Aktuálna trestná judikatúra Najvyššieho súdu ČR

 

Práv­ní vě­ty roz­hod­nu­tí schvá­le­né na za­se­dá­ní tres­tní­ho ko­le­gia Nej­vyš­ší­ho sou­du dne 21. dub­na 2021

 

1/

Oh­le­dá­ní, Do­mov­ní proh­líd­ka, Důkaz.

 

Jes­tli­že po­li­cej­ní or­gán v příp­rav­ném říze­ní obdr­žel před vstu­pem do obyd­lí (např. ho­te­lo­vé­ho po­ko­je) souh­las je­ho uži­va­telů k to­mu, aby v tom­to obyd­lí pro­vedl úkon tres­tní­ho říze­ní spo­čí­va­jí­cí v oh­le­dá­ní obyd­lí ne­bo je­ho čás­ti ja­ko místa či­nu (§ 113 od­st. 1 tr. ř.), nel­ze sa­mot­né pro­ve­de­ní to­ho­to úko­nu po­va­žo­vat za ne­zá­kon­né, a to předev­ším z důvo­du uděle­né­ho souh­la­su ve smys­lu čl. 12 od­st. 1 Lis­ti­ny zá­klad­ních práv a svo­bod.

Po­kud po­li­cej­ní or­gán v obyd­lí při oh­le­dá­ní místa či­nu (§ 113 od­st. 1 tr. ř.) pro­vedl rovněž úko­ny ty­pic­ké pro do­mov­ní proh­líd­ku (např. přemis­ťo­vá­ní věcí, od­krý­vá­ní do­po­sud skry­tých pros­tor a nah­lí­že­ní do nich), pro je­jíž pro­ve­de­ní však ne­by­ly splně­ny zá­kon­né pod­mín­ky (§ 83 od­st. 1 tr. ř.), je třeba tím­to způso­bem za­jištěné důka­zy, po­kud ne­by­ly dob­ro­volně vy­dá­ny pod­le § 78 od­st. 1 tr. ř., po­va­žo­vat za ne­zá­kon­né, ne­boť jde o důka­zy zís­ka­né v průběhu úko­nu tres­tní­ho říze­ní, kte­rý svo­ji po­va­hou již od­po­ví­dal do­mov­ní proh­líd­ce ve smys­lu § 82 od­st. 1 tr. ř.

Ta část důkazů, kte­rá by­la po­li­cej­ním or­gá­nem zís­ká­na pos­tu­pem pro­váděným v rám­ci oh­le­dá­ní místa či­nu, kte­rý již svým cha­rak­te­rem od­po­ví­dal do­mov­ní proh­líd­ce, pro je­jíž pro­ve­de­ní ne­by­ly splně­ny zá­kon­né pod­mín­ky, je ab­so­lutně ne­pou­ži­tel­ná. Opač­ný pos­tup by vedl k zá­sa­hu do prá­va ob­viněné­ho na spra­ved­li­vý pro­ces ve smys­lu hla­vy pá­té Lis­ti­ny zá­klad­ních práv a svo­bod a čl. 6 Úmlu­vy o ochraně lid­ských práv a zá­klad­ních svo­bod.

(Us­ne­se­ní Nej­vyš­ší­ho sou­du ze dne 15. 4. 2020, sp. zn. 11 Tdo 1358/2019)

 

2/

Vy­lou­če­ní soud­ce 

 

Jes­tli­že soud již roz­hodl o op­rav­ném prostřed­ku ob­viněné­ho (např. o stíž­nos­ti pro­ti us­ne­se­ní sou­du pr­vní­ho stupně o je­ho vze­tí do vaz­by), by­lo tím­to roz­hod­nu­tím říze­ní ve věci op­rav­né­ho prostřed­ku ukon­če­no.

Po­kud ob­vině­ný po­té po­dá ná­mit­ku pod­ja­tos­ti vůči soudcům, kteří o tom­to op­rav­ném prostřed­ku roz­ho­do­va­li, soud o té­to ná­mit­ce ne­roz­ho­du­je pos­tu­pem pod­le § 31 tr. ř., ale ob­viněné­ho jen vy­ro­zu­mí, že ná­mit­ku pod­ja­tos­ti pod­le § 30 tr. ř. nel­ze vznést pro­ti soudcům (soud­ci), kteří ve věci již roz­hod­li.

(Us­ne­se­ní Vr­chní­ho sou­du v Pra­ze ze dne 25. 5. 2020, sp. zn. 3 To 35/2020)

3/

Krá­dež

Zá­kon­ný znak kva­li­fi­ko­va­né skut­ko­vé pod­sta­ty tres­tné­ho či­nu krá­de­že spo­čí­va­jí­cí v tom, že čin byl spá­chán za „ji­né udá­los­ti vážně oh­ro­žu­jí­cí ži­vot ne­bo zdra­ví li­dí“ [§ 205 od­st. 4 písm. b) tr. zá­ko­ní­ku], může být naplněn tím, že pa­cha­tel se do­pus­til krá­de­že v době vý­sky­tu ko­ro­na­vi­ru ozna­čo­va­né­ho ja­ko SARS CoV-2 a způso­bu­jí­cí­ho epi­de­mii one­mocnění CO­VID-19. Nes­ta­čí zde ov­šem jen ča­so­vá a mís­tní sou­vis­lost spá­cha­né­ho či­nu s ta­ko­vou udá­los­tí, ale je nut­ná i ur­či­tá věcná sou­vis­lost s ní, te­dy že se ta­to udá­lost kon­krét­ním způso­bem pro­je­vi­la při spá­chá­ní tres­tné­ho či­nu krá­de­že. Uve­de­ný vztah bu­de dán např. teh­dy, jes­tli­že zmíněná udá­lost ne­bo ome­ze­ní či ji­ná opatření přija­tá v je­jím důsled­ku a k je­jí­mu řeše­ní umož­ni­ly či us­nad­ni­ly pa­cha­te­li spá­chá­ní tres­tné­ho či­nu, ne­bo po­kud pa­cha­tel po­čí­tal s tím, že mu to umož­ní unik­nout je­ho od­ha­le­ní a do­pa­de­ní, ane­bo svůj čin za­měřil přímo pro­ti těmto opatřením a ome­ze­ním, aby je mařil či ztěžo­val apod.

Sa­mot­né vy­hlá­še­ní nou­zo­vé­ho sta­vu (čl. 5 a 6 ús­tav­ní­ho zá­ko­na č. 110/1998 Sb., o bez­peč­nos­ti Čes­ké re­pub­li­ky, ve znění ús­tav­ní­ho zá­ko­na č. 300/2000 Sb.) a spá­chá­ní či­nu za to­ho­to sta­vu ne­ní zna­kem kva­li­fi­ko­va­né skut­ko­vé pod­sta­ty tres­tné­ho či­nu krá­de­že pod­le § 205 od­st. 4 písm. b) tr. zá­ko­ní­ku. Vy­hlá­še­ní nou­zo­vé­ho sta­vu, důvo­dy, kte­ré k němu ved­ly, a veřejně dos­tup­né in­for­ma­ce o něm však mo­hou mít podpůr­ný vý­znam pro zá­věr, že v da­né době a na da­ném místě doš­lo k ur­či­té „udá­los­ti vážně oh­ro­žu­jí­cí ži­vot ne­bo zdra­ví li­dí“ a že pa­cha­tel o tom ales­poň měl a mohl vědět [§ 17 písm. b) tr. zá­ko­ní­ku].

(Roz­su­dek vel­ké­ho se­ná­tu tres­tní­ho ko­le­gia Nej­vyš­ší­ho sou­du ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021)

4/

Maření vý­ko­nu úřed­ní­ho roz­hod­nu­tí a vy­ká­zá­ní, Poš­ko­ze­ní věřite­le

 

Roz­hod­nu­tí správ­ce daně o zříze­ní zá­stav­ní­ho prá­va pod­le § 170 od­st. 3 zá­ko­na č. 280/2009 Sb., da­ňo­vé­ho řádu, ve znění pozdějších před­pisů, ne­ní roz­hod­nu­tím, kte­ré pod­lé­há vý­ko­nu roz­hod­nu­tí, a pro­to ani nel­ze zmařit je­ho vý­kon ve smys­lu § 337 od­st. 3 písm. a) tr. zá­ko­ní­ku. Roz­hod­nu­tím, je­hož vý­kon je mož­no zmařit a napl­nit tím skut­ko­vou pod­sta­tu přeči­nu maření vý­ko­nu úřed­ní­ho roz­hod­nu­tí a vy­ká­zá­ní pod­le § 337 od­st. 3 písm. a) tr. zá­ko­ní­ku, je až roz­hod­nu­tí sou­du o naříze­ní pro­de­je zá­sta­vy pod­le § 358 od­st. 1 z. ř. s. Pro­to se zá­stav­ní dluž­ník (vlas­tník zá­sta­vy), kte­rý pro­dá ta­ko­vou zá­sta­vu, aniž by byl sou­dem nařízen je­jí pro­dej, ne­do­pus­tí uve­de­né­ho přeči­nu. Ne­ní však vy­lou­če­no po­sou­dit to­to jed­ná­ní ja­ko ji­ný trest­ný čin, napřík­lad přečin poš­ko­ze­ní věřite­le pod­le § 222 tr. zá­ko­ní­ku.

(Us­ne­se­ní Nej­vyš­ší­ho sou­du ze dne 17. 12. 2020, sp. zn. 5 Tdo 1262/2020)

5/

Usmr­ce­ní z ned­ba­los­ti

Trest­ný čin usmr­ce­ní z ned­ba­los­ti pod­le § 143 od­st. 1, 2 tr. zá­ko­ní­ku může spá­chat i řidič mo­to­ro­vé­ho vo­zid­la, kte­rý v důsled­ku ne­dos­ta­teč­né­ho sle­do­vá­ní sil­nič­ní­ho pro­vo­zu a přek­ro­če­ní nej­vyš­ší po­vo­le­né rych­los­ti na­ra­zil do ji­né­ho mo­to­ro­vé­ho vo­zid­la sto­jí­cí­ho v tom­též jíz­dním pru­hu a usmr­til je­ho řidi­če, kte­rý se v důsled­ku po­ru­chy to­ho­to mo­to­ro­vé­ho vo­zid­la po­hy­bo­val u něj. Tres­tní od­povědnost pa­cha­te­le zde ne­ní vy­lou­če­na tím, že sto­jí­cí mo­to­ro­vé vo­zid­lo ne­by­lo řádně ozna­če­no ja­ko překáž­ka sil­nič­ní­ho pro­vo­zu a že je­ho řidič neměl na sobě od­ěvní dopl­ňky s ozna­če­ním z ret­ro­ref­lexní­ho ma­te­riá­lu. Zce­la bez vý­zna­mu je, že usmr­ce­ný řidič, kte­rý byl dr­ži­te­lem plat­né­ho řidič­ské­ho op­rávnění, neměl potvr­ze­ní o zdra­vot­ní způso­bi­los­ti k říze­ní mo­to­ro­vé­ho vo­zid­la.

(Us­ne­se­ní Nej­vyš­ší­ho sou­du ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 7 Tdo 46/2019)

6/

Pro­ve­de­ní za­hra­nič­ní­ho ob­cho­du s vo­jen­ským ma­te­riá­lem bez po­vo­le­ní ne­bo li­cen­ce,

 

I. Vo­jen­ským ma­te­riá­lem ve smys­lu § 265 od­st. 1 tr. zá­ko­ní­ku o tres­tném či­nu pro­ve­de­ní za­hra­nič­ní­ho ob­cho­du s vo­jen­ským ma­te­riá­lem bez po­vo­le­ní ne­bo li­cen­ce zá­sadně ne­ní zne­hod­no­ce­ná a neak­tiv­ní mu­ni­ce po je­jí před­cho­zí de­la­bo­ra­ci a ozna­če­ná zne­hod­no­co­va­cí znač­kou.

Za­vinění

II. Jes­tli­že se ob­vině­ný důvodně spo­lé­hal na správ­nost od­bor­né­ho ná­zo­ru přís­luš­né auto­ri­ty (např. ná­zor Vo­jen­ské­ho tech­nic­ké­ho ús­ta­vu na cha­rak­ter ur­či­té­ho ma­te­riá­lu), že věc, s níž nak­lá­dal, ne­ní vo­jen­ským ma­te­riá­lem, aniž by o tom by­ly po­chyb­nos­ti od­ůvodněné kon­krét­ní­mi okol­nos­tmi, nel­ze zpra­vid­la do­vo­dit je­ho úmysl­né za­vinění ve vzta­hu k uve­de­né­mu nor­ma­tiv­ní­mu zna­ku, i kdy­by se do­da­tečně zjis­ti­lo, že ta­ko­vou věc lze po­va­žo­vat za vo­jen­ský ma­te­riál.

Za­brá­ní věci

III. O za­brá­ní věci pod­le § 101 tr. zá­ko­ní­ku kon­krét­ní osobě od­liš­né od ob­viněné­ho zá­sadně ne­ní mož­no roz­hod­nout, po­kud jí ne­by­lo přiz­ná­no pos­ta­ve­ní zú­častněné oso­by, dá­no pou­če­ní a umožněno up­latnění je­jích práv pod­le § 42 od­st. 1, 2 tr. ř., zej­mé­na vy­jádřit se k mož­né­mu roz­hod­nu­tí o za­brá­ní věci před je­ho učiněním.

(Us­ne­se­ní Nej­vyš­ší­ho sou­du ze dne 25. 11. 2020, sp. zn. 5 Tdo 1147/2020)

 

7/

Nah­ra­ze­ní vaz­by peněži­tou zá­ru­kou

 

K roz­hod­nu­tí pod­le § 73a od­st. 1 tr. ř., že slo­že­ná peněži­tá zá­ru­ka, je­jíž přije­tí by­lo pod­le § 73a od­st. 2 písm. a) tr. ř. stát­ním zá­stup­cem shle­dá­no přípus­tným, se nepřijí­má a ob­vině­ný se nep­ro­pouš­tí z vaz­by na svo­bo­du, pro­to­že v me­zi­ča­se vy­šly naj­evo no­vé sku­teč­nos­ti od­ůvod­ňu­jí­cí např. roz­šíření va­zeb­ních důvodů o ko­luz­ní vaz­bu pod­le § 67 písm. b) tr. ř., je v příp­rav­ném říze­ní přís­luš­ný soud (soud­ce).

Stát­ní zá­stup­ce v ta­ko­vém případě ani nemůže roz­hod­nout pod­le § 73a od­st. 5 tr. ř. o zru­še­ní již slo­že­né peněži­té zá­ru­ky, ne­boť vy­dá­ní ta­ko­vé­ho roz­hod­nu­tí před­pok­lá­dá, že ob­vině­ný se ne­na­chá­zí ve vazbě.

(Us­ne­se­ní Vr­chní­ho sou­du v Pra­ze z 5. 12. 2018, sp. zn. 7 To 139/2018) 

8/

Ev­rop­ský za­tý­ka­cí roz­kaz

 

Překáž­kou, pro kte­rou nel­ze roz­hod­nout o předá­ní na zá­kladě ev­rop­ské­ho za­tý­ka­cí­ho roz­ka­zu pod­le § 205 od­st. 2 z. m. j. s., nemůže být sku­teč­nost, že or­gá­ny vy­ža­du­jí­cí­ho stá­tu čin­né v tres­tním říze­ní do­sud neu­či­ni­ly žá­dný po­kus o kon­takt s vy­žá­da­ným.

(Us­ne­se­ní Vr­chní­ho sou­du v Pra­ze ze dne 25. 6. 2020, sp. zn. 14 To 60/2020)

 

9/

Zkrá­ce­ní daně, pop­lat­ku a po­dob­né po­vin­né plat­by

Ji­nou po­dob­nou po­vin­nou plat­bou ve smys­lu § 240 od­st. 1 tr. zá­ko­ní­ku je i roz­hla­so­vý a te­le­viz­ní pop­la­tek pod­le zá­ko­na č. 348/2005 Sb., o roz­hla­so­vých a te­le­viz­ních pop­lat­cích, ve znění pozdějších před­pisů.

(Us­ne­se­ní Nej­vyš­ší­ho sou­du ze dne 15. 12. 2020, sp. zn. 7 Tdo 1229/2020)

 

 

Diskusia