouze nedomnívá, že by tento postup zaručoval přelomově vyšší spolehlivost této metody, ale nepochybně takto budou odstraněny pochybnosti o ovlivnění psa psovodem, i když nikdo přesně neví, zda vůbec a jak k němu dochází, což lze jen přivítat[[v]]. Závěrem této pasáže ještě soud k předmětné zprávě dodává, že vůbec nepochybuje o tom, že pokud by nyní proběhlo nové testování (i dle předchozího pokynu policejního prezidenta), byly by výsledky testování zcela jiné, resp. rozhodně by nebyly stejné; nikoli tedy 25 oproti 15, ale např. 30 oproti 10, a při dalším testování např. 20 oproti 20 nebo 38 oproti 2. Otázkou také je, zda lze vůbec očekávat skóre 40:0. Soud tedy není přesvědčen o smysluplnosti takovéhoto testování, resp. o tom, že by naznačené dalekosáhlé závěry bylo možno přijímat po jediném testovacím procesu, je však přesvědčen o využitelnosti této metody, ovšem s tím, že výsledky pachové komparace budou přijímány s určitou opatrností a že budou zpravidla hrát roli důkazu, který může mít svůj význam pouze mezi důkazy jinými, pouze jako součást důkazního řetězce.

22. Pokud se tedy jedná o projednávanou věc, má soud za to, že východiskem k novému hodnocení zajištěných pachových stop (bude-li nutné) bude závěr o tom (samozřejmě bude-li ho možno učinit), kterým autem byla poškozená Z.V. unesena. Orgány činné v trestním řízení tedy budou mít nyní k dispozici nové důkazy, které sdělují, že se nejednalo o auto odsouzeného Š., ale o auto obviněného Z.. To znamená, že budou-li tyto orgány považovat za prokázáno – alespoň tedy ve fázi řízení, v níž jsou činné – že poškozená byla unesena autem odlišným od BMW (odsouzeného Š.), budou si nutně muset také položit otázku, jak se mohlo stát, že pes označil shodu mezi otiskem pachové stopy v autě a pachovým vzorkem poškozené, stejně jako otázku, jak se mohlo stát, že na oděvu poškozené byly shledány pachové stopy odsouzeného (a co to znamená pro postavení odsouzeného Š. v tomto řízení).Vysvětlení se zde nabízí podle všeho dvojí; buď se zmýlil pes, což by ovšemznamenalo, že se zmýlili hned tři psi a z nich dva ne třikrát – k označení shody je nutné, aby pes třikrát označil pachovou konzervu s porovnávaným pachem a jeden pes prováděl pouze jednu komparaci – ale mnohokrát (lze spočítat vycházejíc z průběhu komparace a počtu stop). A přitom se všichni tito psi zmýlili tak, že veškeré jejich omyly v jejich souhrnu umožňovaly učinit závěr o interakci mezi odsouzeným a poškozenou. Druhou variantou vysvětlení pak je, že pachová komparace nebyla v předchozím přípravném řízení provedena tak, jak by provedena být měla,resp. že její výsledky byly ovlivněny.

23. Soud tedy těmito poněkud podrobnějšími úvahami (z hlediska usnesení o povolení obnovy) chce dát najevo, že ve vztahu k odsouzenému M. Š. zde byly nepochybně dány důvody jak pro povolení obnovy řízení, potažmo pro zrušení všech uvedených rozhodnutí, tak pro vrácení věci státnímu zástupci k došetření, neboť to považuje za nutné pro náležité objasnění věci, k čemuž bude nutno provést další poměrně rozsáhlé dokazování. To již vlastně i probíhá ve výše zmiňované trestní věci, která byla zahájena sdělením obvinění řadě dalších osob, a soud proto považuje za maximálně vhodné spojení předmětné trestní věci a této další věci týkající se téhož skutku ke společnému řízení, když je vždy žádoucí, aby ohledně jednoho skutku probíhalo jedno (případně společné) řízení, přičemž ohledně tohoto skutku má tento požadavek několikanásobnou platnost, neboť k jeho náležitému objasnění bude nepochybně mj. i zapotřebí vyslechnout všechny obviněné (tedy i Š. a F., kteří obviněnými nyní také stále jsou) ve stejném procesním postavení a tyto případně i mezi sebou konfrontovat, a provést vyhodnocení důkazů provedených v předchozím řízení společně s důkazy provedenými nyní. Především pak výpovědi nyní obviněných osob pak zcela jistě budou východiskem pro směřování dalšího dokazování a pro učinění závěru, zda se odsouzený Š. na trestné činnosti podílel, či nikoli, případně jakým způsobem.

24. Soud dále rozhodl o povolení obnovy řízení a o vrácení věci státnímu zástupci k došetření i ve vztahu k odsouzenému F., když vhodnost takovéhoto postupu vyplývala opět především z požadavku vést o jednom skutku společné řízení. To však i s přihlédnutím k důkazní situaci týkající se tohoto odsouzeného, která je významně jednodušší než v případě Š., neboť F. nyní připouští svoji určitou spolupráci s dalšími dle jeho vyjádření pachateli trestné činnosti, ovšem s tím, že nevěděl, oč se přesně jedná, když se domníval, že jde o vymáhání dluhu (což by samozřejmě nemuselo znamenat, že se nejednalo o trestnou činnost). Zda tomu tak skutečně bylo, pak vyplyne podle všeho z vyjádření dalších obviněných, která by měla společně s jeho výpovědí případně i umožnit popsat podíl F. na trestné činnosti poněkud zevrubněji, než byl popsán ve zrušených rozhodnutích, resp. v prvním z nich.

Poučení:

Proti tomuto usnesení je přípustná stížnost, kterou lze podat ve lhůtě tří dnů ode dne jeho oznámení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně. Právo stížnosti náleží i poškozenému.

Zlín 27. února 2019

JUDr. Jiří Dufek v. r. předseda senátu

Genéza rozhodovania v tejto veci:

n rozsudkom Krajského súdu v Brne, pobočka v Zlíne sp. zn. 68 T 6/2016-155 zo dňa 10. 11. 2016 boli Michal Šnajdr a Ladislav Faltýnek uznaní vinnými z pokusu zločinu lúpeže azločinu neoprávneného získania, falšovania a pozmenenia platobného prostriedku. Šnajdr bol odsúdený k úhrnnému trestu odňatia slobody v dĺžke 10 rokov a Ladislav Faltýnek v dĺžke 5 rokov.

n Uznesením Vrchného súdu v Olomouci sp. zn. 5 To 6/2017-1914 zo dňa 03. 01. 2018 boli zamietnuté odvolania M. Šnajdra a L. Faltýnka.

n Uznesením Najvyššieho súdu ČR sp. zn. 6 Tdo 752/2018 zo dňa 29. 11. 2018 boli zamietnuté ich dovolania.

n Podľa uznesenia o začatí trestného stíhania zo dňa 14. 01. 2019 bolo začaté trestné stíhanie osôb I. L., T. S., J. S., J. Š., J. Š. a V. Z., ktoré boli obvinené z toho, že vytvorili organizovanú skupinu s cieľom uskutočniť únos poškodenej V., ku ktorému došlo dňa 14. 01. 2014, okolo 18.30 hod., a to tak, že keď zaparkovala pred domom, zastavilo za ňou vozidlo Audi A6, ktoré riadil S. (teda nešlo o BMW M. Šnajdra), kde na mieste spolujazdca sedel L. a na zadnom sedadle S., ktorý po vystúpení pristúpil k poškodenej, dal jej ruku cez ústa a druhou rukou ju objal a natlačil ju na zadné sedadlá, udrel ju niekoľkokrát do tváre, nasadil jej putá a na hlavu plátené vrece.

n Dňa 26. 02. 2019 Irozhlas.cz informoval, že policajný hovorca Petr Jaroš uviedol, že „v polovině ledna tohoto rokubyla po dlouhodobém rozpracování provedena realizace dalších podezřelých osob,“ řekl Radiožurnálu bez dalších podrobností zlínský policejní mluvčí Petr Jaroš.

V článku sa uvádza, že Šnajder vo väzení „procházel spis pořád dokola. Stejně tak jeho advokát, kterého vyměnil po odsuzujícím rozsudku. „Přišli jsme na to, že spisem prochází široká paleta informací o tom, že na místě únosu se pohybovaly úplně jiné osoby, které ale policie nekontaktovala a ani je nevyslechla. Ani jako svědky. Přitom byly podle dat z mobilních telefonů na místě únosu,“ říká pro Radiožurnál Šnajdrův advokát Robert Cholenský. Společně se svým klientem proto podali trestní oznámení.“.

„My jsme na základě toho našli tři konkrétní jména lidí, kteří – jak se teď ukázalo – se na únosu podíleli, policie proti nim zahájila trestní řízení,“ dodává Cholenský. Na to konto pak zlínská pobočka brněnského krajského soudu rozhodla letos v lednu o přerušení výkonu trestu. Brány Mírova Šnajdr opustil po osmi měsících a 14 dnech. Předtím ještě strávil pět a půl měsíce ve vazbě. Dohromady tedy seděl rok a dva měsíce. Teď ho ještě čeká další soudní kolečko. Ve středu bude zlínská pobočka Krajského soudu v Brně rozhodovat o návrhu na obnovu řízení. Podle Cholenského jde ale už jen o formalitu.“.

Pokiaľ ide o svedkov, v článku sa ďalej píše: „Ukázalo se, že dva z těch, kteří proti Šnajdrovi svědčili, s ním měli osobní nevyřízené účty. Šnajdr měl totiž poměr s jejich ženami. Tomáš Ovčáček byl jedním z důležitých svědků celého únosu. Místní podnikatel v realitách, který patří ke kroměřížské smetánce a který byl mimo jiné společníkem rodiny unesené dívky. Konkrétně měl firmu s jejím bratrem. Před soudem Tomáš vypověděl, že i on slyšel, že za únosem stojí právě Šnajdr.

Zásadní roli ve vyšetřování ale sehrál jeden konkrétní policista – Jan Ovčáček. Ten sice neměl na starosti samotné vyšetřování, to vedl policista, který s ním seděl v kanceláři. Ovčáček ale kolegovi do spisu dával informace a poznatky k únosu. Takzvané úřední záznamy. A byl to právě Ovčáček, kdo jako první označil Šnajdra za možného pachatele.

A okolnosti naznačují, že měl se Šnajdrem nevyřešené spory. Jednak je policista Ovčáček bratrem podnikatele Tomáše, tedy toho, s jehož ženou měl Šnajdr poměr. Za druhé, Šnajdr proti policistovi v minulosti svědčil. Podle něj totiž Jan Ovčáček na zakázku svého bratra Tomáše „lustroval“ podnikatele za peníze. A to ne ojediněle. Podle Šnajdra lustrace, tedy vytažení informací z policejních databází, měl policista provádět opakovaně.“. Záverom tejto časti už len dodám, že k výpovedi M. Šnajdra krajský súd uviedol: „Obžalovaný Š. nemá nic společného s T.O. a nedovede si tedy vysvětlit, proč něco takového o něm tvrdí, resp. mohlo to být z důvodu, že od února 2013 měl poměr s jeho manželkou, poměr udržoval do srpna či září 2013. O. se to dozvěděl v dubnu 2013.“ - viď s. 10 rozsudkuKrajského súdu v Brne, pobočky v Zlíne sp. zn. 68T 6/2016-1555 zo dňa 10. 11. 2016. Výpovede T. Ovčáčka a J. Ovčáčka uvádza krajský súd na s. 23-26 rozsudku.

n UznesenímKrajského súdu v Brne, pobočky v Zlíne, sp. zn. 68 T 6/2016-2701, zo dňa 27. 02. 2019 bol zrušený odsudzujúci výrok rozsudku Krajského súdu v Brne, pobočky v Zlíne, zo dňa 10. 11. 2016, sp. zn. 68 T 6/2016-1555, ako aj všetky ďalšie rozhodnutia, ktoré na tento výrok obsahovo nadväzovali, pokiaľ vzhľadom k zmene, ku ktorej došlo zrušením, stratili podklad. Súd zároveň povolil obnovu konania vo veci M. Šnajdra a L. Faltýnka a vec vrátil štátnemu zástupcovi na došetrenie.

n Dňa 10. 7. 2019 vypracoval Ing. Bc. Jiří Rulc, Ph.D. (súdny znalec v odbore kriminalistika, odvetvie odorológia) znalecký posudokpre Generálnu inšpekciu bezpečnostných zborov. V ňom dospel k rovnakému záveru ako Doc. Kloubek, pričo tento spočíval v tom, že neboli porušené záväzné štandardy. Treba podotknúť, že v závere posudku J. Rulc uviedol (s. 11): „Otázka č.4: Uveďte další skutečnosti důležité pro trestní řízení vzhledem k prověřované věci. Odpověď č. 4: Žádné takové nejsou.“. Spolek Šalamoun v súvislosti s touto odpoveďou upozornilna to, že „Je na místě vyslovit důvodné podezření že jednak znalec Jiří Rulc... zatajil zásadní skutečnosti týkající se pokynu PP č. 9/2009, jako předpisu, podle kterého byla (naprosto nesprávně) metoda pachové identifikace u Policie ČR a že se dopustil trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 346 trestního zákoníku. Znalec Jiří Rulc... záměrně zamlčel, že je jedním ze spoluautorů předcházejícího předpisu PŘ ŘSPP č. 37/2013, který po dílčích úpravách přešel do nového předpisu PP č. 9/2009, tedy kritizoval svou vlastní práci, ale zejména jako zkušený aparátčík Ministerstva vnitra byl seznámem s Bezpečnostní výzkumem pro potřeby státu v letech 2010 až 2015 s názvem „Ověření a zdokonalení metody pachové identifikace VF20102015011“, jehož nedílnou součástí bylo i inkriminované testování realiability, kdy závěry tohoto výzkumu za Ministerstvo vnitra přebíral a neměl k němu žádné výhrady (sic!), a proto věděl, ví a musí vědět, že způsob provádění metody pachové identifikace podle interního pokynu PP č. 9/2009, bylo nevěrohodné a v rozporu s vědeckým poznáním (viz nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2773/20, ze dne 15. 02. 2022).“. V tomto článku sa tiež uvádzalo, že J. Rulc používal aj titul Ph.D., pričom „Zásadní problém je však ten, že titul (vědeckou hodnost) Ph.D. získal Jiří Rulc na škole, která nikdy nebyla akreditována v České republice. Jedná se o ukrajinskou soukromou školu OEAEP, a jedná se o programy akreditované MAUP jen na Ukrajině. Jedná se přitom o totožnou školu, které se týká nedávná aféra, kdy bylo celníky na hranicích zadrženo jejích přibližně 204 falešných vysokoškolských diplomů. (Zdroj).“. NeskôrSpolek Šalamoun v súvise s J. Rulcom informoval, že: „Již v roce 2022 se obrátil na ministra vnitra s podnětem o „hoštaplerovi“ s tituly a to dříve Ing. Bc. Jiřího Rulce, Ph.D, nyní nově Ing. Bc. Jiřího Rulce. Meritem našeho podnětu byla ta skutečnost, že tento „vnitrácký“ plukovník zcela neoprávněné využíval titul Ph.D, ač věděl a musel vědět, že jej užívá zcela v rozporu se zákonem č. 111/1998 Sb., o Vysokých školách. … původně Ing. Bc. Jiří Rulc, Ph.D. vypracoval desítky znaleckých posudků z oboru kriminalistika, odvětví kriminalistická odorologie, pro účely trestního řízení, jako podklad pro rozhodnutí soudu. Vážnost a důvěryhodnost svých znaleckých posudků chtěl právě podpořit vědeckým titulem Ph.D., ač věděl a musel vědět že, není a nikdy nebyl žádným vědcem, není autorem ani jednoho impaktovaného či recenzovaného odborného článku (sic!), což je u titulu Ph.D. v ČR zcela nemožné. … Ve světle všech těchto skutečností požádal Spolek Šalamoun Ministerstvo spravedlnosti ČR o přezkum neoprávněného užívání titulů ze strany Ing. Bc. Jiřího Rulce, Ph.D.,“. Ministerstvo spravodlivosti ČR odpovedalo nasledovne (odpoveď ministerstva je súčasťou článku): „Tímto Vás informujeme, že znalec byl již před doručením Vašeho podání opakovaně vyzván k doložení osvědčenío uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání podle zákona č. 111/1998 Sb. o vysokých školách, který jej opravňuje k užívaní akademického titulu Ph.D. S ohledem na skutečnost, že znalec ve stanovené lhůtě požadované osvědčení nedoložil, ministerstvo provedlo změnu zápisu v seznamu znalců, znaleckých kanceláří a znaleckých ústavů a akademický titul Ph.D. odstranilo.“. Následne v článku informovali, že J. Rulc ukončil činnosť znalca. Spolek Šalamoun v inom článkuv súvise s tým, že J. Rulcovi bol odstránený titul Ph.D., upozornil tiež na to, že: „v rozsudku sp. zn. 30 Cdo 3417/2016 ze dne 26. 9. 2018 Nejvyšší soud konstatoval, že ustanovení znalce, který nemá potřebnou míru kvalifikace, je způsobilé vyvolat pochybnost o správnosti znaleckého posudku. Jakkoliv NS tento závěr vyjádřil v řízení civilním, tím spíše tento závěr platí analogicky také pro řízení trestní.“. Spolek Šalamoun zároveň zmienilaj to, že po tom ako Ministerstvo spravodlivosti ČR odstránilo J. Rulcovi titul Ph.D., jeho znalecké posudky ako podklad pre rozhodnutie súdu, ponechalo v platnosti.

n Dňa 30. 10. 2019 Generálna inšpekcia bezpečnostných zborov vydala uznesenie, ktorým odložila trestnú vec podozrenia zo spáchania prečinov: - zneužitie právomoci úradnej osoby podľa § 329 ods. 1 písm. a) tr. zákonníka, - krivé obvinenie podľa § 345 ods. 2 ods. 3 písm. c) tr. zákonníka, ktorých sa mal dopustiť neznámy páchateľ. Na s. 7 v ňom tiež upozornila aj na to, že: „Tehdy platný pokyn ředitele Ředitelství služby pořádkové policie Policejního prezidia České republiky 9/2009, kterým se stanoví postup policistů na úseku činnosti služební kynologie, množství opakování použití pachové konzervy nelimitoval. Pouze při kladném provedení pachové identifikace se porovnání OPS již nemohlo opakovat. Při negativním provedení pachové identifikace se tedy pachové stopy využily k dalšímu porovnání. Dle aktuálně platného pokynu policejního prezidenta č. 313/2017, o pachové identifikaci osob se dokonce po jediném porovnání pachová konzerva vyřadí z evidence a zlikviduje.“.

n Dňa 10. júla 2020 médiáinformovali, že štátny zástupca Martin Malůš zastavil trestné stíhanie Michala Šnajdra. V článku sa úvodom uvádza, že pred súd sa postavia štyria novo obvinení muži, a že proces sa začne v auguste.Autor ďalej upozornil na vyjadrenie štátneho zástupcu:„Vyvstaly nové skutečnosti, na základě kterých bylo možno bez větších pochyb konstatovat, že se toho skutku nedopustil (Šnajdr),“ konstatoval státní zástupce Martin Malůš. „Důkazy vyvstaly poté, co byl vyhlášen předchozí rozsudek.“. Z původního procesu se Šnajdrem zůstává obviněn Ladislav Faltýnek, který byl v roce 2016 odsouzen na pět let. Loni u soudu zdůraznil, že je Šnajdr nevinný.„Byl jsem pod tlakem lidí, kteří mi vyhrožovali zabitím rodiny,“ vysvětloval, proč neřekl pravdu dříve. Faltýnek také popsal, jak v den únosu vozil jako řidič několik lidí, z nichž většina je nově obviněna.

„Zůstává jeden obviněný, přibyly další čtyři obviněné osoby, které v předchozích fázích řízení nebyly vyslechnuty ani se s nimi jinak nepracovalo,“ nastínil Malůš.

Podle Cholenského přitom měla policie potřebné důkazy celou dobu ve spisu, ale podrobně se jimi nezabývala. Zaměřila se výhradně na Šnajdra. „Stačilo, aby pes zaštěkal a aby někdo řekl, že zaslechl, že se na to pan Šnajdr chystá. To je šílené,“ řekl Cholenský.

Postup zlínské policie prověřovala Generální inspekce bezpečnostních sborů i Policejní prezidium, oba orgány se stejnými závěry: nějaká pochybení se stala, nicméně neúmyslná a navíc jsou promlčená. Šnajdr proti tomuto závěru podal stížnost, ale neuspěl s ní.„Ukazuje se, že vyšetřování, které proti mně bylo vedeno, mě chtělo poškodit. Byl jsem pachatelem hned druhý den po skutku. A to jen díky některým osobám, které se přímo či nepřímo podílely na tomto řízení,“ prohlásil už dříve Šnajdr.“.

n Dňa 28. 06. 2022 Idnes.czinformoval, že v tejto kauze únosu zlínsky súd uznal päť obžalovaných vinnými z vydierania a lúpeže. Traja páchatelia dostali štvorročnú podmienku, dvaja odišli bez trestu. „Trest je jiný, než se očekávalo, to si uvědomuji. Ale obžalovaní žili po dobu osmi let řádně. Také ale není pochyb o tom, že poškozená trpěla, a to poměrně dlouhou dobu,“ konstatoval ve zdůvodnění rozsudku soudce Jiří Dufek. Rozsudek zatím není pravomocný. …Podle obžaloby muži přepadli v roce 2014 dceru kroměřížského podnikatele, který si odpykává trest za nelegální obchody s pohonnými hmotami. Na parkovišti před jejím domem k ní přistoupil Ivo Lorenc a pak také Jakub Steidl. … V autě seděl podle spisu hlavní organizátor únosuTomáš Salvet a zpovzdálí vše sledovali Vladimír Zavadil a Ladislav Faltýnek. Ti se k činu přiznali a Faltýnek označil za pachatele další tři obžalované, kteří vinu odmítají. Soud dnes udělil tříletý trest s odkladem na čtyři roky Salvetovi, Lorencovi a Steidlovi. Původně jim hrozilo osm až jedenáct let vězení. Faltýnek a Zavadil odešli bez trestu. „Oba spolupracovali a také vypovídali,“ zdůvodnil Dufek.“.

n Dňa 01. 11. 2023 médiáinformovali, že „Zlínský krajský soud dnes Iva Lorence, Jakuba Steidla a Tomáše Salveta zprostil obžaloby z únosu dcery podnikatele v Kroměříži z roku 2014. V minulosti jim uložil podmínky. Rozsudek není pravomocný. … Vrchní soud věc vrátil do Zlína proto, aby prošel některé rozpory ve výpovědích. I proto u předchozích jednání měli vypovídat také Vladimír Zavadil a Ladislav Faltýnek, kteří se k podílu na únosu doznali a soud je uznal vinnými, avšak vyvázli bez trestu kvůli podmínečným trestům uloženým v jiné věci. „Jediné usvědčující důkazy proti třem obžalovaným byly právě výpovědi těchto dvou svědků. Volali jsme je, aby vysvětlili nějaké rozpory. Oni využili svého práva a nevypovídali, nemohli jsme tedy rozpory odstranit. A nebylo nade vší pochybnost prokázáno, že by tento skutek spáchali tito tři obžalovaní, proto jsme nyní vyslovili zprošťující výrok,“ vysvětlil předseda senátu Jiří Dufek.“.

n Dňa 27. marca 2024 Idnes.cz informoval, že Vrchný súd v Olomoucizamietol odvolanie štátneho zástupcu proti rozsudku Vrchného súdu v Zlíne, ktorý oslobodil spod obžaloby troch mužov obžalovaných z únosu dcéry podnikateľa z Kroměříža. V článku sa k tomu tiež uvádza, že … „Přetrvávají zásadní pochybnosti o zapojení obžalovaných do trestné činnosti,“ řekl dnes předseda senátu vrchního soudu Ivo Lajda.“.

Celkom na záver ešte pripomeniem, že problematike prevádzania metódy pachovej identifikácie v Českej republike som sa v minulosti venovala v týchto článkoch:

https://www.pravnelisty.sk/clanky/a998-ceska-republika-k-metode-pachovej-idetifikacie

https://www.pravnelisty.sk/rozhodnutia/a1066-aktualny-nalez-ustavneho-sudu-cr-k-dokazu-pachovou-identifikaciou

https://www.pravnelisty.sk/rozhodnutia/a1081-aktualny-nalez-ustavneho-sudu-ceskej-republiky-k-podmienkam-metody-pachovej-identifikacie-v-trestnom-konani

https://www.pravnelisty.sk/rozhodnutia/a1159-ku-kauze-lupeze-v-klenotnictve-v-uherskom-hradisti.

________________________________________________________________________________________________

 

Diskusia