Právne vety:
I. K zákazu vedenia motorových vozidiel možno, vo všeobecnosti, uviesť, že v rámci formulácie „zákaz vedenia motorových vozidiel“ sa zabraňuje páchateľom, ktorí sa dopustili protiprávneho konania (priestupku alebo trestného činu), aby sa dopúšťali ďalšej takej nedovolenej činnosti. Jeho zmyslom je preto dočasne vyradiť takú osobu z možnosti, okrem iného, vykonávať činnosť, ktorá bola nielen zakázaná, ale ku ktorej je potrebné osobitné povolenie, či oprávnenie. Pri zákaze vedenia motorových vozidiel ide o vodičské oprávnenie, bez ktorého nie je dovolené viesť motorové vozidlo. Dôvodom je najmä to, že pre ovládanie motorového vozidla je nutné mať potrebné znalosti, ktoré nie je možné získať bez predchádzajúcej prípravy a zloženia skúšky.
II. Práve s ohľadom na tieto skutočnosti je nutné posudzovať, v každom konkrétnom prípade, či činnosť vykonávaná páchateľom, ktorému bol uložený zákaz vedenia motorových vozidiel, má vo svojom materiálnom obsahu takú povahu, ktorá vykazuje charakter činnosti, ktorá mu bola zakázaná. Vždy je preto potrebné zvažovať hlavne skutočnú povahu konania, pre ktoré sa trestné konanie vedie, teda v čom zásadne pozostáva činnosť konkrétnym rozhodnutím páchateľovi zakázaná.
III. Z týchto hľadísk je potrebné posudzovať aj prípady, v ktorých obvinený uvedie do pohybu motorové vozidlo, ktorého následná jazda je podmienená inou než jeho motorickou silou. V danom prípade bola vytvorená tlačením troch osôb do zadnej časti vozidla. Boli to ľudia, ktorých sila musela najskôr toto vozidlo uviesť do pohybu a potom ho aj naďalej (tlačením zozadu a z boku) v tomto pohybe udržovať. Úloha obvineného tu spočívala len v tom, že pri chôdzi vedľa vozidla toto vozidlo na vozovke udržiaval v potrebnom smere otáčaním jeho volantu (obvinený išiel vedľa vozidla a cez okienko korigoval smer pohybu vozidla otáčaním volantu). Takýto spôsob vedenia, či ovládania vozidla nie je možné považovať za jeho vedenie, ktoré má na mysli zákaz činnosti viesť motorové vozidlá, pretože uvedeným spôsobom vytváranie pohybu vozidla na vozovke nielen obvinený, ale aj ďalšie tlačiace osoby, zabezpečovali svojou vlastnou silou a tiež takto určovali jeho smer aj rýchlosť.
IV. Aj napriek tomu, že takáto činnosť by mohla byť vo všeobecnom zmysle považovaná za „vedenie“ takéhoto vozidla, nie je možné ju zlučovať s pojmom „vedenie“, ktoré bolo obvinenému zakázané rozhodnutím, pretože v rozhodnutí uvedený zákaz nemal za účel obvinenému zakázať manipulovať na pozemnej komunikácii s nepojazdným vozidlom jeho tlačením za využitia aj inej ľudskej sily, aby sa mohlo vôbec pohybovať, ale zmyslom uvedeného zákazu činnosti bolo neumožniť obvinenému viesť motorové vozidlá za využitia ich motorických schopností a parametrov, t. j. pohonnej jednotky. Nemožno teda za zakázanú činnosť považovať akékoľvek nakladanie s motorovým vozidlom, ale len také jeho ovládanie, ku ktorému sú nutné schopnosti, ktoré sú potrebné k tomu, aby motorové vozidlo mohlo byť uvedené do pohybu za využitia jeho motorickej schopnosti.
8 Tdo 460/2013-32
U S N E S EN Í
Nejvyšší soud, soud pro mládež, rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10.
července 2013 o dovolání obviněného mladistvého), proti usnesení Krajského
soudu v Českých Budějovicích, soudu pro mládež, ze dne 3. 10. 2012, sp. zn. 3
Tmo 11/2012, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v
Českých Budějovicích, soudu pro mládež, pod sp. zn. 3 Tm 1/2012, t a k t o :
Podle § 265k odst. 1 tr. ř. s e z r u š u j e usnesení Krajského soudu v
Českých Budějovicích, soudu pro mládež, ze dne 3. 10. 2012, sp. zn. 3 Tmo
11/2012.
Podle § 265k odst. 2 tr. ř. s e z r u š u j í další rozhodnutí na
zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo
zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu Českých Budějovicích,
soudu pro mládež, p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu
projednal a rozhodl.
O d ů v o d n ě n í :
Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích, soudu pro mládež, ze dne 26.
3. 2012, sp. zn. 3 Tm 1/2012, byl obviněný mladistvý „tulipán“ (dále jen
„mladistvý“) uznán vinným proviněním maření výkonu úředního rozhodnutí a
vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterého se podle skutkových
zjištění dopustil tak, že
dne 27. 6. 2011 v době kolem 12.45 hodin do 13.15 hodin v Š., okres Č. B., po
ulici T., od odbočky ke společnosti P. a dále ve směru na obec M. až k domu v
ulici T. řídil osobní automobil tov. značky Trabant, bílé barvy bez registrační
značky, který tlačili Z. L., T. D., a M. D., způsobil dopravní nehodu, když
vozidlo narazilo do zde zaparkovaného nákladního vozidla tov. zn. Peugeot
Boxer, modré barvy, ke škodě majitele V. N., přičemž se této jízdy dopustil,
přestože byl rozhodnutím Magistrátu města Č.B., Správním odborem, Oddělením
dopravních přestupků, Č. B., ze dne 16. 6. 2010, sp. zn. D 2076/2010 SK, které
nabylo právní moci dne 10. 7. 2010, uznán vinným ze spáchání přestupků proti
bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle § 22 odst. 1
písm. e) bod 1, písm. l) zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění
pozdějších předpisů, a na úseku pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou
provozem vozidla podle § 16 odst. 1 písm. a) zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění
odpovědnosti, a byla mu uložena pokuta ve výši 2.000,- Kč a zákaz činnosti
spočívající v zákazu řídit motorová vozidla na dobu 12 měsíců od nabytí právní
moci rozhodnutí.
Za toto provinění byl mladistvý odsouzen podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku s
přihlédnutím k § 26 odst. 1 z. s. m. a § 62 odst. 1 a § 63 odst. 1 tr. zákoníku
k trestnímu opaření obecně prospěšných prací ve výměře 150 hodin. Podle § 26
odst. 2 z. s. m. (ve znění účinném v době rozhodnutí, tj. do 8. 12. 2012) mu
bylo dále uloženo trestní opatření zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení
motorových vozidel všech druhů na dobu jednoho roku.
Krajský soud v Českých Budějovicích jako odvolací soud pro mládež usnesením ze
dne 3. 10. 2012, sp. zn. 3 Tmo 11/2012, podle § 256 tr. ř. zamítl jako
nedůvodné odvolání, jímž mladistvý napadl uvedený rozsudek soudu prvního
stupně.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal mladistvý prostřednictvím obhájce
Mgr. Ing. Jana Součka z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání,
jímž vytýkal nesprávnost použité právní kvalifikace. Mladistvý nejprve
vysvětlil, že byl majitelem starého osobního vozu Trabant, který byl objektivně
nezpůsobilý samostatné jízdy, neboť měl zadřený motor a chyběla mu baterie, prakticky
se jednalo o vrak, který potřeboval přemístit. Protože neměl peníze na jeho
odtažení, rozhodl se, že ho za pomoci svých tří známých odtlačí. Ti vozidlo
tlačili několikakilometrovou trasu v zadní části, zatímco on jej tlačil za
boční rám u místa řidiče. Z kopce se jim vozidlo vysmeklo, nabralo rychlost a
narazilo do boku nákladního automobilu zaparkovaného v obci M. Mladistvý rovněž
zdůraznil, že tyto okolnosti byly prokázány i výsledky provedeného dokazování,
neboť, ač je v popisu skutku uvedeno, že „řídil“, soud prvního stupně na straně
4 a 5 rozsudku konstatoval, že „vozidlo nebylo ve funkčním stavu, neboť nebylo
poháněno motorickou silou“, ale pohybovalo se v důsledku tlačení. Podle
mladistvého za takto skutkově prokázaného stavu nebyly naplněny pojmy „motorové
vozidlo“ a „řízení“, a to i s poukazem na to, že nejsou trestním zákoníkem
definovány a nebyly vyloženy ani judikaturou soudů.
Mladistvý k vymezení pojmu „motorového vozidla“ poukázal na jeho definici podle
§ 2 písm. g) zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o
změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon č. 361/2000 Sb.“) se závěrem, že u takového vozidla
je rozhodujícím kritériem jeho objektivní způsobilost k samostatnému motorovému
pohybu a dovodil, že jím tlačený Trabant s vadným, resp. nefunkčním motorem,
nebyl motorovým vozidlem. Nepovažoval za naplněný ani pojem „řízení“, jenž
odvolací soud spatřoval v tom, že se jednalo o „ovládání rychlosti a směru
pohybu vozidla prostřednictvím k tomu určených technických zařízení“, když za
řízení považoval i „nečinnosti řidiče, tj. nevyužívání těchto zařízení, ač je
tohoto třeba“, a který též dovodil, že „řízení motorového vozidla nepřestává
být řízením ani v okamžiku, když některý systém ovládání nefunguje nebo není
užit“. S tímto výkladem se však mladistvý neztotožnil, protože za „řízení“ není
možné považovat každé, byť i extrémní uvedení motorového povozila do pohybu.
Vzhledem k tomu, že při tlačení vozidla nebyl jeho pohyb zejména z kopce
zvládnut, a automobil tak narazil do jiného vozidla, které poškodil, mohlo by
se jednat o neodpovědné nebo nebezpečné chování, které by však vykazovalo znaky
jiného trestného činu. Podle mladistvého tak měly být při vymezení pojmu
„řízení“ za daných okolností brány do úvahy všechny logické souvislosti bez
toho, aby byly dovozovány z absurdních souvislostí, a vyslovil názor, že
řízením je třeba rozumět komplexnější okruh činností (aktivní ovládání vlastní
pohonné a brzdné soustavy a dalších zařízení uvnitř vozu, jako je např. směrová
signalizace, rychlostní řazení, apod.), a nikoliv jen prosté uvedení vozidla do
pohybu roztlačením a následnou korekci směru jízdy z vnějšku kabiny.
Z takto vznesených výhrad mladistvý uzavřel, že vozidlo, které inkriminovaného
dne se svými kamarády tlačil, jednak nebylo s ohledem na jeho stav možné
považovat za motorové vozidlo, a jednak pouhé tlačení a vnější ovládání směru
jízdy vozidla za jeho řízení. Pokud soudy uvedené pojmy vyložily v jeho
neprospěch, dospěly k nesprávné právní kvalifikaci. V závěru dovolání proto
mladistvý navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení
Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 10. 2012, sp. zn. 3 Tmo
11/2012, a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. tomuto soudu přikázal při
vázanosti názorem Nejvyššího soudu o věci znovu jednat a rozhodnout, případně
aby Nejvyšší soud podle § 265m odst. 1 tr. ř. sám ve věci rozhodl a mladistvého
zprostil obžaloby.
K podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce působící u Nejvyššího státního
zastupitelství, který nepodpořil tvrzení mladistvého, že pro zařazení vozidla
do kategorie „motorových vozidel“ je rozhodující jeho aktuální technický stav,
konkrétně schopnost nebo neschopnost samostatného motorového pohybu, protože ze
zákona o silničním provozu nic takového nevyplývá. Kategorizace vozidel je zde
zjevně prováděna pouze podle konstrukce, a nikoliv podle „pojízdnosti“ vozidla.
Protože zákon „pojízdnost“ vozidel nezohledňuje, není zapotřebí zkoumat, zda má
to které konkrétní vozidlo funkční převodovku, spojku a motor, aby bylo
pojízdné, a tedy „motorové“. Státní zástupce se domnívá, že přiléhavějším
předpisem pro řešení otázky, zda byl předmětný Trabant „motorovým vozidlem“, je
definice „autovraku“ podle § 36 písm. a) zák. č. 185/2001 Sb., o odpadech a o
změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, podle níž
„...každé úplné nebo neúplné motorové vozidlo, které bylo určeno k provozu na
pozemních komunikacích pro přepravu osob, zvířat nebo věcí, a stalo se odpadem
podle § 3 cit. zákona“. Ačkoliv předmětný Trabant autovrakem ve smyslu
citovaného zákona dosud nebyl, a to pro chybějící vůli mladistvého zbavit se
jej podle § 3 cit. zák., je z citovaného ustanovení patrno, že i neúplné
motorové vozidlo zůstává motorovým vozidlem, tj. i porouchané nebo poškozené. Z
těchto důvodů se státní zástupce v zásadě ztotožnil s argumentací zejména
odvolacího soudu, podle níž je motorové vozidlo celým agregátem technických
zařízení, ze kterých vyplývá jeho značná hmotnost, z ní pak kinetická energie,
a potažmo destrukční potenciál. Jestliže mladistvý vozidlo jen vedl za volant,
a tedy je neřídil, z ustanovení § 2 písm. j) zák. č. 361/2000 Sb. lze dovodit,
že „vedením“ je vedení jízdního kola a motocyklu o objemu válců do 50 cm3.
Dotčená osoba totiž i zde zůstává chodcem, nikoliv řidičem. Stejně tak
jednoznačné je, že řidičem je řidič motorového vozidla (a nemotorového vozidla
či tramvaje a jezdec na zvířeti). Určujícím je podle státního zástupce to, zda
je pro předmětný pohyb rozhodná kinematika jdoucí osoby či kinematika vedeného
vozidla. Pro jízdní kolo a všechna ostatní jednostopá vozidla je společné, že
je vedoucí osoba zpravidla ubrzdí svou vlastní vahou, a tudíž takové vozidlo v
podstatě kopíruje pohyb jdoucí osoby. Pokud by jdoucí osoba neubrzdila těžký
motocykl, může jej snadno pouhým vychýlením položit na bok, a tím jej
znehybnit. V případě předmětného vedení Trabantu za volant pokládal za
podstatné, zda pro pohyb tohoto motorového vozidla byla více rozhodná jeho vlastní
kinematika nebo kinematika mladistvého, a dospěl k závěru, že ačkoliv hmotnost
Trabantu nedosahuje hmotnosti soudobých malých motorových vozidel, přesto se
stále ještě jedná o mnohonásobek hmotnosti mladistvého. Tento rozdíl je patrný
i ze skutečnosti, že rozjetý Trabant neubrzdily ani čtyři současně přítomné
osoby, a dovolatel neměl možnost toto vozidlo zabrzdit ani položením na bok. Z
těchto svých úvah státní zástupce dovodil, že se jednalo o „řízení“ s tím, že
jen řidič přitom hodnotí, jakých prostředků k ovládání vozidla užije. Z těchto
důvodů státní zástupce navrhl dovolání mladistvého odmítnout podle § 265i odst.
1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Poté, co Nejvyšší soud jako soud pro mládež (dále jen „Nejvyšší soud“),
přezkoumal formální podmínky pro podání dovolání a zjistil, že dovolání
mladistvého je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno
osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a
na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), a neshledal takové
vady, pro které by bylo nutné dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 tr. ř.,
přezkoumal podle § 265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost rozhodnutí,
proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání,
jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a posuzoval, zda je
dovolání důvodné.
Mladistvý, který dovolání opřel o důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.,
podle něhož lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním
posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, zcela v
souladu s tímto důvodem brojil výhradně proti nesprávnosti použité právní
kvalifikace provinění maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337
odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.
Nejvyšší soud k použité právní kvalifikaci uvádí, že provinění maření výkonu
úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku spáchá
ten, kdo maří nebo podstatně ztěžuje výkon rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu
veřejné moci tím, že vykonává činnost, která mu byla takovým rozhodnutím
zakázána nebo pro kterou mu bylo odňato příslušné oprávnění podle jiného
právního předpisu nebo pro kterou takové oprávnění pozbyl.
V projednávané věci se podle skutkových zjištění i podle tzv. právní věty
výroku o vině podává, že mladistvý mařil výkon rozhodnutí jiného orgánu veřejné
moci, konkrétně rozhodnutí Magistrátu města Č. B., Správního odboru, Oddělení
dopravních přestupků, Č.B., sp. zn. D 2076/2010 SK, ze dne 16. 6. 2010
(pravomocné moci dne 10. 7. 2010), jímž mu byl vysloven zákaz činnosti
spočívající v zákazu řídit motorová vozidla na dobu 12 měsíců od nabytí právní
moci předmětného rozhodnutí.
Ve skutkové větě výroku o vině, jímž je Nejvyšší soud při svém přezkumu vázán
(srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02,
III. ÚS 732/02, II. ÚS 760/02, III. ÚS 282/03, IV. ÚS 449/03), je trestné
jednání mladistvého spatřováno v tom, že „řídil osobní vozidlo tov. značky
Trabant, bílé barvy bez registrační značky, který tlačili Z. L., T. D. a M.
D.“. Takto vyjádřený čin, resp. činnost mladistvého vymezená pojmem „řídili“ je
v odůvodnění dovoláním napadených rozhodnutí na základě výsledku provedeného
dokazování popsána tak, že mladistvý vozidlo ovládal vně vozidla vestoje rukou
skrze stažené okénko na místě řidiče. Toto vozidlo tedy mladistvý ovládal
zvenčí, tj. sám šel vedle vozidla, které vedl za středový sloupek a jeho směr
korigoval otáčením volantu přes stažené boční okénko. Současně bylo provedeným
dokazováním zjištěno, že uvedené vozidlo, jehož majitelem byl mladistvý, nemělo
přidělenu registrační značku a bylo nezpůsobilé motorického pohybu, protože
mělo zadřený motor a chyběla mu baterie.
Na základě těchto skutkových okolností čin mladistvého posuzovaly i oba soudy,
které vycházely shodně ze závěru, že motorové vozidlo nepřestává být motorovým
vozidlem jen z toho důvodu, že není uvedeno do pohybu či v pohybu udržováno
silou motoru, neboť není charakterizováno jen motorem jako zdrojem pohybu, ale
také dalšími ovládacími systémy, např. volantem a soustavou řízení, plynovým
pedálem, brzdovou soustavou, a to bez ohledu na chod motoru. Nemohlo se jednat
o vozidlo nemotorové, neboť Trabant není výrobcem konstrukčně vybaven a
zhotoven k tomu, aby byl po komunikacích přepravován výlučně za pomoci lidské
či zvířecí síly tak, jak vyžaduje zákonná definice nemotorového vozidla (viz
stranu 4 rozsudku soudu prvního stupně a stranu 3 usnesení soudu odvolacího).
Nejvyšší soud k těmto závěrům ohledně charakteru vozidla, jež mladistvý v
předmětné věci ovládal tím, že je tlačil, považuje za nutné zdůraznit, že
motorové vozidlo nedefinuje trestní zákoník, ale jeho pojem je vymezen v § 2
písm. g) zák. č. 361/2000 Sb., tak, že jím je nekolejové vozidlo poháněné
vlastní pohonnou jednotkou, zatímco nemotorovým vozidlem je podle § 2 písm. h)
zák. č. 361/2000 Sb. vozidlo pohybující se pomocí lidské nebo zvířecí síly,
například jízdní kolo, ruční vozík nebo potahové vozidlo. Již z této definice
je zřejmé, že motorovým vozidlem je takové vozidlo, které je již konstrukčně
vybaveno motorovou jednotkou, která zajišťuje pohyb a vytváří hnací sílu, jež
uvádí toto vozidlo do pohybu.
Zákon č. 56/2001 Sb., ze dne 10. ledna 2001 o podmínkách provozu vozidel na
pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění
odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých
souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve
znění zákona č. 307/1999 Sb., stanoví podmínky provozu vozidel na pozemních
komunikacích, jakož i podrobnou kategorizaci silničních vozidel (§ 3 cit.
zák.), mezi něž zařazuje jak motorová, tak i nemotorová vozidla, která jsou
vyrobena za účelem provozu na pozemních komunikacích pro přepravu osob, zvířat
nebo věcí (viz § 2 cit. zák.). Podrobnosti, které tento zákon pro provozování
motorového vozidla upravuje a vymezuje, nejsou v projednávané věci rozhodné,
protože bylo výsledky provedeného dokazování zjištěno, že předmětným vozidlem
byl osobní automobil tov. zn. Trabant, který je konstrukčně osobním motorovým
vozidlem, a proto nelze již na základě této základní skutečnosti uvažovat o
tom, že by nemělo být toto vozidlo považováno za vozidlo motorové. Rozhodné z
tohoto hlediska není ani to, že v konkrétní situaci toto vozidlo nebylo pro
jeho poškození způsobilé provozu, protože momentální nefunkčnost motoru nebo
jiných částí či zařízení motorového vozidla nemění jeho charakter, neboť se i
přes jeho vadu stále jedná o vozidlo, které je konstrukčně motorovým vozidlem
(poháněné vlastní pohonnou jednotkou). Za těchto okolností proto nemůže být
nemotorovým vozidlem. Jinou otázkou je, zda takové poškozené a nepojízdné
motorové vozidlo je s ohledem na povahu závady způsobilé provozu na pozemních
komunikacích, neboť podle § 36 odst. 1 cit. zákona č. 56/2001 Sb. lze na
pozemních komunikacích provozovat pouze takové silniční vozidlo, které je
technicky způsobilé k provozu na pozemních komunikacích.
S ohledem na takto vymezená pravidla je zřejmé, že i motorové vozidlo, které
není schopno využít pro technickou závadu vlastní pohonnou jednotku, jež slouží
k jeho pohonu, je stále motorovým vozidlem. To platí za situace, že není
autovrakem, jímž je ve smyslu § 36 písm. a) zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech
a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, každé úplné
nebo neúplné motorové vozidlo, které bylo určeno k provozu na pozemních
komunikacích pro přepravu osob, zvířat nebo věcí a stalo se odpadem podle § 3
tohoto zákona, který v odstavci 1 stanoví, že odpadem je každá movitá věc, jíž
se osoba zbavuje nebo má úmysl nebo povinnost se jí zbavit a přísluší do
některé ze skupin odpadů uvedených v příloze č. 1 k tomuto zákonu.
Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud když shledal, že předmětný Trabant, který
nebyl pro závadu na motoru a pro nefunkční baterii schopen vlastního provozu,
nebyl odpadem podle § 3 zákona č. 185/2001 Sb. a nesplňoval podmínky pro
autovrak, byl v době činu mladistvého stále motorovým vozidlem ve smyslu § 2
písm. g) zák. č. 361/200 Sb., jak správně soudy obou stupňů dovodily.
Další námitka mladistvého se týkala naplnění pojmu „řízení“ vozidla, které pro
špatný technický stav nebylo způsobilé využít své pohonné jednotky k tomu, aby
bylo schopno provozu a bylo po pozemní komunikaci jen tlačeno pomocí lidské
síly.
Pro vymezení pojmu „řízení motorového vozidla“ je nutné uvést, že trestní
zákoník tento pojem sám nedefinuje, avšak nečiní tak výslovně ani žádný jiný
právní předpis. Podpůrně lze využít pojmu řidiče v ustanovení § 2 písm. d) zák.
č. 361/2000 Sb., které je však velmi širokým vymezením, neboť za řidiče
považuje účastníka provozu na pozemních komunikacích, který řídí motorové nebo
nemotorové vozidlo anebo tramvaj; řidičem je i jezdec na zvířeti. Podle § 2
písm. e) cit. zák. je řidičem i vozka, který řídí potahové vozidlo. Za řidiče
je tedy označován účastník provozu na pozemních komunikacích, který řídí
motorové nebo nemotorové vozidlo nebo tramvaj anebo jede na zvířeti. Právní
teorie k tomu, zda se považuje za řidiče i ten, kdo svůj dopravní prostředek tlačí,
táhne nebo zvíře vede, není jednotná, neboť část teorie tvrdí, že řidičem není
takový účastník provozu, který svůj dopravní prostředek tlačí nebo táhne nebo
vede zvíře (srov. Kučerová, H. Zákon o silničním provozu s komentářem a
judikaturou a předpisy související. 2. vydání. Praha: Leges, 2011, s. 33),
zatímco jiní autoři osobu, která vede po pozemní komunikaci motocykl o vyšší
kubatuře než 50m³, již považují za řidiče (srov. Kovalčíková, D., Štandera, J. Zákon
o provozu na pozemních komunikacích. 2. vydání : Praha C. H. Beck, 2012 s.
6 – 15). K tomu je vhodné poznamenat, že podle § 2 písm. j) zák. č. 361/2000
Sb. je chodcem osoba, která tlačí nebo táhne sáňky, dětský kočárek, vozík pro
invalidy nebo ruční vozík o celkové šířce nepřevyšující 600 mm, pohybuje se na
lyžích nebo kolečkových bruslích anebo pomocí ručního nebo motorového vozíku
pro invalidy, vede jízdní kolo, motocykl o objemu válců do 50 cm³, psa a
podobně.
Uvedené definice lze v trestním řízení použít jen podpůrně, protože při
posuzovaní jednání pachatele přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a
vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku je třeba pojem „řízení
motorového vozidla“ vykládat z hlediska povahy a podstaty činnosti, která byla
rozhodnutím soudu nebo jiným rozhodnutím jiného orgánu veřejné moci zakázána.
Rozhodné pro posouzení toho, zda jde o „řízení“, je zkoumání konkrétní povahy
vykonávané a zakázané činnosti, a nikoliv striktní výklad výše citovaných pojmů
sloužících pro potřeby provozu silničních vozidel na pozemních komunikacích.
V projednávané věci, jak již bylo shora uvedeno, je rozhodnutím, které
mladistvý měl mařit, rozhodnutí Magistrátu města Č. B., jímž byl mladistvému
vysloven zákaz řízení motorových vozidel.
K takto vyslovenému zákazu řízení motorových vozidel lze obecně uvést, že v
rámci formulace „zákaz řízení motorových vozidel“ se zabraňuje pachatelům,
kteří se dopustili protiprávního jednání (přestupku nebo trestného činu), aby
se dopouštěli další takové nedovolené činnosti. Jeho smyslem je proto dočasně
vyřadit takovou osobu z možnosti mimo jiné vykonávat činnost, která byla nejen
zakázána, ale k níž je zapotřebí zvláštního povolení či oprávnění. Při zákazu
řízení motorových vozidel se jedná o řidičské oprávnění, bez něhož není
povoleno vozidlo řídit. Důvodem je zejména to, že pro ovládání motorového
vozidla je nutné mít potřebné znalosti a dovednosti, které nelze získat bez
předchozí průpravy a složení řidičské zkoušky, pro kterou je nutné, aby ve
smyslu § 82 písm. c) zák. č. 361/2000 Sb. byla odborně způsobilá k řízení
motorových vozidel (srov. též dále zejména § 82 a § 109 zák. č. 361/2000 Sb.).
Právě s ohledem na tyto skutečnosti je nutné posuzovat v každém konkrétním
případě, zda činnost vykonávaná pachatelem, jemuž byl vysloven zákaz řízení
motorových vozidel, má ve svém materiálním obsahu takovou povahu, jakou
vykazuje charakter činnosti, která mu byla zakázána. Vždy je proto nutné
zvažovat zejména skutečnou povahu jednání, pro které se řízení vede s tím, v
čem zásadně spočívá činnost konkrétním rozhodnutím takovému pachateli zakázaná.
Z těchto hledisek je nutné posuzovat i čin kladený za vinu mladistvému v
projednávané věci, kde mladistvý po pozemní komunikaci uvedl do pohybu motorové
vozidlo, jehož následná jízda byla podmíněna jinou než jeho motorickou silou,
neboť byla vytvářena tlačením tří osob do zadní části vozidla. Byli to lidé,
jejichž síla musela nejprve toto vozidlo uvést do pohybu, a poté je i nadále
(strkáním zezadu či zboku) v tomto pohybu udržovat. Role mladistvého zde
spočívala pouze v tom, že při chůzi vedle vozidla toto vozidlo na vozovce
udržoval v potřebném směru otáčením jeho volantu. Uvedeným způsobem vykonávané
vedení či ovládání vozidla nelze považovat za jeho „řízení“, které má na mysli
zákaz vyslovený v citovaném rozhodnutí, protože uvedeným způsobem „vytváření
pohybu vozidla na vozovce“ nejen mladistvý, ale i další tlačící osoby,
zajišťovali svou vlastní silou a též takto určovali jeho směr i rychlost. I
přesto, že tato činnost by mohla být v obecném smyslu považována za „řízení“
takového vozidla, nelze jej slučovat s pojmem „řízení“, jež bylo mladistvému
zakázáno uvedeným rozhodnutím, neboť tam vyslovený zákaz neměl za účel
mladistvému zakázat manipulovat na pozemní komunikaci s nepojízdným automobilem
jeho tlačením za využití i jiné lidské síly, aby se mohlo vůbec pohybovat, ale
smyslem uvedeného zákazu činnosti bylo mladistvému neumožnit řídit motorová
vozidla za využití jejich motorických schopností a parametrů, tj. pohonné
jednotky. Nelze tudíž za zakázanou činnost považovat jakékoliv nakládání s
motorovým vozidlem, ale jen takové jeho ovládání, k němuž jsou nutné
schopnosti, jež řidič musí nabýt školením a zkušeností, pro které je vydáváno
řidičské oprávnění, a je potřeba takových schopností k tomu, aby toto vozidlo
(jeho pohonná jednotka) mohlo být uvedeno do pohybu s využitím znalostí a
schopností ovládat jeho motorické schopnosti.
Tím, že mladistvý nevykonával činnost, která mu byla zakázána rozhodnutím
jiného orgánu veřejné moci, nenaplnil znaky provinění maření výkonu úředního
rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. V důsledku
tohoto právního názoru Nejvyšší soud považoval dovoláním napadená rozhodnutí za
nesprávná a v souladu s požadavkem mladistvého podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř.
zrušil usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, soudu pro mládež, ze
dne 3. 10. 2012, sp. zn. 3 Tmo 11/2012, jakož i rozhodnutí mající ve zrušeném
rozhodnutí svůj podklad, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v
Českých Budějovicích, soudu pro mládež, přikázal, aby věc v potřebném rozsahu
znovu projednal a rozhodl.
Na odvolacím soudu, jemuž se věc vrací k novému projednání a posouzení právní
kvalifikace, bude, aby s ohledem na výše uvedené a vyslovené právní názory věc
znovu po právní stránce posoudil.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy
řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 10. července 2013
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová
výťah z prednášky uskutočnenej dňa 09.05.2013 v Omšení
článok prináša analýzu znakov prečinu ohovárania podľa § 373 ods. 1 Tr. zák. a venuje pozornosť aj problematike, do akej miery je prípustná kritika najmä verejne činných osôb.
cieľom článku bolo poukázať na manévrovací priestor obhajoby pri výkone obhajoby osôb obvinených z trestných činov najmä s drogovým prvkom.