Môže súkromná osoba vyhotoviť obrazovozvukový záznam policajta pri výkone jeho činnosti a následne ho zverejniť?

Publikované: 11. 07. 2021, čítané: 8262 krát
JUDr. Peter Šamko
sudca Krajského súdu v Bratislave
 

 

Mô­že súk­rom­ná oso­ba vy­ho­to­viť ob­ra­zo­voz­vu­ko­vý zá­znam po­li­caj­ta pri vý­ko­ne je­ho čin­nos­ti a nás­led­ne ho zve­rej­niť?

(Úvod­ná poz­nám­ka JUDr. Pe­ter Šam­ko)

V náz­ve člán­ku načr­tnu­tou prob­le­ma­ti­kou sa pod­rob­ne za­obe­ral ci­vil­ný súd na pod­kla­de kon­krét­nej ve­ci (roz­su­dok je uve­de­ný niž­šie), pri­čom je­ho zá­ve­ry ma­jú vý­znam­ný pre­sah aj do ko­na­nia tres­tné­ho.

Ža­lob­ca (prís­luš­ník PZ) sa do­má­hal vy­da­nia roz­sud­ku, kto­rým by súd ulo­žil ža­lo­va­né­mu po­vin­nosť od­strá­niť všet­ky fo­tog­ra­fie a vi­deá za­chy­cu­jú­ce­ho ža­lob­cu ma fa­ce­boo­ko­vom pro­fi­le „Práv­ní ochra­na řidi­ču“.

Ža­lo­va­ný zve­rej­nil vi­deo s po­do­biz­ňou ža­lob­cu (prís­luš­ní­ka PZ) na fa­ce­boo­ko­vom pro­fi­le, kto­ré na­to­čil pri vý­ko­ne fun­kcie ža­lob­cu ako po­li­caj­ta a to bez súh­la­su ža­lob­cu. Ža­lo­va­ný opa­ko­va­ne zve­rej­nil zá­znam a fo­tog­ra­fie ža­lob­cu a sna­žil sa vy­vo­lať ume­lú sen­zá­ciu v po­do­be údaj­né­ho dra­ma­tic­ké­ho ne­zá­kon­né­ho ko­na­nia po­li­caj­ta, k čo­mu však ne­doš­lo. Ža­lob­ca bol ná­zo­ru, že zve­rej­ne­nie zá­zna­mu bo­lo nep­ri­me­ra­né, na­koľ­ko zá­znam ne­bol ano­ny­mi­zo­va­ný, nao­pak, ob­sa­ho­val de­tail­ný zá­znam tvá­re ža­lob­cu a je­ho slu­žob­né­ho preu­ka­zu. Ža­lob­ca bol ná­zo­ru, že ža­lo­va­ný za­sia­hol do ža­lob­co­vej pro­fe­sij­nej spô­so­bi­los­ti, do je­ho dob­ré­ho me­na a bo­la tak zní­že­ná aj je­ho váž­nosť.

Súd sa te­da mu­sel vy­spo­ria­dať s dvo­mi zá­sad­ný­mi otáz­ka­mi a to,

a) či je mož­né vy­ho­to­vo­vať ob­ra­zo­voz­vu­ko­vý zá­znam po­li­caj­ta pri vý­ko­ne je­ho čin­nos­ti (služ­by)

b) a ak áno, či mož­no ta­ký­to zá­znam zve­rej­niť a v klad­nom prí­pa­de v akom roz­sa­hu.

Po­kiaľ ide o od­po­veď na otáz­ku uve­de­nú pod pís­me­nom a), tak je nut­né roz­li­šo­vať me­dzi vy­ho­to­ve­ním zá­zna­mu, kto­rý za­chy­tá­va po­li­caj­ta pri vý­ko­ne je­ho slu­žob­nej čin­nos­ti a me­dzi zve­rej­ne­ním ta­ké­ho­to zá­zna­mu na inter­ne­te (nap­rík­lad pros­tred­níc­tvom webu, fa­ce­boo­ku, či youtu­be).

Vo všeo­bec­nos­ti pla­tí, že po­kiaľ si oso­ba vy­ho­to­vu­je zá­znam po­li­caj­ta pri zá­sa­hu po­li­caj­ta pro­ti nej, mož­no ro­zum­ne pred­pok­la­dať, že tak ro­bí pre ochra­nu svo­jich práv, či pre kon­tro­lu vý­ko­nu po­li­caj­nej prá­vo­mo­ci. Te­da hlav­ne, aby ma­la oso­ba k vlas­tnej ob­ha­jo­be v prí­pad­nom správ­nom ale­bo tres­tnom ko­na­ní pou­ži­teľ­ný dô­kaz (po­kiaľ by nap­rík­lad vý­sled­kom po­li­caj­né­ho zá­sa­hu bo­lo za­ča­tie správ­ne­ho ale­bo tres­tné­ho ko­na­nia vo­či oso­be, kto­rá zá­znam vy­ho­to­vi­la), či pre pos­kyt­nu­tie zá­zna­mu k vy­uži­tiu nap­rík­lad kon­trol­ným or­gá­nom po­lí­cie (nap­rík­lad in­špek­cii MV SR).

Ta­ký­to spô­sob vy­ho­to­vo­va­nia zá­zna­mu po­li­caj­ta pri po­li­caj­nom zá­kro­ku je pre­to zá­kon­ný a to aj bez súh­la­su po­li­caj­ta, na­koľ­ko to umož­ňu­je us­ta­no­ve­nie § 12 ods. 2 Ob­čian­ske­ho zá­kon­ní­ka (vy­ho­to­ve­nie zá­zna­mu na úrad­né úče­ly). To pla­tí o to viac, keď po­li­cajt vy­ko­ná­va svo­ju prá­vo­moc (kto­rá je za­zna­me­ná­va­ná) na ve­rej­nos­ti a ko­ná v zá­le­ži­tos­ti ve­ci ve­rej­né­ho zá­uj­mu.

Na­po­kon, sku­toč­nosť, že po­li­caj­ta pri vy­ko­ná­va­ní prá­vo­mo­ci mož­no za­zna­me­ná­vať nah­rá­va­cím za­ria­de­ním potvr­dil v mi­nu­los­ti aj Ústav­ný súd SR s tým, že vý­kon prá­vo­mo­ci po­li­caj­ta nie je mož­né po­va­žo­vať za pre­jav osob­nej po­va­hy. Ve­no­va­li sme sa to­mu tu:

http://www.prav­ne­lis­ty.sk/roz­hod­nu­tia/a336-nah­ra­va­nie-po­li­caj­tov-pri-vy­ko­ne-ich-pra­vo­mo­ci-na-ve­rej­nos­ti

Vzhľa­dom k uve­de­né­mu je nut­né pri­pus­tiť, že po­li­caj­ta pri vý­ko­ne prá­vo­mo­ci mož­no nah­rá­vať nie­len na ve­rej­nos­ti, ale aj v prí­pa­doch, keď reali­zu­je svo­je prá­vo­mo­ci v súk­ro­mí inej oso­by. Nap­rík­lad v sú­čas­nos­ti je po­mer­ne bež­né, že oso­by, u kto­rých sa vy­ko­ná­va do­mo­vá pre­hliad­ka ale­bo pre­hliad­ka iných pries­to­rov si ten­to pos­tup po­lí­cie za­zna­me­ná­va­jú (spra­vid­la na mo­bil­né te­le­fó­ny) a nás­led­ne dis­po­nu­jú ta­kým­to zá­zna­mom. Ta­ké­to za­zna­me­ná­va­nie po­li­caj­ta je pre­to v sú­la­de so zá­ko­nom a v prí­pa­dom tres­tnom ko­na­ní mož­no ta­ký­to zá­znam pou­žiť ako dô­kaz, na­koľ­ko v zmys­le § 119 ods. 3 Tr. por. by iš­lo o dô­kaz zís­ka­ný pod­ľa us­ta­no­ve­ní Ob­čian­ske­ho zá­kon­ní­ka (§ 12) a v sú­la­de s ním.

Po­kiaľ ide o od­po­veď na otáz­ku, či mož­no ta­ký­to zá­znam po­li­caj­ta pri vý­ko­ne svo­jej čin­nos­ti zve­rej­niť (nap­rík­lad na inter­ne­te), tak sú­dy na ta­kom­to mož­nom kro­ku, sa­mo ose­be, ne­vi­dia zá­kon­ný prob­lém. Mož­né zve­rej­ne­nie zá­zna­mu po­li­caj­ta umož­ňu­je do­siah­nu­tie le­gál­ne­ho cie­ľa, te­da naj­mä, aby sa ve­rej­nosť doz­ve­de­la o ob­sa­hu zá­sa­hu po­li­caj­ta pri vý­ko­ne po­li­caj­nej čin­nos­ti pro­ti inej oso­be, čo mô­že vy­vo­lať dis­ku­siu ako by mal ta­ký­to zá­sah po­lí­cie vy­ze­rať (otáz­ka ve­rej­né­ho zá­uj­mu). Rov­na­ko tak zve­rej­ne­nie mô­že viesť k pre­ve­re­niu práv­nej sú­lad­nos­ti zá­sa­hu po­li­caj­ta v rám­ci kon­trol­ných štruk­túr po­lí­cie.

Ta­ké­to zve­rej­ne­nie za­zna­me­na­né­ho zá­kro­ku po­li­caj­ta (spra­vid­la na inter­ne­te) však mu­sí byť uro­be­né, pod­ľa ná­zo­ru sú­du, šetr­ne, t. j. tak, aby bol po­li­cajt na zá­zna­me ano­ny­mi­zo­va­ný a to nap­rík­lad roz­ma­za­ním je­ho tvá­re. Pri mož­nom zve­rej­ne­ní zá­kro­ku po­li­caj­ta je to­tiž pod­stat­ným prie­beh zá­kro­ku po­li­caj­ta a nie to, kto tým po­li­caj­tom je (nie je pre­to nut­né zve­rej­niť aj tvár po­li­caj­ta).

Do osob­nos­tných práv po­li­caj­ta by te­da ten, kto zá­znam po­li­caj­ta pri vý­ko­ne čin­nos­ti, zve­rej­nil, mo­hol za­siah­nuť vte­dy, ak by nie­len, že ne­vy­ko­nal pred zve­rej­ne­ním kro­ky na ano­ny­mi­zo­va­nie po­li­caj­ta na zá­zna­me, ale nap­rík­lad aj up­ra­vil, či ko­men­to­val zá­sah po­li­caj­ta zos­mieš­ňu­jú­cim (de­ho­nes­tu­jú­cim), vul­gár­nym, či uráž­li­vým spô­so­bom (nap­rík­lad zve­rej­ne­nie ko­lá­že tvá­re po­li­caj­ta v spo­je­ní s inou fo­tog­ra­fiou – viď prí­pad uve­de­ný niž­šie). Ta­ký­to spô­sob zve­rej­ne­nia zá­zna­mu po­li­caj­ta je spô­so­bi­lý za­siah­nuť do dôs­toj­nos­ti po­li­caj­ta. Súd tu pri­po­mí­na aj ju­di­ka­tú­ru ESĽP, kto­rá kon­šta­tu­je, že uráž­li­vé sprá­va­nie sa vo­či po­li­caj­to­vi pri vý­ko­ne je­ho služ­by je nut­né hod­no­tiť aj vo svet­le to­ho, že po­li­cajt má znač­ne ob­me­dze­nú slo­bo­du pre­ja­vu, na­koľ­ko má po­vin­nosť byť zdr­žan­li­vý.

Rov­na­ko tak mož­no do osob­nos­tných práv po­li­caj­ta za­siah­nuť vte­dy, ak by zá­znam po­li­caj­ta pri slu­žob­nom zá­kro­ku bol zve­rej­ne­ný kvô­li ko­mer­čným úče­lom, te­da kvô­li rek­la­me s cie­ľom zís­kať no­vých klien­tov za úče­lom do­siah­nu­tia zis­ku (tak ako to bo­lo aj v sú­dom roz­ho­do­va­nom prí­pa­de, kto­rý je uve­de­ný niž­šie). 

Nal­se­du­je prá­vop­lat­ný roz­su­dok sp. zn. 47C 91/2019 zo dňa 07.02.2020.

 

 

ČESKÁ RE­PUB­LI­KA

ROZ­SU­DEK

JMÉNEM RE­PUB­LI­KY

Městský soud v Brně roz­hodl před­se­dou se­ná­tu JUDr. Rad­kem Ma­le­nov­ským  ja­ko sa­mo­soud­cem ve věci

 

ža­lob­ce:

kpt. Ing. J. L., na­ro­ze­ný dne xxxxx

by­tem xxxxx

za­stou­pe­ný ad­vo­ká­tem JUDr. Mar­ti­nem Ma­cha­čem

síd­lem náměs­tí Svo­bo­dy 702/9, 602 00, Br­no

pro­ti

ža­lo­va­né­mu:

Práv­ní ochra­na řidičů s.r.o., IČO: 01828401

síd­lem Li­dic­ká 700/19, 602 00  Br­no

 

 

o ochra­nu osob­nos­ti, náh­ra­du ne­ma­jet­ko­vé új­my

 

tak­to:

 

I.             Ža­lo­va­ný je po­vi­nen od­stra­nit veš­ke­ré fo­tog­ra­fie za­chy­cu­jí­cí ža­lob­ce z pro­fi­lu „Práv­ní ochra­na řidičů“ na www.fa­ce­book.com/prav­nio­chra­na­ri­di­cu/ do tří dnů od práv­ní mo­ci to­ho­to roz­sud­ku.

 

II.           Ža­lo­va­ný je po­vi­nen za­pla­tit ža­lob­ci na náh­radě ne­ma­jet­ko­vé új­my čás­tku ve vý­ši 70 000 Kč do tří dnů od práv­ní mo­ci to­ho­to roz­sud­ku.

 

III.          Ža­lo­ba se v čás­ti po­ža­du­jí­cí od­stra­nit veš­ke­rá vi­dea za­chy­cu­jí­cí ža­lob­ce z pro­fi­lu „Práv­ní ochra­na řidičů“ na www.fa­ce­book.com/prav­nio­chra­na­ri­di­cu/ za­mí­tá.

 

IV.          Ža­lo­ba se v čás­ti po­ža­du­jí­cí za­pla­ce­ní čás­tky 30 000 Kč na náh­radě ne­ma­jet­ko­vé új­my za­mí­tá.

 

V.            Ža­lo­va­ný je po­vi­nen za­pla­tit ža­lob­ci na náh­radě nák­ladů říze­ní čás­tku ve vý­ši 34 912 Kč, do tří dnů od práv­ní mo­ci roz­sud­ku, k ru­kám zá­stup­ce ža­lob­ce.

 

Od­ůvodnění:

 

1.        Ža­lob­ce se do­má­hal vy­dá­ní roz­sud­ku, kte­rým by soud roz­hodl o po­vin­nos­ti ža­lo­va­né­ho od­stra­nit veš­ke­ré fo­tog­ra­fie a vi­dea za­chy­cu­jí­cí ža­lob­ce z pro­fi­lu „Práv­ní ochra­na řidičů“ na www.fa­ce­book.com/prav­nio­chra­na­ri­di­cu/ a za­pla­tit ža­lob­ci na náh­radě ne­ma­jet­ko­vé új­my čás­tku ve vý­ši 100 000 Kč. To zej­mé­na s nás­le­du­jí­cí­mi tvr­ze­ní­mi. Ža­lo­va­ný zveřej­nil vi­deo a po­do­biz­ny s oso­bou ža­lob­ce při vý­ko­nu fun­kce služ­by ža­lob­ce ja­ko po­li­cis­ty bez souh­la­su ža­lob­ce. Prin­cip přiměřenos­ti ža­lo­va­ný ne­dodr­žel. Mi­mo ji­né doš­lo k opa­ko­va­né­mu zveřejnění zá­zna­mu a fo­tog­ra­fie ža­lob­ce, ža­lo­va­ný zveřej­ňo­val zá­znam a fo­tog­ra­fie ža­lob­ce spo­lečně s vý­zvou ke sjed­ná­ní slu­žeb u ža­lo­va­né­ho, sna­žil se o vy­vo­lá­ní umě­lé sen­za­ce v po­době údaj­né­ho dra­ma­tic­ké­ho ne­zá­kon­né­ho jed­ná­ní po­li­cis­ty, k če­muž však ne­doš­lo, v 99 % zá­sa­hu ža­lob­ce by­lo z poh­le­du zá­ko­na shle­dá­no jed­ná­ní pa­na ža­lob­ce v pořád­ku v ká­zeň­ském říze­ní, s vý­jim­kou zá­věru sa­mot­né­ho jed­ná­ní ža­lob­ce, kdy ne­moh­lo být přes­tup­ko­vé říze­ní vy­řeše­no do­ho­dou, ale ža­lob­ce měl předat věc do přes­tup­ko­vé­ho říze­ní. Ža­lo­va­ný zveřej­nil zá­znam a po­do­biz­ny ža­lob­ce na svém fa­ce­boo­ko­vém pro­fi­lu a na youtu­be. Zveřejnění by­lo nepřiměřené i co do for­my, zá­znam neb­yl ano­ny­mi­zo­ván, nao­pak ob­sa­ho­val de­tail­ní zá­znam ob­li­če­je ža­lob­ce i je­ho slu­žeb­ní­ho průka­zu. Ža­lo­va­ný za­sáhl i do ža­lob­co­vy pro­fes­ní způso­bi­los­ti, pro­fes­ní­ho i dob­ré­ho jmé­na, by­la sní­že­na je­ho váž­nost.

2.        Ža­lo­va­ný navrhl ža­lo­bu zce­la za­mít­nout, a to zej­mé­na s nás­le­du­jí­cí­mi tvr­ze­ní­mi. Ža­lob­ce za­sta­vu­je na zá­zna­mu klien­ta ža­lo­va­né­ho (řidi­če) ofi­ciál­ním slu­žeb­ním vo­zid­lem po­li­cie a ža­lob­ce vy­stu­pu­je ja­ko úřed­ní oso­ba. Ža­lob­ce neměl pro po­dezření z přes­tup­ko­vé­ho jed­ná­ní klien­ta ža­lo­va­né­ho žá­dný důkaz, vo­zid­lo klien­ta za­sta­vil na místě neod­po­ví­da­jí­cí­mu bez­peč­nos­tním po­kynům pro za­sta­vo­vá­ní vo­zi­del a do­pus­til se tak, při nej­men­ším oh­ro­že­ní klien­ta, sám se­be a os­tat­ních účas­tníků sil­nič­ní­ho pro­vo­zu. Ža­lob­ce ne­ní ob­le­čen ve stej­nok­ro­ji. O poříze­ní  zá­zna­mu klient po­li­cis­tu dvak­rát uvědo­mil. Ža­lob­ce mu k to­mu udělil vý­slov­ný souh­las. Žá­dný práv­ní před­pis ne­za­ka­zu­je poříze­ní vi­deo­záz­na­mu zá­zna­mu po­li­cistů a zveřejnění po­li­cej­ní­ho zá­sa­hu úřed­ní oso­by při vý­ko­nu je­jí pra­vo­mo­ci ne­moh­lo do­jít k po­ru­še­ní osob­nos­tních práv po­li­cis­ty nad mí­ru přiměřenou. V opač­ném případě by by­lo po­ru­še­no prá­vo fy­zic­ké oso­by pořizo­vat zá­znam po­li­cistů při vý­ko­nu služ­by a kon­tro­lo­vat tak vý­kon veřej­né mo­ci. Sa­mot­né zveřejnění ta­ko­vé­ho zá­zna­mu má i jis­tý pre­ven­tiv­ní cha­rak­ter vůči ob­dob­né­mu proti­zá­kon­né­mu jed­ná­ní a stejně tak in­for­ma­tiv­ní cha­rak­ter vůči veřej­nos­ti. Veřej­nost by mě­la být uvědo­me­na o tom, že ob­dob­né přípa­dy nas­tá­va­jí denně a vhod­ným způso­bem, jak se pro­ti to­mu­to jed­ná­ní brá­nit, je napřík­lad pořídit si vi­deo­záz­nam. Jed­ná­ní oso­by ža­lob­ce by­lo u vi­deopříspěvku na sí­ti Fa­ce­book ze stra­ny ža­lo­va­né­ho ko­men­to­vá­no vel­mi střídmě, ne­boť by­la veřej­nost pou­ze in­for­mo­vá­na, jak by ob­dob­ná kon­tro­la mě­la vy­pa­dat z poh­le­du plat­né práv­ní úp­ra­vy a jak ji na vi­deo­záz­na­mu pro­vedl ža­lob­ce. Ze stra­ny ža­lo­va­né­ho ne­by­lo jed­ná­ní ža­lob­ce u vi­deopříspěvku de­ho­nes­to­vá­no a za sku­teč­nost, že vi­deo by­lo sdí­le­no v mas­mé­diích i s dopl­ňu­jí­cí­mi ko­men­táři, ne­ne­se ža­lo­va­ný žá­dnou od­povědnost.

3.        Soud důka­zy hod­no­til pod­le § 132 o. s. ř., te­dy pod­le své úva­hy, a to kaž­dý důkaz jed­not­livě a všech­ny důka­zy v je­jich vzá­jem­né sou­vis­los­ti; přitom přih­lí­žel ke vše­mu, co vy­šlo za říze­ní naj­evo, včetně to­ho, co uved­li účas­tní­ci. Soud dospěl k nás­le­du­jí­cím skut­ko­vým zjištěním.

4.        Dne 18. 3. 2019 ža­lob­ce při vý­ko­nu fun­kce po­li­cis­ty Čes­ké re­pub­li­ky jel po­li­cej­ním vo­zem po dál­ni­ci, u Prostějo­va, maximál­ní po­vo­le­ná rych­lost tam či­ni­la 110 km v ho­dině. Ža­lob­ce po­li­cej­ním vo­zem před­jížděl tři vo­zid­la, jel rych­los­tí 110 km v ho­dině a ve zpětném zr­cát­ku viděl za ním rych­le se blí­ží­cí vo­zid­lo Audi (dá­le též ja­ko „vo­zid­lo“), kte­ré je­lo – ve srov­ná­ní s ta­cho­met­rem vo­zu ža­lob­ce (vůz ža­lob­ce neměl ra­dar či po­dob­né cer­ti­fi­ko­va­né za­říze­ní) - rych­le­ji pod­statně než 110 km v ho­dině; vo­zid­lo je­lo v krat­ší vzdá­le­nos­ti za po­li­cej­ním vo­zem ža­lob­ce. Ža­lob­ce po­ci­ťo­val oh­ro­že­ní z předmětné­ho vo­zid­la a vní­mal st­yl jíz­dy řidi­če předmětné­ho vo­zid­la ja­ko ag­re­siv­ní. Ža­lob­ce se za­řadil svým vo­zid­lem do pra­vé­ho pru­hu a jel na­dá­le 110 km/hod. Vo­zid­lo Audi se ale ne­zařadi­lo za ža­lob­ce, prud­ce ak­ce­le­ro­va­lo le­vým pru­hem. Ža­lob­ce to vní­mal tak, že ja­ko po­lic­ista má po­vin­nost za­kro­čit pro­ti proti­práv­ní­mu jed­ná­ní, pod­statně přek­ra­ču­jí­cí­mu maximál­ní po­vo­le­nou rych­lost (usu­zo­vá­no kom­pa­ra­cí pod­le ta­cho­met­ru ža­lob­co­va vo­zid­la), pro­to vo­zid­lo za­sta­vil. Ty­to sku­teč­nos­ti soud zjis­til z účas­tnic­ké­ho vý­sle­chu ža­lob­ce a z roz­hod­nu­tí Po­li­cie Čes­ké re­pub­li­ky – náměstka ředi­te­le pro SKPV Kraj­ské­ho ředi­tel­ství po­li­cie Mo­rav­skos­lez­ské­ho kra­je ve věcech ká­zeň­ských ze dne 25. 6. 2019 č. j. KRPT-11874-9/ČJ-2019-0700NT.

5.        Řidič vo­zid­la za­sta­vil své vo­zid­lo ni­ko­li plně za kraj­ni­cí, te­dy za­sta­vil tak, že přib­ližně jed­nou třeti­nou vo­zid­la za­sa­ho­val  do pra­vé­ho jíz­dní­ho pru­hu, pro­čež jej mu­se­li vo­zid­la na dál­ni­ci i ob­jíždět. Ža­lob­ce ale za­sta­vil po­li­cej­ní vo­zid­lo za kraj­ni­cí, přičemž ještě měl re­zer­vu směrem k pra­vé­mu jíz­dní­mu pru­hu. Tu­díž řidič předmětné­ho vo­zid­la mohl za­sta­vit za kraj­ni­cí, a to i případně nás­ledně, je­li­kož ža­lob­co­vo po­li­cej­ní vo­zid­lo stá­lo něko­lik metrů před vo­zid­lem řidi­če. Ještě před tím než ža­lob­ce vy­stou­pil z po­li­cej­ní­ho vo­zu, si řidič vo­zid­la (dá­le ja­ko „řidič“) za­čal te­le­fo­nem pořizo­vat ob­ra­zo­vo-zvu­ko­vý zá­znam o ději na místě (dá­le též ja­ko „zá­znam“). Zá­znam řidič uvedl slo­vy, že „tak, takh­le fun­gu­je po­li­cie Čes­ké re­pub­li­ky“, že za­sta­ví řidi­če na frek­ven­to­va­né dál­ni­ci a iro­nic­ky se u to­ho smál. K vo­zid­lu přis­tou­pil ža­lob­ce (kte­rý ne­ní v po­li­cej­ní uni­formě), a to k ok­nu řidi­če (v ča­se 11 vteřin zá­zna­mu) a před­sta­vil se ja­ko Po­li­cie Čes­ké re­pub­li­ky, uká­zal ža­lob­ci po­li­cej­ní průkaz a vy­zval řidi­če, aby ža­lob­ci před­lo­žil dok­la­dy potřeb­né k říze­ní a pro­vo­zu mo­to­ro­vé­ho vo­zid­la. Řidič vo­zid­la bez­od­kladně nepl­nil po­kyn ža­lob­ce. Nejpr­ve uvedl, že jest­li po­lic­ista ví, že v zá­koně je uve­de­no, že ža­lob­ce má za­sta­vit na bez­peč­ném místě a že  ta­dy jsou na frek­ven­to­va­né sil­ni­ci. Dá­le řidič po­žá­dal ža­lob­ce o čís­lo od­zna­ku a ža­lob­ce uká­zal řidi­či zno­vu po­li­cej­ní průkaz a řidič si pořizo­val de­tail­ní zá­znam po­li­cej­ní­ho průka­zu ža­lob­ce, přičemž na zá­zna­mu je vidět, že ža­lob­ce je přís­luš­ní­kem kri­mi­nál­ní po­li­cie a je tam vidět i ža­lob­co­va fo­tog­ra­fie a čís­lo průka­zu po­li­cis­ty. Řidič se zep­tal ža­lob­ce, z ja­ké­ho důvo­du jej ža­lob­ce za­sta­vu­je. Ža­lob­ce zno­vu vy­zval řidi­če k před­lo­že­ní dok­ladů a řidič po­kyn zno­vu nepl­nil a rea­go­val do­ta­zem, z ja­ké­ho důvo­du ža­lob­ce řidi­če za­sta­vil, že ža­lob­ce ne­má uni­for­mu ani vý­straž­nou ves­tu a že ža­lob­ce je v tu­to chví­li na frek­ven­to­va­né sil­ni­ci. Ža­lob­ce od­větil, že průkaz řidi­či uká­zal. Řidič uvedl, že jsou na frek­ven­to­va­né sil­ni­ci, že ža­lob­ce by měl mít vý­straž­nou ves­tu a zep­tal se ža­lob­ce, kde ji má. Ža­lob­ce od­pověděl, že je to je­ho věc a řekl, ať si to řidič klidně nah­rá­vá. Řidič řekl v ča­se 1:07 zá­zna­mu, že dá do GPS, kde ža­lob­ce přesně řidi­če za­sta­vil a pořídil zá­znam i z GPS ve svém vo­zid­le, „abys­me vědě­li“ a ne­chá­val ža­lob­ce stát. V ča­se 1:16 zá­zna­mu ža­lob­ce řekl, že půjde na dru­hou stra­nu vo­zid­la, což hned uči­nil. V ča­se 1:27 řidič po­dal ža­lob­ci tech­nic­ký průkaz a ža­lob­ce řidi­če vy­zval k před­lo­že­ní i řidič­ské­ho  průka­zu. Nás­ledně ža­lob­ce uvedl, že „tak, takh­le pro­sím vás fun­gu­je po­li­cie Čes­ké re­pub­li­ky“ -  a na­mířil zá­znam na svůj ob­li­čej - a pok­ra­čo­val slo­vy „ne­zá­kon­ným pos­tu­pem opět“ a ptal se ža­lob­ce na důvod za­sta­ve­ní, důvod po­dezření. Ža­lob­ce od­pověděl, že řidič jel příliš rych­le. Řidič řekl, že má anti­ra­dar a zep­tal se, čím  ža­lob­ce řidi­če změřil, jak to může poz­nat, že řidič jel rych­le. Ža­lob­ce uvedl, že má ta­cho­metr a řidič se zep­tal, jak ža­lob­ce poz­nal, že řidič jel rych­le. Ža­lob­ce řekl, že pod­le hod­no­ty na ta­cho­met­ru a zno­vu vy­zval řidi­če k před­lo­že­ní dok­ladů, na­čež se řidič ža­lob­ci hla­sitěji smál, a až v ča­se 2:06 zá­zna­mu ža­lob­ci před­lo­žil řidič­ský průkaz. Během hla­sitější­ho smí­chu na­mířil zá­znam na svůj ob­li­čej se slo­vy „pro­sím vás, má­me dal­ší přes­tu­pek, kte­rej opět po­li­cie dě­lá proti­práv­ní jed­ná­ní, pos­tu­pu­je“ a v průběhu těchto slov se na­dá­le smál (ve smys­lu pos­mí­vá­ní ža­lob­ci), během smí­chu po­ba­veně a iro­nic­ky mlu­vil k ža­lob­ci, že ža­lob­ce poz­nal pod­le ta­cho­met­ru rych­lost řidi­če. Řidič uvedl, že důkaz o rych­los­ti je pou­ze za­říze­ním, kte­ré by řidi­če změřilo a zep­tal se ža­lob­ce, zda má něja­ký důkaz a řekl ža­lob­ci, že si to ce­lou do­bu na­tá­čí. Na­čež ža­lob­ce řekl, že ví, že si to řidič na­tá­čí a řekl, že po­dezření z přes­tup­ko­vé­ho jed­ná­ní ta­dy je. Řidič po­ba­veně, posměšně a iro­nic­ky vůči ža­lob­ci proh­lá­sil, že ža­lob­ce řidi­če za­sta­ví na frek­ven­to­va­né dál­ni­ci, řidič během pok­ra­ču­jí­cí­ho smí­chu proh­la­šo­val, že tam ne­ní ani od­po­čí­vad­lo, ne­ní bez­pečně, že ža­lob­ce jde za řidi­čem bez vý­straž­né  ves­ty, že tam nemůže za­par­ko­vat, že sto­jí v jíz­dním pru­hu, „abys­me všich­ni vidě­li“ a nah­rál na zá­znam ob­raz ze své­ho zpětné­ho zr­cát­ka, a řekl posměšně ža­lob­ci, že kvů­li to­mu, že se ža­lob­ci zdá­lo, že pod­le je­ho ta­cho­met­ru jel řidič příliš rych­le. Zep­tal se, zda toh­le­to mys­lí ža­lob­ce vážně, ža­lob­ce rea­go­val, že se mu to nez­dá­lo a řidič rea­go­val po­ba­veně a smí­chem, že „tak tod­le­to, to jsem v ži­votě ne­za­žil“. Ža­lob­ce řidi­či řekl, že řidič jel příliš rych­le, a že to­to přes­tup­ko­vé jed­ná­ní ža­lob­ce vy­řeší ta­dy na místě dom­lu­vou, předal řidi­či dok­la­dy a roz­lou­čil se slušně s řidi­čem. Ce­lý zá­znam má dél­ku 3:38 a ža­lob­ce se po ce­lou do­bu cho­vá slušně a neo­fen­zivně vůči řidi­či. V le­vém hor­ním ro­ku zá­zna­mu je lo­go ža­lo­va­né­ho se slo­vy „Práv­ní ochra­na řidičů“ s od­ka­zem na fa­ce­boo­ko­vé strán­ky ža­lo­va­né­ho a inter­ne­to­vé strán­ky ža­lo­va­né­ho. Po znač­nou část zá­zna­mu je ob­li­čej ža­lob­ce de­tailně zob­ra­zen. Ty­to sku­teč­nos­ti soud zjis­til z důka­zu ob­ra­zo­vo-zvu­ko­vým zá­zna­mem z 18. 3. 2019.

6.        Ža­lo­va­ný zá­znam dne 20. 3. 2019 zveřej­nil na svém fa­ce­boo­ko­vém pro­fi­lu (www.fa­ce­book.com/prav­nio­chra­na­ri­di­cu/), a to na tzv. hlav­ní strán­ce, kte­rá je přís­tup­ná kaž­dé­mu uži­va­te­li inter­ne­tu. Ten­to zá­znam ža­lo­va­ný dop­ro­vo­dil textem, že je­den z  klientů ža­lo­va­né­mu pos­lal nás­le­du­jí­cí vi­deo, že ža­lo­va­né­mu po­vo­lil zveřejnění, aby ža­lo­va­ný mohl li­dem uká­zat, co se může stát. Dá­le tam ža­lo­va­ný uvedl zej­mé­na nás­le­du­jí­cí. Po­lic­ista si pro za­ta­ve­ní vy­bral mís­to k to­mu nap­ros­to nev­hod­né, kdy bez ref­lexní ves­ty vy­stou­pil z vo­zid­la do jíz­dní­ho pru­hu, a tím oh­ro­zil bez­peč­nost svo­ji i bez­peč­nost os­tat­ních řidičů. Po­kud by na dál­ni­ci za­sta­vi­li ji­ní, ma­jí za po­vin­nost si ref­lexní ves­tu ob­léct, scho­vat se za svo­did­la a za­vo­lat si po­moc, např. v po­době dál­nič­ní po­li­cie, kte­rá v da­ném místě může usměrnit pro­voz apod. Po­lic­ista ne­dis­po­nu­je důka­zem, čímž by byl vý­stup z ra­da­ru – zde po­lic­ista tvr­dí, že vy­chá­zel z ta­cho­met­ru své­ho vo­zid­la, což se ne­dá po­va­žo­vat za důkaz, kte­rý by pro­ka­zo­val přes­tu­pek. Čas­to se mo­hou li­dé set­kat s tím, že je po­lic­ista scho­pen přes­tu­pek na místě „vy­mys­let“ a tla­čit na řidi­če do vy­řeše­ní přes­tup­ku na místě, kdy po pod­pi­su blo­ku již ne­potřebu­je důkaz, je­li­kož blok ne­fun­gu­je ja­ko přiz­ná­ní. Nechť si pro­to li­dé da­jí po­zor na to, co jim po­li­cis­té říka­jí a če­ho se údajně mě­li do­pus­tit. Po­lic­ista vše ukon­čil „dom­lu­vou“,, což po­kud by měl vý­stup z ra­da­ru s přek­ro­če­ním rych­los­ti, tak by ne­mohl, je­li­kož se ne­jed­ná o drob­ný přes­tu­pek, měření rych­los­ti na dál­ni­cích má na sta­ros­ti jen dop­rav­ní po­li­cie, kdy je­jí přís­luš­ní­ky li­dé poz­na­jí pod­le uni­for­my a bí­lé če­pi­ce. Svůj příspěvek pod vi­deem ža­lo­va­ný ukon­ču­je vý­zvou na čte­náře, zda ma­jí ta­ky něja­ké po­dob­né vi­deo, kte­ré by snes­lo ko­men­tář ža­lo­va­né­ho a zda by se li­dí chtě­li se o něj podělit, s tím, že po­kud ano, tak ať ža­lo­va­né­mu na­pí­ší a mo­hou se s ža­lo­va­ným dom­lu­vit na dal­ším pos­tu­pu. Příspěvek kon­čí slo­vy „Váš www.prav­nio­chra­na­ri­di­cu.cz“. Vpra­vo na­hoře té­to strán­ky je te­le­fon­ní čís­lo na ža­lo­va­né­ho, že ža­lo­va­ný od­po­ví ob­vyk­le do jed­né ho­di­ny, je tam od­kaz na „pos­lat zprá­vu“,“ „ad­vo­kát“, je tam od­kaz na webo­vé strán­ky ža­lo­va­né­ho a uve­den ja­ko „člen tý­mu“ J. R. Ty­to sku­teč­nos­ti soud zjis­til z důka­zu vý­tis­ku z fa­ce­boo­ko­vé­ho pro­fi­lu ža­lo­va­né­ho z 20. 3. 2019 s da­tem vy­tištění ze dne 13. 5. 2019.

7.        Uve­de­ný zá­znam s oso­bou ža­lob­ce na fa­ce­boo­ko­vém pro­fi­lu ža­lo­va­né­ho mělo ke dni 16. 5. 2019 1,2 mi­lió­nu shléd­nu­tí a na zá­zna­mu byl iden­ti­fi­ko­va­ný i slu­žeb­ní průkaz ža­lob­ce ja­ko po­li­cis­ty, a to včetně ža­lob­co­vy fo­tog­ra­fie na průka­zu a od­zna­ku s přís­lu­šen­stvím ža­lob­ce ke kri­mi­nál­ní po­li­cii (důkaz vý­tis­kem z fa­ce­boo­ko­vých strá­nek ža­lo­va­né­ho z 16. 5. 2019).

8.        Ža­lo­va­ný zá­znam s oso­bou ža­lob­ce rovněž zveřej­nil dne 22. 3. 2019 na server­u youtu­be.com na svém pro­fi­lu, a to se stej­ným textem ja­ko na svém fa­ce­boo­ko­vém pro­fi­lu ze dne 22. 3. 2019, k to­mu však ža­lo­va­ný přidal vý­zvu: „V případě, že bys­te chtě­li vy­užít jed­no­ho z na­šich člen­ství, tak zde si ho může­te ob­jed­nat: https://www.prav­nio­chra­na­ri­di­cu.cz/“. To­to vi­deo mělo 10 771 shléd­nu­tí. Ty­to sku­teč­nos­ti soud zjis­til z printscree­nu zá­zna­mu a dop­ro­vod­né­ho textu ža­lo­va­né­ho z www.youtu­be.com.

9.        Dne 22. 3. 2019 ža­lo­va­ný zveřej­nil na hlav­ní strán­ce své­ho fa­ce­boo­ko­vé­ho pro­fi­lu příspěvek, kte­rý naz­val „KRI­MI­NAL­ISTA ZA­STA­VUJÍCÍ ŘIDI­ČE NA DÁLNI­CI # 2“. Uvedl v něm zej­mé­na, že ža­lo­va­ný ne­če­kal, že vi­dea se chyt­nou i mé­dia, a že zá­ro­veň ža­lo­va­ný chtěl li­dem „na­bíd­nout mož­nost na­šich před­pla­ce­ných slu­žeb, kte­ré by vám v po­dob­ných si­tua­cích moh­li po­moc“, že ví­ce in­for­ma­cí li­dé na­lez­nou na www.prav­nio­chra­na­ri­di­cu.cz/na­se-sluz­by/ a že v případě do­tazů je ža­lo­va­ný k dis­po­zi­ci na fa­ce­boo­ku, případně na mai­lu. V uve­de­ném příspěvku by­la vlo­že­na zmen­še­ná ok­na webo­vých strá­nek tn.cz 24 a dal­ších tří inter­ne­to­vých strá­nek ji­ných pro­vo­zo­va­telů, a tím by­la na fa­ce­boo­ko­vém pro­fi­lu ža­lo­va­né­ho vidět i fo­tog­ra­fie ža­lob­ce nea­no­ny­mi­zo­va­ná umístěná na uve­de­ných čtyřech od­ka­zo­va­ných webo­vých server­ech. Ty­to sku­teč­nos­ti soud zjis­til z  důka­zu vý­tis­ku z fa­ce­boo­ko­vé­ho pro­fi­lu ža­lo­va­né­ho z 22. 3. 2019 s da­tem vy­tištění ze dne 13. 5. 2019.

10.     Dne 25. 3. 2019 ža­lo­va­ný zveřej­nil na hlav­ní strán­ce své­ho fa­ce­boo­ko­vé­ho pro­fi­lu příspěvek, kte­rý naz­val „KRI­MI­NAL­ISTA ZA­STA­VUJÍCÍ ŘIDI­ČE NA DÁLNI­CI # 3“. Uvedl v něm zej­mé­na, že scén­ku ne­nah­rál, nah­ra­nou scén­kou by se Kraj­ské ředi­tel­ství po­li­cie ne­za­bý­va­lo, a že  „po­kud chce­te zůstat za vo­lan­tem maximálně klid­ní, sjed­nej­te si na­ši Práv­ní ochra­nu řidičů a po­ku­ty, bo­dy a ani zá­kaz říze­ní vás trá­pit ne­mu­sí.“, přičemž přidal od­kaz na své webo­vé strán­ky. Na kon­ci to­ho­to příspěvku byl umístěn od­kaz na vi­deo s lo­gem te­le­vi­ze Pri­ma s náz­vem „Vel­ké zprá­vy“ – „Sil­nič­ní kon­tro­la pl­ná chyb se šíří inter­ne­tem. Po­li­cie se za­bý­vá…“ ze server­u pri­ma.ip­ri­ma.cz, na fo­tog­ra­fii (ja­ko od­ka­zu na vi­deo) je ža­lob­ce je iden­ti­fi­ko­va­tel­ný, byť ze spí­še dál­ky. Ty­to sku­teč­nos­ti soud zjis­til z  důka­zu vý­tis­ku z fa­ce­boo­ko­vé­ho pro­fi­lu ža­lo­va­né­ho z 25. 3. 2019 s da­tem vy­tištění ze dne 13. 5. 2019.

11.     Dne 25. 3. 2019 ža­lo­va­ný zveřej­nil na hlav­ní strán­ce své­ho fa­ce­boo­ko­vé­ho pro­fi­lu příspěvek, kte­rý naz­val „KRI­MI­NAL­ISTA ZA­STA­VUJÍCÍ ŘIDI­ČE NA DÁLNI­CI # 4“. Od­ká­zal v něm na roz­bor vi­dea na por­tá­lu No­vin­ky.cz a mi­mo ji­né uvedl zno­vu, že „po­kud chce­te zůstat za vo­lan­tem maximálně klid­ní, sjed­nej­te si na­ši Práv­ní ochra­nu řidičů a po­dob­né kon­tro­ly vás trá­pit ne­mu­sí.“, od­ká­zal na své webo­vé strán­ky, a do­dal: „případně nás sle­duj­te, je­li­kož se chys­tá­me vy­hlá­sit dal­ší ter­mín ško­le­ní, kde učí­me řidi­če to, na co v autoš­ko­le ne­ní čas a co se Vám může ho­dit, ja­ko na­še­mu klien­to­vi na vi­deu“. Sou­čás­tí to­ho­to fa­ce­boo­ko­vé­ho příspěvku ža­lob­ce je ok­no ze server­u no­vin­ky.cz s člán­kem se zá­zna­mem s lo­gem ža­lo­va­né­ho, přičemž je tam zob­ra­ze­na i de­tail­ní fo­tog­ra­fie ob­li­če­je ža­lob­ce ve smys­lu od­ka­zu na vi­deo (zá­znam) z no­vin­ky.cz. Ty­to sku­teč­nos­ti soud zjis­til z  důka­zu vý­tis­ku z fa­ce­boo­ko­vé­ho pro­fi­lu ža­lo­va­né­ho z 25. 3. 2019 s da­tem vy­tištění ze dne 13. 5. 2019.

12.     Dne 26. 3. 2019 ža­lo­va­ný zveřej­nil na hlav­ní strán­ce své­ho fa­ce­boo­ko­vé­ho pro­fi­lu naz­va­ný „KRI­MI­NAL­ISTA ZA­STA­VUJÍCÍ ŘIDI­ČE NA DÁLNI­CI #5“. Od­ká­zal v něm na člá­nek se zá­zna­mem ža­lob­ce ob­sa­že­ném na id­nes.cz a uvedl opět, že „po­kud chce­te zůstat za vo­lan­tem maximálně klid­ní, sjed­nej­te si na­ši Práv­ní ochra­nu řidičů a po­dob­né kon­tro­ly vás trá­pit ne­mu­sí.“.  Na od­ka­zu na člá­nek z id­nes.cz je na fa­ce­boo­ko­vém pro­fi­lu ža­lo­va­né­ho i po­do­biz­na ža­lob­ce. Ty­to sku­teč­nos­ti soud zjis­til z  důka­zu vý­tis­ku z fa­ce­boo­ko­vé­ho pro­fi­lu ža­lo­va­né­ho z 25. 3. 2019 s da­tem vy­tištění ze dne 13. 5. 2019.

13.     Dne 28. 3. 2019 ža­lo­va­ný zveřej­nil na hlav­ní strán­ce své­ho fa­ce­boo­ko­vé­ho pro­fi­lu příspěvek, kte­rý naz­val „BA­BI­CA A KRI­MI­NAL­ISTA“. Uvedl v něm, že „dos­ta­lo se k nám to­to me­me a op­rav­du nás po­ba­vi­lo a mu­se­li jsme se o něj podělit. Po­kud má­te něja­ké po­dob­né, tak nám ho pro­sím poš­le­te do zprá­vy a když se jich sej­de dost, tak z nich udělá­me al­bum. Pokud chce­te zůstat za vo­lan­tem maximálně klid­ní, tak si sjed­nej­te je­den z na­šich ta­rifů Práv­ní ochra­ny řidičů zde : …“ (inter­ne­to­vý od­kaz). Pod tím­to „me­mem“ má ža­lo­va­ný na mys­li tam vy­ob­ra­ze­nou ko­láž v nás­le­du­jí­cím smys­lu. Na pr­vním ob­ráz­ku je vy­ob­ra­zen ku­chař Jiří Ba­bi­ca (§ 121 o. s. ř. - no­to­rie­ta) s bub­li­nou s textem „A když ne­má­me ra­dar...“, přičemž nás­le­du­je de­tail­ní fo­tog­ra­fie ob­li­če­je ža­lob­ce ze zá­zna­mu s textem v bub­lině: „...Změříme rych­lost pod­le ta­cho­met­ru“. Ty­to sku­teč­nos­ti soud zjis­til z důka­zu vý­tis­ku z fa­ce­boo­ko­vé­ho pro­fi­lu ža­lo­va­né­ho z 28. 3. 2019 s da­tem vy­tištění ze dne 13. 5. 2019 (no­to­rie­ta ve smys­lu § 121 o. s. ř. : „me­me“ je ozna­če­ní pro něja­ký ná­pad, myš­len­ku či in­for­ma­ci, kte­rá se rych­le šíří po inter­ne­tu, může mít ta­ko­vý for­mu ob­ráz­ku, od­ka­zu, vi­dea, ce­lé webo­vé strán­ky a může to být i jen něja­ké slo­vo, kte­ré se za­čne ob­je­vo­vat a šířit na inter­ne­tu).

14.     Po­kud jde o příspěvek ža­lo­va­né­ho na je­ho fa­ce­boo­ko­vém pro­fi­lu z 26. 3. 2019 s náz­vem „KRI­MI­NAL­ISTA ZA­STA­VUJÍCÍ ŘIDI­ČE NA DÁLNI­CI # 5“, tak pod tím­to příspěvkem jsou ob­sa­že­ny 4 ko­men­táře třetích osob (ni­ko­li ža­lo­va­né­ho) k to­mu­to příspěvku ža­lo­va­né­ho. Je­den ko­men­tář uvá­dí „ten­to po­lic­ista ať jde do hajz­lu“, dal­ší ko­men­tář uvá­dí „byl by bez prá­ce, kdy­bych byl je­ho nadříze­ný“, dal­ší ko­men­tář pí­še „jsem pro co největší prá­va po­li­cistů, kaž­do­pádně s prá­vy přichá­zí i po­vin­nos­ti a ten­to nez­vlá­dá ani jed­no“ a ji­ný ko­men­tář uvá­dí „A ta­ko­výh­le pa­cien­ti vás mo­hou kdy­ko­liv za­sta­vit, tro­chu pro­ti přírodě se to­muh­le ne­mít mož­nost brá­nit, nik­dy ne­ví­te, kdy za­čne střílet. Fuck the sys­tem!!!“. Ty­to sku­teč­nos­ti soud zjis­til z nah­léd­nu­tí z po­čí­ta­če v jed­na­cí sí­ni na fa­ce­boo­ko­vý pro­fil ža­lo­va­né­ho a i vý­tis­kem z fa­ce­boo­ko­vé­ho pro­fi­lu ža­lo­va­né­ho.

15.     Pod příspěvkem ža­lo­va­né­ho s náz­vem „KRI­MI­NAL­ISTA ZA­STA­VUJÍCÍ ŘIDI­ČE NA DÁLNI­CI # 4“ je ob­sa­že­no 129 ko­men­tářů k to­mu­to příspěvku. Je­den ko­men­tář uvá­dí „a ta­ko­vých důle­ži­tých ču­ráků je víc, hlavně v Os­travě“. Dal­ší ko­men­tář uvá­dí „a nemě­li by, co smí a co nes­mí v pr­vní řadě vědět po­li­cis­té?“, na což tam rea­gu­je ža­lo­va­ný: „… jak pí­še­te, tak nemě­li, ale praxe je ji­ná, je te­dy lep­ší mít zá­klad­ní přeh­led a in­for­ma­ce a ne­ne­chat se ne­chy­tat, stejně ja­ko náš klient, kte­rý to­to ško­le­ní ab­sol­vo­val.“. Dal­ší ko­men­tář tře­tí oso­by pí­še, „to jsou ti, co by mě­li jít přík­la­dem“, dal­ší ko­men­tář uvá­dí „tenh­le fízl vy­pa­dá ja­ko od­cho­va­nec zvláš­tní ško­ly v Už­go­ro­du“, dal­ší uvá­dí „ten je buď pod vli­vem ne­bo si šel pro „ka­pes­né““. Dal­ší ko­men­tář uvá­dí „ne, že bych po­li­cis­ty mi­lo­val, ale vá­že­ní, řek­nu vám, že v Němec­ku ne­bo Ra­kous­ku vás za­sta­ví v ci­vi­lu tak­též, ale toh­le si ne­do­vo­lí­te, na­tož abys­te si je nah­rá­va­li, to vám za­ru­ču­ji. Pán, co ho za­sta­vil, byl jen aro­gan­tní pa­ko, kte­rý vy­užil mo­men­tál­ní trap­nou me­ze­ru v zá­koně“; na to rea­gu­je ža­lo­va­ný: „ar­gu­ment okol­ním stá­tem je troš­ku mi­mo, resp. je potřeba vy­chá­zet z plat­né le­gis­la­ti­vy da­né­ho stá­tu, kdy se po­lic­ista mu­sí tím­to zá­ko­nem řídit stejně ja­ko řidi­či“. Dal­ší ko­men­tář uvá­dí „twl. asi je zhu­le­ný“. Dal­ší tře­tí oso­ba tam pí­še: „jste ubo­žá­ci a nej­hor­ší na tom je, že gu­my, ja­ko vy si ani neuvědo­mu­jí ka­tas­tro­fál­ní nás­led­ky va­ší rá­do­by osvě­ty, vy­tváříte ideál­ní pod­mín­ky pro ob­chá­ze­ní správ­né­ho a mo­rál­ní­ho jed­ná­ní, zá­měrně ne­pí­šu zá­kon­né­ho, pro­to­že zá­kon má me­ze­ry a v mno­ha případě …“; na to nás­le­du­je reak­ce ža­lo­va­né­ho: „spíš mám po­cit, že vy jste se uzavřel do své prav­dy, měl ho od­sta­vit na bez­peč­né místě a už během to­ho přes ope­rač­ní za­jis­tit příjezd nej­bliž­ší hlíd­ky dop­rav­ní po­li­cie a ta by moh­la pro­vést kon­tro­lu, te­dy zkon­tro­lo­vat vo­zid­lo, sa­mot­né­ho řidi­če, po­vin­nou vý­ba­vu apod. a už by to pro ni­ko­ho ne­by­la šaš­kár­na ja­ko by­la vidět na vi­deu.“. Dal­ší tře­tí oso­ba pí­še „je to pablb, to­to ne­ní po­lic­ista, ale lé­čí si min­drá­ky“. Ji­ná oso­ba pí­še „a vy si mys­lí­te, že když si někdo ob­le­če po­li­cej­ní uni­for­mu, už je in­te­li­gent?“. Dal­ší pí­še „od poh­le­du to je něja­ký di­li­no, co ho ce­lý mlá­dí ši­ka­no­va­li, tak teď má od­znak po­lo­bo­ha a zkou­ší to on“. Ji­ný tam pí­še „tý­pek se ču­mí asi dost na ame­ric­ký fil­my“. Dal­ší tře­tí oso­ba pí­še „va­še strán­ky ne­chrá­ní řidi­če, ale klien­ty, kteří se chtějí vy­vi­nit ze své­ho proti­práv­ní­ho jed­ná­ní, hle­dá­ním kli­ček a ne­do­ko­na­los­tí v zá­koně, sluš­ný člověk se ne­má če­ho bát a po­kud něco pro­ve­de, tak chlap­sky přiz­ná svou vi­nu“; na to rea­gu­je ža­lo­va­ný: „abys­te věděl, že si umí­me udělat leg­ra­ci a upřímně, po­kud dělá­te svo­ji prá­ci dobře a řeší­te op­rav­do­vé zlo­čin­ce pá­cha­jí­cí tres­tné či­ny, tak vám dr­ží­me pal­ce a ať se daří“. Ty­to sku­teč­nos­ti soud zjis­til nah­léd­nu­tím do po­čí­ta­če v soud­ní sí­ni na fa­ce­boo­ko­vý pro­fil ža­lo­va­né­ho.

16.     Pod příspěvkem ža­lo­va­né­ho s náz­vem „KRI­MI­NAL­ISTA ZA­STA­VUJÍCÍ ŘIDI­ČE NA DÁLNI­CI # 3“ je ob­sa­že­no 16 ko­men­tářů a uvá­dí se v těchto ko­men­tářích zej­mé­na nás­le­du­jí­cí. Jed­na oso­ba uvá­dí „to je tak, keď zo se­ba ro­bí ma­chra bez uni­for­my, som zve­da­vý, ako to vy­svet­lí mi­nis­tro­vi vnút­ra“. Dal­ší uvá­dí „a me­diál­ní hvězda bu­de mít prob­lém“. Ji­ná oso­ba uvá­dí „a to je je­nom špič­ka le­dov­ce, ja­ko u ka­to­lic­ké cír­kve a vím o tom hodně“, ji­ná oso­ba pí­še „přesně, už za­se pro­vo­zu­jí aro­gan­ci mo­ci a děla­jí os­tu­du op­rav­do­vým pro­fíkům“. Dal­ší uvá­dí „bo­hu­žel zrov­na u té­to pro­fe­se nap­ros­to nep­ro­fe­sio­nál­ní po­čí­ná­ní jed­no­ho vr­há okam­žitě špat­né světlo na všech­ny ty os­tat­ní, kteří se dr­ží li­te­ry zá­ko­na a vy­stu­pu­jí nap­ros­to pro­fe­sio­nálně“; na to rea­gu­je ža­lo­va­ný slo­vy, že chá­pe auto­ra ko­men­táře před­cho­zí­ho a uvá­dí, že „pro­to se sna­ží­me sdí­let i člán­ky, kte­ré in­for­mu­jí o těch po­li­cis­tech, co děla­jí čest hes­lu „Po­má­hat a chrá­nit““. Ji­ná tře­tí oso­ba uvá­dí „ču­rák v Audi, mistr svě­ta, potřebo­val by pořádně do ry­pá­ku, aby ho ta aro­gan­ce přeš­la. Ur­čitě jel ja­ko pra­se“; na to rea­gu­je ža­lo­va­ný slo­vy: „pod­le nás by by­lo aro­gan­tní po­li­cis­to­vi ne­zas­ta­vit ne­bo mu nes­táh­nout okén­ko, případně být k němu od­ta­ži­tý ne­bo vul­gár­ní, což se na vi­deu neděje. Spíš je řidič fas­ci­no­ván tím, že v místě, kde je dál­ni­ce, rych­los­tní ko­mu­ni­ka­ce, se někdo po­hy­bu­je…“.

17.     Zá­znam původně zveřejně­ný na fa­ce­boo­ko­vém pro­fi­lu ža­lo­va­né­ho byl nás­ledně zveřejněn i na server­u no­vin­ky.cz, na so­ciál­ní sí­ti Fa­ce­book.com na pro­fi­lu Čes­ké te­le­vi­ze, na server­u www.ga­raz.cz pro­vo­zo­va­né­ho spo­leč­nos­tí sez­nam.cz, a. s., na server­u www.te­le­vi­ze­sez­nam.cz, na id­nes.cz a na server­u olo­mouc­kadr­bna.cz včetně fa­ceooko­vé­ho pro­fi­lu Olo­mouc­ké drb­ny. Ža­lob­ce vy­zval Čes­kou te­le­vi­zi, no­vin­ky.cz, sez­nam.cz, maf­ra.cz a olo­mouc­kadr­bna.cz k od­stranění či ano­ny­mi­za­ci zá­znamů za­chy­cu­jí­cí­ho ža­lob­ce, če­muž by­lo vy­hověno (olo­mouc­kadr­bna.cz člá­nek i příspěvek na Fa­ce­boo­ku sma­zal ze sys­té­mu, maf­ra.cz ob­li­čej ža­lob­ce ro­zostři­la, sez­nam.cz příspěvek ano­ny­mi­zo­val roz­ma­zá­ním ob­li­če­je a slu­žeb­ní­ho průka­zu ža­lob­ce, Čes­ká te­le­vi­ze od­stra­ni­la zá­znam ža­lob­ce ze své­ho pro­fi­lu na sí­ti Fa­ce­book.com). Ty­to sku­teč­nos­ti soud zjis­til z nás­le­du­jí­cích důkazů: reak­ce sez­nam.cz, a.s. ze dne 7.5.2019, reak­ce sez­nam.cz tv s.r.o. ze dne 15.5.2019, reak­ce Čes­ké te­le­vi­ze ze dne 16.5.2019, reak­ce No­vin­ky.cz ze dne 8.7.2019, reak­ce www.olo­mouc­kadr­bna.cz ze dne 20.5.2019,  reak­ce zá­st. me­diál­ní sku­pi­ny Maf­ra ze dne 29.4.2019.

18.     Po­li­cie Čes­ké re­pub­li­ky obdr­že­la podnět – upo­zornění pod­le § 97 zá­ko­na č. 273/2008 Sb., o Po­li­cii Čes­ké re­pub­li­ky na cho­vá­ní po­li­cis­ty – ža­lob­ce zob­ra­ze­né na zá­zna­mu. Po­li­cie Čes­ké re­pub­li­ky Kraj­ské­ho ředi­tel­ství po­li­cie Mo­rav­skos­lez­ské­ho kra­je ve věcech ká­zeň­ských uz­na­lo vin­ným ža­lob­ce ze spá­chá­ní přes­tup­ku pod­le § 50 od­st 1, 2 písm. b) zá­ko­na o slu­žeb­ním poměru, kte­ré­ho se do­pus­til tím, že 18. 3. 2019 při jízdě na dál­nič­ním úse­ku u Prostějo­va ve směru na Br­no, po­té co jed­nal ini­cia­tivně v sou­la­du s § 10 od­st. 1 zá­ko­na č. 273/2008 Sb., o Po­li­cii Čes­ké re­pub­li­ky, za sou­čas­né­ho splnění pod­mín­ky přiměřenos­ti pos­tu­pu vy­plý­va­jí­cí­ho z § 11 ci­to­va­né­ho zá­ko­na, a za­sta­vil vo­zid­lo Audi, kte­ré řídil J. R. ne­bez­peč­ným, bez­oh­led­ným a ag­re­siv­ním způso­bem, tak nás­ledně během ko­mu­ni­ka­ce s řidi­čem vo­zid­la, na mís­to vy­světle­ní sku­teč­ných důvodů je­ho za­sta­ve­ní, v důsled­ku pou­ži­tí nev­hod­né slov­ní for­mu­la­ce, měl v tom­to řidi­či vy­vo­lat myl­ný do­jem, že je řešen for­mou dom­lu­vy za přes­tu­pek v sou­vis­los­ti s údaj­ným přek­ro­če­ním nej­vyš­ší po­vo­le­né rych­los­ti, což neod­po­ví­da­lo zjištěné­mu sta­vu na místě, a ne­moh­lo se pro­to jed­nat o způsob vy­říze­ní věci dom­lu­vou pod­le § 91 od­st. 1 zá­ko­na č. 250/2016 Sb., o od­povědnos­ti za přes­tup­ky a říze­ní o nich, čímž měl ža­lob­ce po­ru­šit po­vin­nost dodr­žo­vat slu­žeb­ní ká­zeň pod­le § 45 od­st. 1 písm. a) zá­ko­na o slu­žeb­ním poměru, kte­rá pod­le § 46 od­st. 1 té­hož zá­ko­na spo­čí­vá v nes­tran­ném, řád­ném a svědo­mi­tém plnění slu­žeb­ních po­vin­nos­tí přís­luš­ní­ka, kte­ré pro něj vy­plý­va­jí z práv­ních před­pisů, slu­žeb­ních před­pisů a roz­kazů, přičemž ve smys­lu § 186 od­st. 9 zá­ko­na o slu­žeb­ním poměru by­lo upuštěno od ulo­že­ní ká­zeň­ské­ho tres­tu, ne­boť k náp­ravě pos­ta­či­lo sa­mot­né pro­jed­ná­ní ká­zeň­ské­ho přes­tup­ku. Po­li­cej­ní or­gán v uve­de­ném roz­hod­nu­tí za­sta­ve­ní vo­zid­la ža­lob­cem shle­dal za zá­kon­né, přiměřené (s čímž se soud zto­tož­ňu­je), je­li­kož ža­lob­ce od­stra­nil hro­zí­cí ne­bez­pe­čí za vy­uži­tí své pra­vo­mo­ci pod­le § 2 a § 10 zá­ko­na o Po­li­cii, když jíz­du řidi­če vy­hod­no­til ja­ko ag­re­siv­ní, bez­oh­led­nou, ne­bez­peč­nou. Rovněž po­li­cej­ní or­gán shle­dal za právně sou­lad­nou vol­bu za­sta­ve­ní vo­zid­la ze stra­ny ža­lob­ce, vzhle­dem k za­pnu­tým vý­straž­ným světlům na slu­žeb­ním vo­zid­le, když se jed­na­lo o vý­jim­ku uve­de­nou v § 41 zá­ko­na č. 361/2000 Sb., o pro­vo­zu na po­zem­ních ko­mu­ni­ka­cích a o změnách někte­rých zá­konů (§ 41 od­st. 1: „(1) Řidič vo­zid­la, kte­rý při plnění úkolů sou­vi­se­jí­cích s vý­ko­nem zvláš­tních po­vin­nos­tí uží­vá zvláš­tní­ho vý­straž­né­ho svět­la mod­ré ne­bo mod­ré a čer­ve­né bar­vy,2) případně doplněné­ho o zvláš­tní zvu­ko­vé vý­straž­né zna­me­ní (dá­le jen "vo­zid­lo s prá­vem před­nos­tní jíz­dy"), ne­ní po­vi­nen dodr­žo­vat § 4 písm. c), § 5 od­st. 1 písm. f), g), h) a od­st. 2 písm. f) a g),§ 6 od­st. 5 a 6, § 7 od­st. 1 písm. b), § 11, § 12 od­st. 1, 2, 4, 5 a 6, § 13 až 17, § 18 od­st. 2, 3, 4 a 8, § 19 od­st. 2 a 3, § 20, § 21 od­st. 2, 3 a 4, § 22, 23, § 24 od­st. 3 a 4, § 25 od­st. 1, 2, 3, 4, 5, § 26 od­st. 3, § 27, § 28 od­st. 2, 3 a 5, § 31, § 32 od­st. 6, § 35, § 36 od­st. 1 a 2 a § 39 od­st. 4 a 5; je však po­vi­nen dbát potřeb­né opatr­nos­ti, aby neoh­ro­zil bez­peč­nost pro­vo­zu na po­zem­ních ko­mu­ni­ka­cích.“). Po­kud jde o ne­pou­ži­tí ref­lexní ves­ty ža­lob­cem, po­li­cej­ní or­gán adek­vátně uvedl, že v po­su­zo­va­ném případě se ne­jed­na­lo o nou­zo­vé stá­ní, a pro­to ža­lob­ce neměl po­vin­nost pou­žít ref­lexní ves­tu ve smys­lu § 4 zá­ko­na č. 361/2000 Sb., přičemž se jed­na­lo o nepřeví­da­tel­ný slu­žeb­ní úkon a po­lic­ista se po­hy­bo­val na straně řidi­če ci­vil­ní­ho vo­zid­la pou­ze v nez­bytně nut­né době, po kte­rou by­la na slu­žeb­ním vo­zid­la v čin­nos­ti vý­straž­ná svět­la mod­ré bar­vy. Ty­to sku­teč­nos­ti soud zjis­til z důka­zu roz­hod­nu­tím Po­li­cie Čes­ké re­pub­li­ky – náměstka ředi­te­le pro SKPV Kraj­ské­ho ředi­tel­ství po­li­cie Mo­rav­skos­lez­ské­ho kra­je ve věcech ká­zeň­ských ze dne 25. 6. 2019 č. j. KRPT-11874-9/ČJ-2019-0700NT.

19.     Ža­lo­va­ný má ve veřej­ném rejstříku za­psán předmět čin­nos­ti pro­ná­jem ne­mo­vi­tos­tí, bytů a ne­by­to­vých pros­tor a sprá­vu vlas­tní­ho ma­jet­ku a předmět pod­ni­ká­ní vý­ro­ba, ob­chod a služ­by neu­ve­de­né v přílo­hách 1 až 3 živ­nos­ten­ské­ho zá­ko­na. Spo­leč­ní­kem a jed­na­te­lem ža­lo­va­né­ho byl v době od 28. 8. 2013 do 30. 1. 2019 J. R. – tj. řidič vo­zid­la. Od 30. 1. 2019 je spo­leč­ní­kem a jed­na­te­lem ža­lo­va­né­ho V. R. Ty­to sku­teč­nos­ti soud zjis­til z důka­zu sho­ra uve­de­né­ho roz­hod­nu­tím Po­li­cie Čes­ké re­pub­li­ky ve věcech ká­zeň­ských a vý­pi­su z veřej­né­ho rejstříku ža­lo­va­né­ho ke dni 17. 9. 2019.

20.     Ža­lob­ce ža­lo­va­né­mu od­es­lal dne 18. 4. 2019 předža­lob­ní vý­zvu (důkaz tou­to předža­lob­ní vý­zvou s po­da­cím lís­tkem) a dne 6. 9. 2019 vý­zvu k od­stranění i vi­dea zob­ra­zu­jí­cí­ho ža­lob­ce na strán­ce ža­lo­va­né­ho na youtu­be.com (důkaz tou­to vý­zvou s po­da­cí stvr­zen­kou).

21.     Ža­lo­va­ný po po­dá­ní ža­lo­by, po pr­vním svém vy­jádření k ža­lobě, od­stra­nil svůj příspěvek se zá­zna­mem ža­lob­ce ze dne 20. 3. 2019 a ze dne 22. 3. 2019 ze své­ho fa­ce­boo­ko­vé­ho pro­fi­lu. Ža­lo­va­ný též od­stra­nil po po­dá­ní ža­lo­by (po pr­vním vy­jádření ža­lo­va­né­ho k ža­lobě) ze své­ho fa­ce­boo­ko­vé­ho pro­fi­lu vlas­tní příspěvek ze dne 28. 3. 2019 („BA­BI­CA A KRI­MI­NAL­ISTA“) a též zá­znam ža­lob­ce a dop­ro­vod­ný text z 22. 3. 2019 ze své­ho pro­fi­lu na youtu­be.com. To by­lo nes­por­né me­zi účas­tní­ky. V době vy­hlá­še­ní roz­sud­ku tak na fa­ce­boo­ko­vém pro­fi­lu ža­lo­va­né­ho zůstal již jen příspěvek ža­lo­va­né­ho z 25. 3. 2019 s fo­tog­ra­fií ža­lob­ce s ozna­če­ním „KRI­MI­NAL­ISTA ZA­STA­VUJÍCÍ ŘIDI­ČE NA DÁLNI­CI # 3“, příspěvek ža­lo­va­né­ho z 25. 3. 2019 s fo­tog­ra­fií ža­lob­ce s ozna­če­ním „KRI­MI­NAL­ISTA ZA­STA­VUJÍCÍ ŘIDI­ČE NA DÁLNI­CI # 4“, příspěvek ža­lo­va­né­ho z 26. 3. 2019 s fo­tog­ra­fií ža­lob­ce s ozna­če­ním „KRI­MI­NAL­ISTA ZA­STA­VUJÍCÍ ŘIDI­ČE NA DÁLNI­CI # 5“. V uve­de­ných příspěvcích na fa­ce­boo­ko­vém pro­fi­lu ža­lo­va­né­ho je si­ce od­kaz na vi­dea ob­sa­hu­jí­cí zá­znam, ale po roz­klik­nu­tí od­kazů již se buď zá­znam na od­ka­zo­va­ném server­u ne­na­chá­zí (od­ka­zo­va­né dva zá­zna­my v příspěvcích ža­lo­va­né­ho na je­ho fa­ce­boo­ko­vém pro­fi­lu z 25. 3. 2019 – na no­vin­ky.cz a pri­ma.ip­ri­ma.cz) a ne­bo je na nich ob­li­čej ža­lob­ce ro­zostřen (id­nes.cz). Sku­teč­nost exis­ten­ce sho­ra uve­de­ných tří příspěvků na fa­ce­boo­ko­vém pro­fi­lu ža­lo­va­né­ho i v době vy­hlá­še­ní roz­sud­ku soud zjis­til z důka­zu náh­le­dem na fa­ce­boo­ko­vý pro­fil ža­lo­va­né­ho při soud­ním jed­ná­ní a z roz­klik­nu­tí od­ka­zo­va­né­ho zá­zna­mu na id­nes.cz (od­kaz je v příspěvku ža­lo­va­né­ho na fa­ce­boo­ku z 26. 3. 2019). Sku­teč­nost, že server no­vin­ky.cz a pri­ma.ip­ri­ma.cz již zá­znam s oso­bou ža­lob­ce měl vy­ma­za­ný v době vy­hlá­še­ní roz­sud­ku, ply­ne ze sho­ra uve­de­ných důkazů v po­době pro­vo­zo­va­telů uve­de­ných serverů na vý­zvu ža­lob­ce a os­tatně to tvr­dil i ža­lob­ce.

22.     Z účas­tnic­ké­ho vý­sle­chu ža­lob­ce soud zjis­til nás­le­du­jí­cí sku­teč­nos­ti. Ža­lob­ce pra­cu­je u po­li­cie, je za­řazen na od­bo­ru kri­mi­na­lis­tic­ké tech­ni­ky a exper­tíz Kraj­ské­ho ředi­tel­ství po­li­cie Mo­rav­skos­lez­ské­ho kra­je, je fo­ren­zním kri­mi­na­lis­tou, kon­krétně elek­tro­tech­ni­kem. Ža­lob­ce za­sta­vil dne 18. 3. 2019 vůz Audi pou­ze z důvo­du ag­re­siv­ní jíz­dy řidi­če Audi a z důvo­du, že to by­lo nepřeh­léd­nu­tel­né pro os­tat­ní účas­tní­ky, kteří sou­časně mu­se­li vidět i po­li­cej­ní auto. Něko­lik dní po 18. 3. 2019 za­ča­ly ža­lob­ci cho­dit zprá­vy od zná­mých, že je me­diál­ní hvězdou, že je např. na youtu­be.com či fa­ce­boo­ku ža­lo­va­né­ho. Ža­lob­ce se po­dí­val na fa­ce­boo­ko­vý pro­fil ža­lo­va­né­ho, a uviděl tam v příspěvku ža­lo­va­né­ho z 20. 3. 2019 i větu „že nej­ví­ce bu­de po­lic­ista vy­tres­tán zveřejněním vi­dea“; když se po­dí­val dru­hý den na stej­ný příspěvek s da­tem 20.3.2019, tak tam již zmíněná vě­ta „nej­ví­ce bu­de po­lic­ista vy­tres­tán zveřejněním vi­dea“ ne­by­la uve­de­na. Zná­mí ža­lob­ci říka­li, že ža­lob­ce je na zá­zna­mu i v te­le­vi­zi a sám ža­lob­ce viděl sám se­be na zá­zna­mu i např. na Nově či Čes­ké te­le­vi­zi a na Primě. Teď se už na strán­ky fa­ce­boo­ko­vé ža­lo­va­né­ho ža­lob­ce ne­dí­vá, je mu to nepříjem­né číst si o sobě posměšky, uráž­ky. Když ža­lob­ce přišel po zveřejnění zá­zna­mu ža­lo­va­ným do ob­cho­du, měl po­cit, že li­dé se na něho dí­va­li, že si na něj uka­zu­jí, ve smys­lu, co je to za hlu­pá­ka, že se cho­val pou­ze tak, aby ši­ka­no­val řidi­če. Když ža­lob­ce někde šel, tak měl po­cit, že se na něj kaž­dý dí­vá v sou­vis­los­ti se zveřejněním zá­zna­mu. Si­ce se nes­ta­lo se, že by za ža­lob­cem přišel ci­zí člověk a něco mu po­ví­dal v sou­vis­los­ti se zveřejněným zá­zna­mem ne­bo že by mu něco po­ví­dal v tom du­chu, že by z to­ho vy­ply­nu­lo, že ci­zí oso­ba roz­poz­na­la ža­lob­ce právě kvů­li zveřejněné­mu zá­zna­mu. Nic­méně ci­zí li­dé si uka­zo­va­li na ža­lob­ce pr­stem a šep­ta­li, a vzhle­dem k to­mu, že to by­lo v ča­so­vé sou­vis­los­ti se zveřejněním zá­zna­mu, přib­ližně 14 dnů až měsíc až dva po zveřejnění zá­zna­mu, tak ža­lob­ce do­vo­dil, že si na něho takh­le uka­zu­jí v sou­vis­los­ti se zveřejněním zá­zna­mu. To se stá­va­lo napřík­lad při ná­ku­pu v ob­chodě. Přib­ližně 14 dní po zveřejnění zá­zna­mu ta­ko­vé­to uka­zo­vá­ní a šep­tá­ní pro­bí­ha­lo tam, kde se zrov­na ob­je­vil. Pos­lé­ze byl ter­čem řady posměšků ze stra­ny ko­legů, po­li­cistů, či např. ha­sičů, např. v tom du­chu, jest­li bu­de před­ná­šet o měření rych­los­ti. V pod­statě by­la reak­ce ze zná­mých ko­legů po­li­cistů dvo­jí. Jed­nak ta, že např. z od­bo­ru exper­tí­zy ne­bo z vy­šetřová­ní, kte­ré zná blí­že ža­lob­ce, tak ti si z ža­lob­ce v sou­vis­los­ti se zá­zna­mem leg­ra­ci neděla­li, ale po­tom dru­há sku­pi­na ko­legů po­li­cistů zná­mých, tak ti si z to­ho leg­ra­ci děla­li. V ro­dině to mu­sel vy­světlo­vat, své ko­ná­ní, kte­ré je za­chy­ce­no na zá­zna­mu, ža­lob­ci je to hodně nepříjem­né, má stís­ňu­jí­cí po­ci­ty a u to­ho, když vy­pověděl, že je mu to hodně nepříjem­né a má stís­ňu­jí­cí po­ci­ty, tak byl plač­ti­vý. Po zveřejnění zá­zna­mu hůře spal a nech­ce se mu o zá­zna­mu mlu­vit ve smys­lu i se třetí­mi oso­ba­mi i ve smys­lu roz­ho­vo­ru např. s mat­kou, to raději od­ej­de. Ža­lob­ce před­ná­ší na vy­so­ké ško­le, např. na Vy­so­kém uče­ní tech­nic­kém, měl dom­lu­ve­nou před­náš­ku, ale roz­hodl se ji od­říct, nechtěl být ter­čem dal­ší­ho posměchu. U čás­ti vý­povědi - kdy ža­lob­ce vy­po­ví­dal o tom, že mu za­ča­ly cho­dit zprá­vy od zná­mých a po­pi­so­val děj po zveřejnění zá­zna­mu - tak ža­lob­ce sl­zel. Zej­mé­na 14 dní po zveřejnění zá­zna­mu by­lo hroz­ných, těžkých pro ža­lob­ce, teď po ro­ce má ur­či­tý od­stup. Ža­lob­ce rovněž za­mýš­lel, že by někdy šel v rám­ci po­li­cie pra­co­vat na ope­ra­tivně pát­ra­cí čin­nost, když ti­to přís­luš­ní­ci po­li­cie cho­dí do zá­va­do­vé­ho prostředí, kde zís­ká­va­jí poz­nat­ky. Ža­lob­ce je u Po­li­cie Čes­ké re­pub­li­ky 12 let a na exper­tí­ze 10 let a i pro­to za­mýš­lel případně v bu­douc­nu uve­de­né přeřaze­ní na ope­ra­tivně pát­ra­cí čin­nost.

23.     Soud zjiště­ný skut­ko­vý stav právně po­sou­dil nás­le­dovně.

24.     Pod­le § 81 zá­ko­na č. 89/2012 Sb., ob­čan­ský zá­ko­ník (dá­le ja­ko „o. z.“) „(1) Chráněna je osob­nost člověka včetně všech je­ho přiro­ze­ných práv. Kaž­dý je po­vi­nen ctít svo­bod­né roz­hod­nu­tí člověka žít pod­le své­ho. (2) Ochra­ny po­ží­va­jí zej­mé­na ži­vot a důstoj­nost člověka, je­ho zdra­ví a prá­vo žít v příz­ni­vém ži­vot­ním prostředí, je­ho váž­nost, čest, souk­ro­mí a je­ho pro­je­vy osob­ní po­va­hy.“. Pod­le § 82 (1) o. z.: „Člověk, je­hož osob­nost by­la dot­če­na, má prá­vo do­má­hat se to­ho, aby by­lo od neop­rávněné­ho zá­sa­hu upuštěno ne­bo aby byl od­straněn je­ho nás­le­dek.“. Pod­le § 84 o. z. „Za­chy­tit ja­kým­ko­li způso­bem po­do­bu člověka tak, aby pod­le zob­ra­ze­ní by­lo mož­né ur­čit je­ho to­tož­nost, je mož­né jen s je­ho svo­le­ním.“. Pod­le § 85 o. z.: „(1) Roz­šiřovat po­do­bu člověka je mož­né jen s je­ho svo­le­ním. (2) Svo­lí-li někdo k zob­ra­ze­ní své po­do­by za okol­nos­tí, z nichž je zřej­mé, že bu­de šířeno, pla­tí, že svo­lu­je i k je­ho roz­mno­žo­vá­ní a roz­šiřová­ní ob­vyk­lým způso­bem, jak je mohl vzhle­dem k okol­nos­tem ro­zumně před­pok­lá­dat.“. Pod­le § 88 o. z.: „(1) Svo­le­ní ne­ní třeba, po­kud se po­do­biz­na ne­bo zvu­ko­vý či ob­ra­zo­vý zá­znam pořídí ne­bo pou­ži­jí k vý­ko­nu ne­bo ochraně ji­ných práv ne­bo prá­vem chráněných zá­jmů ji­ných osob. (2) Svo­le­ní ne­ní třeba ani v případě, když se po­do­biz­na, pí­sem­nost osob­ní po­va­hy ne­bo zvu­ko­vý či ob­ra­zo­vý zá­znam pořídí ne­bo pou­ži­jí na zá­kladě zá­ko­na k úřed­ní­mu úče­lu ne­bo v případě, že někdo veřejně vy­stou­pí v zá­le­ži­tos­ti veřej­né­ho zá­jmu.“. Pod­le § 89 o. z.: „Po­do­biz­na ne­bo zvu­ko­vý či ob­ra­zo­vý zá­znam se mo­hou bez svo­le­ní člověka ta­ké pořídit ne­bo pou­žít přiměřeným způso­bem též k vědec­ké­mu ne­bo umělec­ké­mu úče­lu a pro tis­ko­vé, roz­hla­so­vé, te­le­viz­ní ne­bo ob­dob­né zpra­vo­daj­ství.“. Pod­le § 90 o. z.: „Zá­kon­ný důvod k zá­sa­hu do souk­ro­mí ji­né­ho ne­bo k pou­ži­tí je­ho po­do­biz­ny, pí­sem­nos­ti osob­ní po­va­hy ne­bo zvu­ko­vé­ho či ob­ra­zo­vé­ho zá­zna­mu nes­mí být vy­užit nepřiměřeným způso­bem v roz­po­ru s op­rávněný­mi zá­jmy člověka.“. Pod­le § 2894 od­st. 2 o. z.: „Ne­by­la-li po­vin­nost od­či­nit ji­né­mu ne­ma­jet­ko­vou új­mu vý­slovně ujed­ná­na, pos­ti­hu­je škůdce, jen sta­no­ví-li to zvlášť zá­kon. V ta­ko­vých přípa­dech se po­vin­nost nah­ra­dit ne­ma­jet­ko­vou új­mu pos­kyt­nu­tím za­dos­tiu­činění po­sou­dí ob­dobně pod­le us­ta­no­ve­ní o po­vin­nos­ti nah­ra­dit ško­du.“. Pod­le § 2951 od­st. 2 o. z.: „Ne­ma­jet­ko­vá új­ma se od­či­ní přiměřeným za­dos­tiu­činěním. Za­dos­tiu­činění mu­sí být pos­kyt­nu­to v penězích, ne­za­jis­tí-li je­ho ji­ný způsob sku­teč­né a dos­ta­tečně účin­né od­činění způso­be­né új­my.“. Pod­le  § 2956 o. z.: „Vznik­ne-li škůdci po­vin­nost od­či­nit člověku új­mu na je­ho přiro­ze­ném prá­vu chráněném us­ta­no­ve­ní­mi pr­vní čás­ti to­ho­to zá­ko­na, nah­ra­dí ško­du i ne­ma­jet­ko­vou új­mu, kte­rou tím způso­bil; ja­ko ne­ma­jet­ko­vou új­mu od­či­ní i způso­be­né du­šev­ní út­ra­py.“. Pod­le § 2957 o. z.: „Způsob a vý­še přiměřené­ho za­dos­tiu­činění mu­sí být ur­če­ny tak, aby by­ly od­čině­ny i okol­nos­ti zvláš­tní­ho zřete­le hod­né. Ji­mi jsou úmysl­né způso­be­ní új­my, zvláště pak způso­be­ní új­my s pou­ži­tím ls­ti, pohrůžky, zneu­ži­tím zá­vis­los­ti poš­ko­ze­né­ho na škůdci, ná­so­be­ním účinků zá­sa­hu je­ho uváděním ve veřej­nou zná­most, ne­bo v důsled­ku dis­kri­mi­na­ce poš­ko­ze­né­ho se zřete­lem na je­ho poh­la­ví, zdra­vot­ní stav, et­nic­ký původ, ví­ru ne­bo i ji­né ob­dobně zá­važ­né důvo­dy. Vez­me se rovněž v úva­hu oba­va poš­ko­ze­né­ho ze ztrá­ty ži­vo­ta ne­bo váž­né­ho poš­ko­ze­ní zdra­ví, po­kud ta­ko­vou oba­vu hroz­ba ne­bo ji­ná příči­na vy­vo­la­la.“.

25.     Ža­lo­va­ný zveřej­nil ob­ra­zo­vo-zvu­ko­vý zá­znam ža­lob­ce a je­ho po­do­biz­nu (fo­tog­ra­fii) na inter­ne­tu - kon­krétně na svém fa­ce­boo­ko­vém pro­fi­lu a na youtu­be.com - a to bez souh­la­su ža­lob­ce. Ža­lo­va­ný tím za­sáhl do prá­va ža­lob­ce k po­do­bizně. Soud­ní praxe někdy roz­li­šu­je me­zi prá­vem na po­do­bu člověka a me­zi tzv. prá­vem k je­ho po­do­bizně. Za­tím­co ob­sa­hem prá­va na po­do­bu je uží­va­cí a dis­po­zič­ní prá­vo ve vzta­hu k za­chy­ce­ní po­do­by člověka, ob­sa­hem prá­va k po­do­bizně je uží­va­cí a dis­po­zič­ní prá­vo sub­jek­tu ve vzta­hu k po­do­bizně (ve vzta­hu k hmot­né­mu za­chy­ce­ní po­do­by člověka); v po­zi­tiv­ním smys­lu to­to prá­vo za­hr­nu­je op­rávnění uží­vat po­do­biz­nu sám, a to ja­kým­ko­liv způso­bem, případně též udělo­vat ji­ným souh­las k je­jí­mu uží­vá­ní, a v ne­ga­tiv­ním smys­lu to­to prá­vo za­hr­nu­je op­rávnění brá­nit se pro­ti neop­rávněné­mu pou­ži­tí po­do­biz­ny (viz např. roz­su­dek Nej­vyš­ší­ho sou­du sp. zn. 30 Cdo 2739/2006, 30 Cdo 1873/2006).

26.     Soud nepřeh­lédl, že v soud­ní praxi byl vy­slo­ven práv­ní ná­zor, že hovo­ry fy­zic­kých osob, ke kte­rým do­chá­zí při vý­ko­nu po­vo­lá­ní, při ob­chod­ní či veřej­né čin­nos­ti, zpra­vid­la ne­ma­jí cha­rak­ter pro­jevů osob­ní po­va­hy, a že poříze­ním ta­ko­vé­ho zvu­ko­vé­ho zá­zna­mu ne­moh­lo do­jít k zá­sa­hu do osob­nos­tních práv ve smys­lu us­ta­no­ve­ní § 12 od­st. 1 obč. zák., a důkaz tím­to zá­zna­mem v ob­čan­ském soud­ním říze­ní pro­to neb­yl, z hle­dis­ka způso­bu poříze­ní to­ho­to důka­zu, nepřípust­ný (viz např. roz­su­dek Nej­vyš­ší­ho sou­du sp. zn. 30 Cdo 64/2004 či 22 Cdo 3717/2008).

27.     Nic­méně z us­tá­le­né ju­di­ka­tu­ry (a ani z ci­to­va­ných dvou roz­sudků Nej­vyš­ší­ho sou­du sp. zn. 30 Cdo 64/2004 či 22 Cdo 3717/2008) nel­ze do­vo­dit zá­věr, že ochra­na po­do­by pod­le § 84 a násl. o. z. je dá­na pou­ze pro­ti poříze­ní a pou­ži­tí po­do­bi­zen za­chy­cu­jí­cí pro­je­vy osob­ní po­va­hy v tom smys­lu, že vý­kon po­vo­lá­ní či veřej­nou čin­nost nel­ze zpra­vid­la po­va­žo­vat za pro­jev osob­ní po­va­hy, a že pro­to snad nel­ze bez dal­ší­ho vy­hovět ža­lobě, po­kud je pod­lo­že­na tvr­ze­ním o pou­ži­tí fo­tog­ra­fií a ob­ra­zo­vé­ho a ob­ra­zo­vo-zvu­ko­vé­ho zá­zna­mu ža­lob­ce ze stra­ny ža­lo­va­né­ho bez souh­la­su ža­lob­ce, když za­chy­cu­jí ža­lob­ce při vý­ko­nu po­vo­lá­ní či veřej­né čin­nos­ti.

28.     Ci­to­va­né dva roz­sud­ky Nej­vyš­ší­ho sou­du by­ly vy­slo­ve­ny k ochraně ji­né­ho dí­lčí­ho osob­nos­tní­ho prá­va než k ochraně prá­va na po­do­bu (k po­do­bizně), a to kon­krétně k ochraně před poříze­ním a pou­ži­tím zvu­ko­vé­ho zá­zna­mu (hla­su, roz­ho­vo­ru) člověka bez je­ho souh­la­su (hlas je ji­ný pro­jev člověka než po­do­ba). Tu­to část soud­ní praxe nel­ze pou­žít ani přiměřeně na prá­vo na po­do­bu (k po­do­bizně). Jak uved­la důvo­do­vá zprá­va k § 84 až § 90 o. z. i např. Nej­vyš­ší soud v roz­sud­ku sp. zn. 25 Cdo 1778/2019, „Ob­sa­hem se prá­vo na po­do­bu a prá­vo na souk­ro­mí od­li­šu­jí, zej­mé­na tím, že po­do­ba člověka ne­po­ží­vá ochra­ny jen v souk­ro­mí…“. Po­do­ba člověka ne­po­ží­vá ochra­ny jen v souk­ro­mí, te­dy např. jen při ab­sen­ci vý­ko­nu po­vo­lá­ní či při ab­sen­ci veřej­né čin­nos­ti. Po­do­ba člověka je už poj­mově jed­ním z ví­ce mož­ných lid­ských pro­jevů osob­ní po­va­hy; za­chy­ce­ní po­do­by člověka tak je za­chy­ce­ním pro­je­vu osob­ní po­va­hy člověka už bez dal­ší­ho (ob­dobně viz La­vic­ký, P. a kol.: Ob­čan­ský zá­ko­ník I. Obec­ná část (§ 1−654). Ko­men­tář. 1. vy­dá­ní, Pra­ha: C. H. Beck, 2014, str. 502 – 505, kde autoři m. j. přilé­havě roz­li­šu­jí me­zi po­do­bou člověka, prá­vem k po­době člověka a „prá­vem k os­tat­ním pro­jevům osob­ní po­va­hy“). Po­do­ba člověka za­hr­nu­je vše, jak se člověk vzhle­dově vy­je­vu­je oko­lí na­ve­nek, jde o pro­jev je­di­neč­nos­ti kaž­dé­ho člověka, a již pro­to ani nel­ze do­vo­zo­vat, že pro­jev po­do­by člověka je osob­ní po­va­hy jen někdy, např. při vý­ko­nu po­vo­lá­ní či při veřej­né čin­nos­ti. Po­kud § 88 od­st. 2 o. z. uží­vá po­jem „osob­ní po­va­hy“, pak se tím vzta­hu­je zej­mé­na k tam uve­de­né „pí­sem­nos­ti“ (za kte­rou je ad­jek­ti­vum „osob­ní po­va­hy“ připo­je­no) a ni­ko­li k před­chá­ze­jí­cí­mu slo­vu „po­do­biz­na“ (kte­rá pro­jev osob­ní po­va­hy im­pli­ku­je).

29.     Nic­méně, i po­kud by by­lo mož­né vztáh­nout roz­sud­ky Nej­vyš­ší­ho sou­du sp. zn. 30 Cdo 64/2004 či 22 Cdo 3717/2008 též na po­do­bu člověka - a do­vo­zo­vat, že za­chy­ce­ní po­do­by člověka na fo­tog­ra­fii a ob­ra­zo­vém (ob­ra­zo­vo-zvu­ko­vém) zá­zna­mu bez je­ho souh­la­su při vý­ko­nu po­vo­lá­ní či veřej­né čin­nos­ti ne­ní za­chy­ce­ní pro­je­vu osob­ní po­va­hy - pak by přes­to ne­mohl ob­stát ja­ko přesvědči­vý ná­zor, že to bez dal­ší­ho vy­lu­ču­je důvod­nost ta­ko­vé ža­lo­by (pod­lo­že­né tvr­ze­ním o pou­ži­tí fo­tog­ra­fií a ob­ra­zo­vé­ho a ob­ra­zo­vo-zvu­ko­vé­ho zá­zna­mu ža­lob­ce ze stra­ny ža­lo­va­né­ho bez souh­la­su ža­lob­ce, když za­chy­cu­jí ža­lob­ce při vý­ko­nu po­vo­lá­ní či veřej­né čin­nos­ti). To ply­ne napřík­lad i z ju­di­ka­tu­ry Ústav­ní­ho sou­du. To­tiž i Ústav­ní soud – m. j. v si­tua­ci, kdy pou­ká­zal na ci­to­va­ná roz­hod­nu­tí Nej­vyš­ší­ho sou­du (ve kte­rých Nej­vyš­ší soud do­vo­dil, že zvu­ko­vý zá­znam hla­su člověka za­chy­co­val pro­jev např. při vý­ko­nu po­vo­lá­ní či ob­chod­ním jed­ná­ní a ni­ko­li tak při pro­je­vu „osob­ní po­va­hy“), tak i přes­to Ústav­ní soud po­va­žo­val za nez­byt­né ap­li­ko­vat prin­cip pro­por­cio­na­li­ty, po­su­zo­vat věc in­di­vi­duálně pod­le je­jích kon­krét­nos­tí (viz např. ná­lez Ústav­ní­ho sou­du sp. zn. II. ÚS 1774/14 či II. ÚS 2299/17). Do­kon­ce k vý­ko­nu ji­né veřej­né fun­kce než po­li­cis­ty (teh­dy fun­kce soud­ce) Ústav­ní soud v ná­le­zu sp. zn. III. ÚS 4071/17 (v bodě 41. a 42.) uvedl: „…30 Cdo 64/2004,… sp. zn. 22 Cdo 3717/2008, v němž uvedl, že "pro­ve­de­ní důka­zu zvu­ko­vým zá­zna­mem může být přípus­tné. Přípus­tnost tak­to navr­že­né­ho důka­zu je nut­no po­su­zo­vat vždy s oh­le­dem na in­di­vi­duál­ní okol­nos­ti da­né­ho přípa­du… Z vý­še uve­de­né­ho se po­dá­vá, že sou­dy v přípa­dech pou­ži­tel­nos­ti důkaz­ních prostředků v po­době te­le­fo­nic­kých zá­znamů poměřova­ly ko­li­zi různých ús­tavně za­ru­če­ných práv, přičemž ob­dob­ný pos­tup je na­místě i v ny­ní po­su­zo­va­né věci, kdy jde o nah­ráv­ku roz­ho­vo­ru me­zi čle­ny se­ná­tu.“). To přilé­havě de­monstru­je, že – i ve smys­lu ju­di­ka­tu­ry or­gá­nu ochra­ny ús­tav­nos­ti - pau­ša­li­zu­jí­cí řeše­ní (kri­té­rium při vý­ko­nu po­vo­lá­ní, veřej­né čin­nos­ti) na místě ne­ní ne­jen ve vzta­hu k po­době člověka, ale do­kon­ce ani ve vzta­hu ke zvu­ko­vé­mu zá­zna­mu hla­su člověka. Dá­le zdej­ší soud pou­ka­zu­je i na ju­di­ka­tu­ru Ev­rop­ské­ho sou­du pro lid­ská prá­va, pod­le níž souk­ro­má i pra­cov­ní ko­res­pon­den­ce, souk­ro­mé i pra­cov­ní ho­vo­ry a pra­cov­ní­mi ho­vo­ry jsou chráně­ny, přičemž přilé­havě uvá­dí, že neexis­tu­je prin­ci­piál­ní důvod, proč by po­jem souk­ro­mý ži­vot za­kot­ve­ný v čl. 8 Úmlu­vy měl vést k vy­lou­če­ní čin­nos­tí pro­fes­ní ne­bo ob­chod­ní po­va­hy, pro­to­že člověk je tvor spo­le­čen­ský a je­ho souk­ro­mý ži­vot se reali­zu­je ve sty­ku s dal­ší­mi lid­mi, ať jde o vzta­hy přátel­ské ne­bo i pro­fes­ní (viz např. Mo­lek, P.: Ev­rop­ská úm­lu­va o lid­ských prá­vech, 1. vy­dá­ní, str. 863 až 962 a tam ana­ly­zo­va­ná ju­di­ka­tu­ra Ev­rop­ské­ho sou­du pro lid­ská prá­va, zej­mé­na: roz­su­dek ve věci Nie­mietz pro­ti Němec­ku, 16. 12. 1992, č. 13710/88; roz­su­dek ve věci Hal­ford pro­ti Spo­je­né­mu krá­lov­ství, 25. 6. 1997, č. 20605/92, § 44:; roz­su­dek ve věci Cop­land pro­ti Spo­je­né­mu krá­lov­ství, 3. 4. 2007, č. 62617/00, § 41; roz­su­dek vel­ké­ho se­ná­tu ve věci Evans pro­ti Spo­je­né­mu krá­lov­ství, 10. 4. 2007, č. 6339/05, § 71). Os­tatně i Sta­no­vis­ko od­bo­ru bez­peč­nos­tní po­li­ti­ky mi­nis­ter­stva vnit­ra k pořizo­vá­ní zá­znamů po­li­cistů při vý­ko­nu služ­by (z 16. 10. 2014) pou­ka­zu­je na nut­nost zkou­mat přiměřenost. Lze též pou­ká­zat na us­ne­se­ní Nej­vyš­ší­ho sou­du sp. zn. 4 Tdo 1064/2019, kte­rý se za­bý­val pou­ži­tím – ja­ko důka­zu v tres­tním říze­ní - nah­ráv­ky roz­ho­vo­ru svědka s ob­viněnou ja­ko úřed­ní oso­bou, přís­luš­ní­kem po­li­cie, poříze­nou bez je­jí­ho souh­la­su; si­ce rovněž Nej­vyš­ší soud teh­dy od­ká­zal na roz­su­dek 30 Cdo 64/2004, ale vý­slovně jen „nad rá­mec“, a přilé­havě neod­mítl ja­ko nedůvod­nou ob­ra­nu ob­viněné jen s od­ka­zem na fakt, že vy­stu­po­va­la při vý­ko­nu po­vo­lá­ní a že by tak jen pro­to nemě­la prá­vo se úspěšně do­vo­lat ochra­ny pod­le § 84 a nás. o. z. Nej­vyš­ší soud věc teh­dy pod­robněji od­ůvod­nil a pou­ká­zal i na nut­nost pou­ži­tí přiměřenos­ti, a to i skr­ze § 90 o. z.

30.     Na nynější případ do­pa­dá m. j. § 85 od­st. 1 o. z., pod­le kte­ré­ho "Roz­šiřovat po­do­bu člověka je mož­né jen s je­ho svo­le­ním.". Si­ce ža­lob­ce souh­la­sil s poříze­ním zá­zna­mu je­ho oso­by řidi­čem, ale neudělil souh­las se zveřejněním zá­zna­mu na fa­ce­boo­ku a youtu­be. Us­ta­no­ve­ní § 85 od­st. 2 o. z. v tom­to případě ne­ní ap­li­ko­va­tel­né. Už pro­to, že zveřejnění zá­zna­mu ža­lob­ce při vý­ko­nu fun­kce po­li­cis­ty na fa­ce­boo­ku a youtu­be - na­víc ke ko­mer­čním účelům ob­chod­ní spo­leč­nos­ti (k se­bep­ro­pa­ga­ci a k zís­ká­ní klientů) - ne­ní roz­šiřová­ní ob­vyk­lým způso­bem, kte­ré by mohl ža­lob­ce ro­zumně před­pok­lá­dat. Po­kud si člověk pořizu­je zá­znam po­li­cis­ty při zá­sa­hu po­li­cis­ty pro­ti němu, lze ro­zumně před­pok­lá­dat, že tak či­ní pro ochra­nu svých práv či pro kon­tro­lu vý­ko­nu po­li­cej­ní pra­vo­mo­ci. Te­dy hlavně, aby měl k vlas­tní ob­raně v případ­ném správ­ním či tres­tním říze­ní pou­ži­tel­ný důkaz (po­kud by např. vý­sled­kem po­li­cej­ní­ho zá­sa­hu by­lo za­há­je­ní správ­ní­ho či tres­tní­ho říze­ní vůči pořizo­va­te­li zá­zna­mu - ob­jek­tu zá­sa­hu) či pro pos­kyt­nu­tí zá­zna­mu k vy­uži­tí např. Ge­ne­rál­ní in­spek­ci bez­peč­nos­tních sborů, kon­trol­ním or­gánům po­li­cie. Tu ko­nec­konců přilé­havě ža­lob­ce vy­pověděl, že souh­la­sil s poříze­ním zá­zna­mu pro od­bor vnitřní kon­tro­ly po­li­cie (byť to řidi­či neu­vedl).

31.     Av­šak po­dús­tav­ní prá­vo připouš­tí pou­ži­tí po­do­biz­ny a ob­ra­zo­vé­ho (ob­ra­zo­vo-zvu­ko­vé­ho) zá­zna­mu člověka v ur­či­tých přípa­dech i bez je­ho souh­la­su, po­kud je naplněna bez­úp­lat­ná zá­kon­ná li­cen­ce ve smys­lu § 88 až 89 o. z. (ve spo­je­ní s § 90 o. z.).

32.     Ža­lo­va­ný však za­sáhl do osob­nos­tních práv ža­lob­ce (do je­ho prá­va na po­do­bu, resp. prá­va k po­do­bizně) kvů­li ko­mer­ční­mu úče­lu, kvů­li vlas­tní rek­lamě - te­dy s cí­lem zís­ká­ní no­vých klientů, za úče­lem do­sa­že­ní zis­ku (ža­lo­va­ný je pod­ni­ka­te­lem). To nep­ly­ne jen z izo­lo­va­né sku­teč­nos­ti, že ža­lo­va­ný je pod­ni­ka­te­lem a zveřej­nil po­do­biz­nu i zá­znam na svém pro­fi­lu na fa­ce­boo­ko­vém pro­fi­lu a youtu­be. To ply­ne zej­mé­na z dop­ro­vod­ných textů, kte­ré ža­lo­va­ný umís­til pod příspěvek na svém fa­ce­boo­ko­vém pro­fi­lu z 22. 3., 25. 3. a 26. 3. 2019 a i pod zá­znam ža­lob­ce na youtu­be z 22. 3. 2019 ("zá­ro­veň jsme vám chtě­li na­bíd­nout mož­nost na­šich před­pla­ce­ných slu­žeb, kte­ré by vám v po­dob­ných si­tua­cích moh­li po­mo­ci"; "po­kud chce­te zůstat za vo­lan­tem maximálně klid­ní, sjed­nej­te si na­ši Práv­ní ochra­nu řidičů a po­ku­ty, bo­dy a ani zá­kaz říze­ní vás trá­pit ne­mu­sí"; "případně násl sle­duj­te, je­li­kož se chys­tá­me vy­hlá­sit dal­ší ter­mín ško­le­ní, kde učí­me řidi­če to, na co v autoš­ko­le ne­ní čas a co se vám může ho­dit‘; ja­ko na­še­mu klien­to­vi na vi­deu"; "po­kud bys­te chtě­li mít lep­ší práv­ní povědo­mí o tom, co si na Vás může po­lic­ista při kon­tro­le do­vo­lit, sle­duj­te náš FB, kdy bu­de­me zveřej­ňo­vat no­vé ter­mí­ny ško­le­ní"). Do­kon­ce i v dis­ku­si pod příspěvkem s náz­vem „KRI­MI­NAL­ISTA ZA­STA­VUJÍCÍ ŘIDI­ČE NA DÁLNI­CI # 4“ si ža­lo­va­ný dělal rek­la­mu a sna­žil se zís­kat klien­ty („lep­ší mít zá­klad­ní přeh­led a in­for­ma­ce a ne­ne­chat se ne­chy­tat, stejně ja­ko náš klient, kte­rý to­to ško­le­ní ab­sol­vo­val.“). Ob­dobně na svém pro­fi­lu na youtu­be.com ža­lo­va­ný dop­ro­vá­zí zveřejnění zá­zna­mu ža­lob­ce textem "v případě, že bys­te chtě­li vy­užít jed­no­ho z na­šich člen­ství, tak si ho může­te ob­jed­nat" u ža­lo­va­né­ho a od­ka­zu­je na svo­ji webo­vou strán­ku www.prav­nio­chra­na­ri­di­cu.cz. Rovněž to ply­ne s vlo­že­ní lo­ga ža­lo­va­né­ho do le­vé­ho hor­ní­ho ro­ku vi­dea; po­kud by ža­lo­va­né­mu šlo vý­lučně o veřej­ný zá­jem na zej­mé­na in­for­mo­va­nos­ti veřej­nos­ti, neměl by důvod umís­ťo­vat své lo­go do zá­zna­mu. Ten­to se­bep­re­zen­tač­ní, ko­mer­ční účel ža­lo­va­né­ho ja­ko pod­ni­ka­te­le stran zveřejnění zá­zna­mu a po­do­biz­ny ža­lob­ce plně za­pa­dá do­kon­ce již do fá­ze pořizo­vá­ní zá­zna­mu řidi­čem (J. R.), kte­rý byl až do 30. 1. 2019 dlou­ho­le­tým spo­leč­ní­kem a jed­na­te­lem ža­lo­va­né­ho, přičemž od 30. 1. 2019 je jed­na­te­lem a spo­leč­ní­kem ža­lo­va­né­ho V. R., zjevně te­dy oso­ba blíz­ká (příbuz­ná či man­žel­ka) řidi­če. Ze slov řidi­če na zá­zna­mu ply­ne, že řidič už v době zá­zna­mu po­čí­tal s tím, že zá­znam zveřej­ní, zpřís­tup­ní šir­ší veřej­nos­ti. Již pro­to, že řidič pou­ží­val na zá­zna­mu slo­va, kte­rý­mi se ob­ra­cel k veřej­nos­ti (srov. např. slo­va řidi­če na zá­zna­mu: „tak, takh­le fun­gu­je po­li­cie Čes­ké re­pub­li­ky“; „abys­me vědě­li“; „tak, takh­le pro­sím vás fun­gu­je po­li­cie Čes­ké re­pub­li­ky“  a na­míří zá­znam na svůj ob­li­čej; „pro­sím vás, má­me dal­ší přes­tu­pek, kte­rej opět po­li­cie dě­lá proti­práv­ní jed­ná­ní, pos­tu­pu­je“; „abys­me všich­ni vidě­li“). Rovněž ve spo­je­ní s fak­tem, že zá­znam byl zveřejněn na pro­fi­lu ža­lo­va­né­ho již dva dny po poříze­ní zá­zna­mu zveřejněn, lze z ce­lé­ho kon­textu do­vo­dit, že do­kon­ce již poříze­ní zá­zna­mu – tím spí­še je­ho nás­led­né pou­ži­tí - sle­do­va­lo ko­mer­ční úče­ly ob­chod­ní spo­leč­nos­ti (ža­lo­va­né­ho), je­jímž dlou­ho­le­tým spo­leč­ní­kem a jed­na­te­lem byl řidič a je­hož jed­na­te­lem a spo­leč­ní­kem v době poříze­ní a zveřejnění zá­zna­mu by­la oso­ba blíz­ká řidi­či.

33.     Si­ce ža­lo­va­ný v říze­ní tvr­dil, že předmětem je­ho čin­nos­ti je mi­mo ob­chod­ní čin­nost i čin­nost in­for­mač­ní­ho a zpra­vo­daj­ské­ho cha­rak­te­ru, kte­ré se na so­ciál­ních sí­tích věnu­je a kte­rá je ne­díl­nou sou­čás­tí je­ho bu­si­ness de­ve­lop­men­tu. K jed­ná­ní se ale ne­dos­ta­vil, čímž se zba­vil prá­va být vy­zván pod­le § 118a od­st. 1 a 3 o. s. ř. k doplnění tvr­ze­ní a ozna­če­ní důkazů v tom­to oh­le­du (viz např. roz­hod­nu­tí Nej­vyš­ší­ho sou­du sp. zn. 28 Cdo 3665/2009, 32 Cdo 1356/2015, Ústav­ní­ho sou­du sp. zn. II. ÚS 2782/08, I. ÚS 2131/15; Drá­pal, L., Bu­reš, J. a kol.: Ob­čan­ský soud­ní řád I, II Ko­men­tář, 1. vy­dá­ní, C. H. Beck, 2009, s. 831-832).

34.     Jak přitom do­vo­di­la ju­di­ka­tu­ra i od­bor­ná li­te­ra­tu­ra, „Je jistě ne­za­da­tel­ným prá­vem fy­zic­ké oso­by svo­bodně se roz­hod­nout, zda je­jí zá­ko­nem chráněných osob­nos­tních hod­not (zde po­do­biz­ny) bu­de vy­uži­to např. pro ko­mer­ční, rek­lam­ní, resp. ob­dob­né úče­ly, te­dy nad rá­mec zá­kon­né li­cen­ce sta­no­ve­né v § 12 od­st. 2 a 3 o.z. Bez souh­la­su té­to oso­by jde zpra­vid­la o zá­sah pro­ti je­jí chráněné osob­nos­tní sféře se vše­mi at­ri­bu­ty zá­važ­nos­ti, nás­ledně větši­nou od­ůvod­ňu­jí­cí­mi i přisou­ze­ní sa­tis­fak­ce pod­le us­ta­no­ve­ní § 13 od­st. 2 o.z. (ob­dobně srov­nej K. K., J. Š. a kol., Ochra­na osob­nos­ti pod­le ob­čan­ské­ho prá­va, Lin­de Pra­ha, a.s. 2004, str. 371 a 372).“ (shodně např. roz­su­dek Nej­vyš­ší­ho sou­du sp. zn. 30 Cdo 1873/2006, 30 Cdo 1092/2011, 30 Cdo 1123/2008, 30 Cdo 2739/2006, 30 Cdo 1154/2010; srov. ob­dobně ve vzta­hu k uži­tí jmé­na pro rek­lam­ní úče­ly např. roz­su­dek Nej­vyš­ší­ho sou­du sp. zn. 30 Cdo 181/2004). Jak kon­sta­to­val Nej­vyš­ší soud v roz­sud­ku sp. zn. 28 Cdo 4755/2009, „Za­tím­co zá­sah do osob­nos­tní­ho prá­va v po­době uži­tí po­do­bi­zen, ob­ra­zo­vých či zvu­ko­vých snímků pro úče­ly zpra­vo­daj­ství je os­pra­vedlněn zá­jmem na in­for­mo­vá­ní veřej­nos­ti o věcech op­rávněné­ho veřej­né­ho zá­jmu, včetně je­jich kri­tic­ké­ho hod­no­ce­ní … uži­tí uve­de­ných statků v rek­lamě se tak­to de­fi­no­va­né­mu úče­lu vý­jim­ky vy­my­ká. Rek­la­ma nes­lou­ží veřej­né dis­ku­si a svo­bod­né­mu ut­váření ná­zorů, nýbrž souk­ro­mé­mu zá­jmu, jme­no­vitě zá­jmu na udr­že­ní či zvý­še­ní pro­dej­nos­ti vý­rob­ku či služ­by.". Jak uvá­dí i tzv. ko­men­tářová ju­di­ka­tu­ra (La­vic­ký, P. a kol.: Ob­čan­ský zá­ko­ník I. Obec­ná část (§ 1−654). Ko­men­tář. 1. vy­dá­ní, Pra­ha: C. H. Beck, 2014, str. 542-544), ty­pic­kým vy­bo­če­ním ze zá­kon­né­ho ome­ze­ní ochra­ny osob­nos­ti je poříze­ní ne­bo pou­ži­tí po­do­biz­ny či zá­zna­mu člověka např. pro úče­ly rek­lam­ní. Srov. též přiměřeně roz­su­dek Nej­vyš­ší­ho sou­du sp. zn. 30 Cdo 252/2014: „...zob­ra­ze­ní fot­ky ža­lob­ce ne­ved­lo k pou­hé­mu in­for­mo­vá­ní spo­leč­nos­ti, ale ta­ké sle­do­va­lo skan­da­li­zač­ní cíl, a tu­díž ta­ko­vé jed­ná­ní nemůže být za­hr­nu­to pod zpra­vo­daj­skou li­cen­ci.“.

35.     Již na pod­kladě té­to ar­gu­men­ta­ce – uži­tí po­do­biz­ny ža­lob­ce pro ko­mer­ční, rek­lam­ní, resp. ob­dob­né úče­ly - by by­lo mož­né dospět k zá­věru o neop­rávněném zá­sa­hu do osob­nos­tních práv ža­lob­ce (do je­ho prá­va k po­do­bizně) za­klá­da­jí­cí­mu prá­vo na peněži­té za­dos­tiu­činění (viz sho­ra ci­to­va­ná ju­di­ka­tu­ra: „větši­nou od­ůvod­ňu­jí­cí­mi i přisou­ze­ní sa­tis­fak­ce pod­le us­ta­no­ve­ní § 13 od­st. 2 o.z.“) a prá­vo ža­lob­ce na od­stranění po­do­biz­ny ža­lob­ce ža­lo­va­ným.

36.     Nic­méně, dej­me to­mu, že ve sku­teč­nos­ti - důsledně vza­to - ob­jek­tivně exis­to­va­la tzv. bez­úp­lat­ná zá­kon­ná li­cen­ce ve smys­lu § 88 až 89 o. z. ke zveřejnění zá­zna­mu a po­do­biz­ny ža­lob­ce (bez oh­le­du na otáz­ku sku­teč­né­ho zá­měru pub­li­ka­ce pro úče­ly ko­mer­ční, rek­lam­ní, resp. ob­dob­né úče­ly).

37.     Ža­lob­ce na zá­zna­mu (včetně na po­do­biz­nách zveřejněných ža­lo­va­ným) vy­stu­pu­je ve fun­kci po­li­cis­ty na veřej­nos­ti (kon­krétně na dál­ni­ci), a to v zá­jmu veřej­ném, kdy upo­zor­ňu­je řidi­če, kte­ré­ho před­tím za­sta­vil, na po­ru­še­ní dop­rav­ních před­pisů, kon­krétně na ne­dodr­že­ní maximál­ní po­vo­le­né rych­los­ti. Tím lze do­vo­dit naplnění bez­úp­lat­né zá­kon­né li­cen­ce již pod­le § 88 o. z.; už v tom smys­lu, že ne­ní třeba svo­le­ní k pou­ži­tí po­do­biz­ny a zvu­ko­vé­ho, ob­ra­zo­vé­ho a ob­ra­zo­vo-zvu­ko­vé­ho zá­zna­mu třeba v případě, že někdo veřejně vy­stou­pí v zá­le­ži­tos­ti veřej­né­ho zá­jmu. Ža­lob­ce na zá­zna­mu vy­stu­pu­je veřejně v zá­le­ži­tos­ti veřej­né­ho zá­jmu.

38.     Nic­méně to sa­mo o sobě ne­ní dos­ta­ču­jí­cí pro po­sou­ze­ní otáz­ky, zda ža­lo­va­ný pub­li­ka­cí po­do­biz­ny a zá­zna­mu ža­lob­ce po­ru­šil či ne­po­ru­šil osob­nos­tní prá­va ža­lob­ce, je­li­kož i ve smys­lu § 90 o. z. „Zá­kon­ný důvod k ...pou­ži­tí je­ho po­do­biz­ny... zvu­ko­vé­ho či ob­ra­zo­vé­ho zá­zna­mu nes­mí být vy­užit nepřiměřeným způso­bem v roz­po­ru s op­rávněný­mi zá­jmy člověka.“. Tu se up­lat­ní předev­ším ús­tavně kon­for­mní vý­klad, prin­cip pro­por­cio­na­li­ty. Jak vy­světlil Ústav­ní soud např. v ná­le­zu sp. zn. III. ÚS 4071/17, reali­za­ce čtyřpr­vko­vé po­do­by tes­tu pro­por­cio­na­li­ty [srov. kupř. ná­lez Ústav­ní­ho sou­du ze dne 22. 10. 2013 sp. zn. Pl. ÚS 19/13 (N 178/71 SbNU 105; 396/2013 Sb.), bod 51.] může pos­kyt­nout přesnější pod­klad pro po­sou­ze­ní věci. V pr­vním kro­ku to­ho­to tes­tu je nut­no po­sou­dit, zda ome­ze­ní zá­klad­ních práv a svo­bod sle­du­je le­gi­tim­ní cíl. V dru­hém kro­ku se zkou­má, zda je zvo­le­ný prostředek k do­sa­že­ní cí­le vhod­ný. Třetím kri­té­riem je po­sou­ze­ní potřeb­nos­ti zvo­le­né­ho prostřed­ku a hle­dá­ní šetrnějších al­ter­na­tiv.  Ko­nečně čtvr­tým kri­té­riem je pro­por­cio­na­li­ta v už­ším smys­lu, te­dy hod­no­ce­ní mí­ry re­le­van­ce dot­če­ných hod­not a zá­jmů.

39.     Ža­lo­va­ný v říze­ní zej­mé­na tvr­dil, že ža­lob­ce při vý­ko­nu fun­kce po­li­cis­ty jed­nal v roz­po­ru se zá­ko­nem, a že pro­to by­lo na místě in­for­mo­vat veřej­nost o proti­zá­kon­nos­ti ta­ko­vé­ho zá­sa­hu ža­lob­ce zveřejněním zá­zna­mu spo­lu s ko­men­tářem ža­lo­va­né­ho, jak by ob­dob­ná kon­tro­la mě­la vy­pa­dat z poh­le­du plat­né­ho prá­va, což mělo jak in­for­ma­tiv­ní cha­rak­ter vůči veřej­nos­ti, tak i jis­tý pre­ven­tiv­ní cha­rak­ter vůči ob­dob­né­mu proti­zá­kon­né­mu jed­ná­ní. Ža­lo­va­ný dá­le tvr­dil, že úče­lem by­lo zdo­ku­men­to­vá­ní po­dezření na po­ru­še­ní zá­ko­na ze stra­ny po­li­cis­ty - ža­lob­ce, kdy na zá­kladě zveřejnění zá­zna­mu byl ža­lobcův pos­tup pro­šetřen i kraj­ským ředi­tel­stvím po­li­cie. Ža­lo­va­ný dá­le tvr­dil, že veřej­nost by mě­la být uvědoměna, že ob­dob­né přípa­dy nas­tá­va­jí denně a vhod­ným způso­bem, jak se pro­ti to­mu­to jed­ná­ní brá­nit, je napřík­lad pořídit si vi­deo­záz­nam. Ty­to cí­le lze sku­tečně zhod­no­tit ja­ko le­gi­tim­ní, te­dy je mož­né shle­dat le­gi­tim­ní cíl na ome­ze­ní zá­klad­ní­ho prá­va ža­lob­ce k po­do­bizně. Pro­to pub­li­ka­ce zá­zna­mu a po­do­biz­ny ža­lob­ce v pr­vním kro­ku tes­tu pro­por­cio­na­li­ty ob­sto­jí.

40.     Pub­li­ka­ce po­do­biz­ny a zá­zna­mu ža­lob­ce ob­sto­jí i v dru­hém kro­ku ús­tav­nos­ti. To­tiž sku­tečně zveřejnění zá­zna­mu a po­do­biz­ny ža­lob­ce umož­ni­lo do­sáh­nout le­gi­tim­ní cí­le. Te­dy zej­mé­na se veřej­nost pub­li­ka­cí dozvědě­la o ob­sa­hu zá­sa­hu ža­lob­ce při vý­ko­nu po­li­cej­ní čin­nos­ti pro­ti řidi­či, což vy­vo­la­lo i dis­ku­si (viz zej­mé­na příspěvky v mas­mé­diích), jak by ob­dob­ný zá­sah po­li­cie měl vy­pa­dat (otáz­ka veřej­né­ho zá­jmu). Rovněž zveřejnění ved­lo k prověření práv­ní sou­lad­nos­ti zá­sa­hu ža­lob­ce ja­ko po­li­cis­ty v rám­ci kon­trol­ních struk­tur po­li­cie.

41.     Ža­lo­va­ným pro­ve­de­né zveřejnění po­do­biz­ny a zá­zna­mu ža­lob­ce však neob­sto­jí v rám­ci třetí­ho kro­ku tes­tu pro­por­cio­na­li­ty - te­dy z hle­dis­ka po­sou­ze­ní potřeb­nos­ti zvo­le­né­ho prostřed­ku a hle­dá­ní šetrnějších al­ter­na­tiv. Po­su­zu­je se, zda sle­do­va­né­ho cí­le ne­ní mož­no – ve stej­né ne­bo po­dob­né míře – do­sáh­nout ji­ný­mi prostřed­ky, kte­ré by méně za­sa­ho­va­ly do zá­klad­ní­ho prá­va (test potřeb­nos­ti). Lze-li sle­do­va­né­ho úče­lu ve stej­né či po­dob­né míře do­sáh­nout al­ter­na­tiv­ní­mi nor­ma­tiv­ní­mi prostřed­ky, je pak ús­tavně kon­for­mní ten, jenž da­nou ús­tavně chráněnou hod­no­tu ome­zu­je v míře nej­men­ší (shodně viz např. ná­lez Ústav­ní­ho sou­du sp. zn. Pl. ÚS 19/14 bod 15. 2., ná­lez Ústav­ní­ho sou­du sp. zn. I. ÚS 1587/15 bod 27. 2.).

42.     To­tiž do­sa­že­ní le­gi­tim­ní­ho cí­le – mi­ni­málně v po­dob­né míře - v po­době zdo­ku­men­to­vá­ní případ­né­ho po­dezření na po­ru­še­ní zá­ko­na ze stra­ny ža­lob­ce ja­ko po­li­cis­ty kvů­li kon­tro­le zá­kon­nos­ti pos­tu­pu ža­lob­ce re­le­van­tní­mi stát­ní­mi or­gá­ny by­lo mož­né do­sáh­nout i pos­tu­pem méně za­sa­hu­jí­cím do osob­nos­tních práv ža­lob­ce. A to pos­tou­pe­ním zá­zna­mu přímo re­le­van­tním kon­trol­ním or­gánům, a ni­ko­li zveřejněním zá­zna­mu na fa­ce­boo­ku a youtu­be.com. Tu kupř. neš­lo o to, že by se např. řidič či ža­lo­va­ný marně do­vo­lá­val kon­tro­ly zá­sa­hu ža­lob­ce u re­le­van­tních stát­ních or­gánů, že by měl po­dezření na sna­hu stát­ních or­gánů tzv. za­mést kau­zu pod ko­be­rec a že by tak zveřejnění by­lo je­di­ným prostřed­kem v dis­po­zi­ci ža­lo­va­né­ho, jak do­sáh­nout ob­jek­tiv­ní kon­tro­ly zá­kro­ku ža­lob­ce. Ba nao­pak, ža­lo­va­ný zá­znam zveřej­nil již 20. 3. 2019, te­dy pou­hé dva dny po poříze­ní zá­zna­mu. Již dne 25. 3. 2019 ža­lo­va­ný nap­sal na svém fa­ce­boo­ko­vém pro­fi­lu, že se věcí za­bý­vá kraj­ské ředi­tel­ství po­li­cie, te­dy již 25. 3. 2019 se pro­ka­za­telně kraj­ské ředi­tel­ství po­li­cie přípa­dem ža­lob­ce za­bý­va­lo. Ry­ze hypo­te­tic­ky, po­kud se cí­til řidič poš­ko­zen pos­tu­pem ža­lob­ce ja­ko po­li­cis­ty, mohl vy­užít dos­tup­né pro­ces­ní prostřed­ky k ochraně svých práv, ať již např. ob­čan­skop­ráv­ní či správněpráv­ní, a v rám­ci ta­ko­vé ochra­ny svých práv i třeba v tom kte­rém říze­ní před or­gá­nem veřej­né mo­ci navr­hnout pro­ve­de­ní důka­zu zá­zna­mem.

43.     Rovněž dal­ší­ho le­gi­tim­ní­ho cí­le - v po­době in­for­mo­vá­ní veřej­nos­ti (o zá­sa­hu ža­lob­ce ja­ko po­li­cis­ty a o tom, ja­ký pos­tup ža­lob­ce ja­ko po­li­cis­ty by pod­le ža­lo­va­né­ho byl v tom­to oh­le­du v sou­la­du s prá­vem) a pre­ven­ce vůči ob­dob­ným zá­sahům ze stra­ny po­li­cie - by­lo mož­né do­sáh­nout – ve stej­né či mi­ni­málně v po­dob­né míře - šetrnějším prostřed­kem vůči osob­nos­tním právům ža­lob­ce. To např. pub­li­ka­cí zá­zna­mu a fo­tog­ra­fie ža­lob­ce s ro­zostřeným ob­li­če­jem, te­dy aniž by mohl ža­lob­ce být prostřed­nic­tvím své­ho ob­li­če­je iden­ti­fi­ko­ván. Ani ža­lo­va­ný netvr­dí, že a proč by ob­li­čej ža­lob­ce byl nez­byt­ný pro do­sa­že­ní ža­lo­va­ným dek­la­ro­va­ných le­gi­tim­ních cílů. Tu neš­lo napřík­lad o to, že by ža­lob­ce byl oso­bou do ta­ko­vé mí­ry veřejně zná­mou (ja­ko např. po­li­tik), že cí­lem by­lo, aby se veřej­nost dozvědě­la, že právě kon­krétně oso­ba ža­lob­ce se cho­va­la na zá­zna­mu tak, jak se cho­va­la. Sa­mot­ný ža­lo­va­ný pou­ka­zu­je na le­gi­tim­ní cíl v po­době kon­tro­ly vý­ko­nu veřej­né mo­ci, kon­krétně po­li­cie, přičemž správně ref­lek­tu­je, že ža­lob­ce na zá­zna­mu ne­vys­tu­pu­je ja­ko souk­ro­má oso­ba, ale ja­ko přís­luš­ník po­li­cie, te­dy vy­ko­na­va­tel stát­ní (vý­kon­né, in con­cre­to po­li­cej­ní) mo­ci.

44.     Soud netvr­dí, že by pub­li­ka­ce pos­trá­da­la ob­jek­tivně exis­tu­jí­cí (bez oh­le­du na cíl ža­lo­va­ným sku­tečně sle­do­va­ný) le­gi­tim­ní cíl, a že zveřejnění ob­li­če­je ža­lob­ce by­lo zby­teč­né, sa­moú­čel­né apod. Tu soud „jen“ do­vo­zu­je, že zveřejnění ne­ro­zostřené­ho ob­li­če­je ža­lob­ce ne­by­lo nez­byt­né k do­sa­že­ní le­gi­tim­ní­ho cí­le. Jde o ji­ný krok v rám­ci tes­tu pro­por­cio­na­li­ty – o test potřeb­nos­ti. Pod­le us­tá­le­né ju­di­ka­tu­ry obec­ných soudů i Ústav­ní­ho sou­du pla­tí, že lze-li sle­do­va­né­ho úče­lu - ve stej­né či po­dob­né míře - do­sáh­nout al­ter­na­tiv­ní­mi nor­ma­tiv­ní­mi prostřed­ky, je pak ús­tavně kon­for­mní ten, jenž da­nou ús­tavně chráněnou hod­no­tu ome­zu­je v míře nej­men­ší [shodně viz např. ná­lez Ústav­ní­ho sou­du sp. zn. Pl. ÚS 19/14 bod 15. 2.), ná­lez Ústav­ní­ho sou­du sp. zn. I. ÚS 1587/15 bod 27. 2.), ná­lez Ústav­ní­ho sou­du sp. zn. I. ÚS 668/15, us­ne­se­ní Ústav­ní­ho sou­du sp. zn. I. ÚS 3271/13 bod 25., a ne­bo roz­su­dek Městské­ho sou­du v Pra­ze z 2. 11. 2017 č. j. 5 A 138/2014-38, pub­li­ko­va­ný ve Sbír­ce roz­hod­nu­tí Nej­vyš­ší­ho správ­ní­ho sou­du v č. 3/2018, str. 245]. Zde le­gi­tim­ní­ho cí­le by­lo mož­né do­sáh­nout – mi­ni­málně v po­dob­né míře – i pub­li­ka­cí s ro­zostřením ob­li­če­je ža­lob­ce (tj. je­ho ano­ny­mi­za­cí), což vy­světlil v textu sho­ra.

45.     Po­kud by se proti­ar­gu­men­to­va­lo pou­ka­zem na inter­pre­tač­ní pra­vid­la za­kot­ve­ná v § 2 o. z. (kupř., že úče­lem exis­ten­ce zá­kon­né li­cen­ce je práv­ní přípus­tnost iden­ti­fi­ko­va­tel­né­ho za­chy­ce­ní ak­té­ra veřej­né­ho pro­je­vu bez nut­nos­ti je­ho od­osobnění - ano­ny­mi­za­ce), te­dy  po­dús­tav­ním prá­vem, pak pod­le us­tá­le­né ju­di­ka­tu­ry Ústav­ní­ho sou­du nel­ze vy­klá­dat ús­tav­ní pořádek prostřed­nic­tvím po­dús­tav­ní­ho prá­va. Inter­pre­tač­ní pro­ces pos­tu­pu­je opačně, a to vždy od ús­tav­ních před­pisů k zá­konům po­dús­tav­ním; „oby­čej­ný“ zá­kon mu­sí být vždy inter­pre­to­ván v sou­la­du s ús­tav­ním pořád­kem (viz i např. ná­lez Ústav­ní­ho sou­du sp. zn. Pl. ÚS 14/01, II. ÚS 2130/15). Soud od­ka­zu­je na test potřeb­nos­ti ve vý­kla­du po­dá­va­né­ho or­gá­nem ochra­ny ús­tav­nos­ti (že lze-li sle­do­va­né­ho úče­lu - ve stej­né či po­dob­né míře - do­sáh­nout al­ter­na­tiv­ní­mi nor­ma­tiv­ní­mi prostřed­ky, je ús­tavně kon­for­mní ten, jenž da­nou ús­tavně chráněnou hod­no­tu ome­zu­je v míře nej­men­ší); te­dy aniž by by­lo kupř. ar­gu­men­to­vá­no „měkčí­mi“ kri­té­rii v du­chu kupřík­la­du, že snad dos­ta­ču­jí­cí může být, že pub­li­ka­ce tváře člověka bez je­ho souh­la­su ne­ní např. zby­teč­ná, sa­moú­čel­ná apod.

46.     Zdej­ší soud se nep­ro­ti­ví ani po­ža­dav­ku důstoj­nos­ti a je­di­neč­nos­ti kaž­dé lid­ské by­tos­ti, plně ji uz­ná­vá a stejně tak uz­ná­vá, že li­dé ma­jí své tváře. Li­dé ma­jí rovněž osob­nos­tní prá­va, a to včetně prá­va k po­do­bizně. Po­kud se ža­lob­ce do­vo­lá­vá svých osob­nos­tních práv po­ru­še­ním m. j. své­ho prá­va k po­do­bizně pou­ka­zem na to, že byl na zá­zna­mu iden­ti­fi­ko­va­tel­ný - a do­kon­ce vý­slovně vy­čí­tá ža­lo­va­né­mu, že neb­yl vy­užit k němu šetrnější prostředek v po­době zveřejnění zá­zna­mu s ano­ny­mi­zo­va­ným ob­li­če­jem – a zdej­ší soud té­to ar­gu­men­ta­ci v kon­krét­ním případě ža­lob­ce přis­tou­pí, pak nel­ze do­vo­zo­vat, že by z ža­lob­ce v roz­po­ru s je­ho lid­skou důstoj­nos­tí či­nil oso­bu, kte­rá nes­to­jí za za­zna­me­ná­ní či je­jíž tváři je třeba před světem skrý­vat. Po­kud by se ža­lob­ce při své ano­ny­mi­za­ci na zá­zna­mu (po­do­bizně) cí­til ja­ko zba­ve­ný důstoj­nos­ti, lid­skos­ti, je­di­neč­nos­ti, pak by se ano­ny­mi­za­ce ne­do­má­hal. Ne­ní tvr­ze­no, že by ža­lob­ce neb­yl je­di­neč­ný apod.; ba nao­pak, při res­pek­tu k je­di­neč­nos­ti ža­lob­ce a je­ho důstoj­nos­ti se mu přiz­ná­vá v tom­to případ ochra­na osob­nos­tních práv ja­ko je mi­mo ji­né prá­vo k po­do­bizně.

47.     Ve prospěch ná­zo­ru zdej­ší­ho sou­du o re­le­van­tním ar­gu­men­tu v po­době pou­ka­zu na mož­nost ano­ny­mi­za­ce člověka ro­zostřením je­ho ob­li­če­je na zá­zna­mu lze pou­ká­zat i na nás­le­du­jí­cí soud­ní praxi. V roz­sud­ku sp. zn. 30 Cdo 42/2011 Nej­vyš­ší soud uvedl: „Od­vo­la­cí soud… Uvedl pou­ze, že od­vy­sí­lá­ní fo­tog­ra­fie ne­ní v roz­po­ru s op­rávněný­mi zá­jmy ža­lob­ce, ne­boť ho ne­de­ho­nes­tu­je ani ni­jak ne­zesměšňu­je. Nic­méně z od­ůvodnění ne­vyp­lý­vá, zda ko­li­du­jí­cí prá­va pro­ti sobě zhod­no­til ze zá­kon­ných, vý­še zmíněných prin­cipů (zkou­má­ní pro­por­cio­na­li­ty a in­ten­zi­ty zá­sa­hu)…Do­vo­la­cí soud ne­ní přesvědčen, že byl sku­tečně naplněn obec­ný zá­jem na zveřejnění je­ho po­do­biz­ny v neup­ra­ve­né po­době, zvláště pak, když ji­ná te­le­viz­ní sta­ni­ce uved­la ža­lob­co­vu po­do­biz­nu ta­ké, nic­méně v up­ra­ve­né formě tak, aby ne­mohl být iden­ti­fi­ko­ván. Do­vo­la­cí soud te­dy nes­hle­dal, že uve­de­ní pl­né po­do­biz­ny ža­lo­va­né­ho, tak jak to uči­ni­la ža­lo­va­ná by byl je­di­ný mož­ný a to­le­ro­va­ný způsob zveřejnění je­ho po­do­biz­ny…“. Z to­ho ply­ne ply­ne, že i Nej­vyš­ší soud je ná­zo­ru, že je třeba se za­bý­vat i otáz­kou, zda je sku­tečně potřeb­né (nez­byt­né) zveřejnění zá­zna­mu či fo­tog­ra­fie člověka v neup­ra­ve­né formě a ne­bo zda je dos­ta­ču­jí­cí pub­li­ka­ce tak, aby ne­mohl být člověk iden­ti­fi­ko­ván. Ten­to práv­ní ná­zor byl pak potvr­zen i v roz­sud­ku Nej­vyš­ší­ho sou­du sp. zn. 30 Cdo 252/2014 (vy­da­ný v té­že věci po zru­še­ní roz­sudků niž­ších soudů), kdy vr­chní soud teh­dy uvedl mi­mo ji­né: „tím, že ža­lo­va­ná zveřej­ni­la neup­ra­ve­nou fo­tog­ra­fii nez­le­ti­lé­ho, za­sáh­la do je­ho osob­nos­tních práv, a pro­to by­lo ža­lob­ci přiz­ná­no fi­nan­ční za­dos­tiu­činění.“. Po­kud by nao­pak zdej­ší soud na případ po­su­zo­va­ný Nej­vyš­ším sou­dem pou­žil případ­ný opač­ný ná­zor, pak by se – nepřípadně – moh­lo ar­gu­men­to­vat, že nemělo být Nej­vyš­ším sou­dem od­ka­zo­vá­no na ano­ny­mi­za­ci člověka na zá­zna­mu, je­li­kož úče­lem již exis­ten­ce zá­kon­né li­cen­ce je ve smys­lu § 2 o. z. práv­ní přípus­tnost iden­ti­fi­ko­va­tel­né­ho za­chy­ce­ní ak­té­ra veřej­né­ho pro­je­vu právě bez nut­nos­ti je­ho ano­ny­mi­za­ce, že lid­ské by­tos­ti ma­jí své lid­ské tváře, přičemž poříze­ní a pub­li­ka­ce vi­zuál­ní­ho zá­zna­mu nej­sou zby­teč­ná či sa­moú­čel­ná apod. Ci­to­va­né dva roz­sud­ky Nej­vyš­ší­ho sou­du lze me­to­do­lo­gic­ky ob­dobně ap­li­ko­vat i v da­né věci rovněž pro­to, že i v nynějším říze­ní byl pro­ve­den důkaz přeh­rá­ním té­hož zá­zna­mu na strán­ce id­nes.cz, kde však byl ob­li­čej ža­lob­ce a je­ho slu­žeb­ní průkaz ro­zostřen, tu­díž ano­ny­mi­zo­ván (srov. ob­dobně ci­to­va­ný roz­su­dek sp. zn. 30 Cdo 42/2011: „… zvláště pak, když ji­ná te­le­viz­ní sta­ni­ce uved­la ža­lob­co­vu po­do­biz­nu ta­ké, nic­méně v up­ra­ve­né formě tak, aby ne­mohl být iden­ti­fi­ko­ván.“). Soud tak měl mož­nost ověřit si v realitě kom­pa­ra­cí nea­no­ny­mi­zo­va­né­ho zá­zna­mu s ano­ny­mi­zo­va­ným zá­zna­mem, že ve sku­teč­nos­ti vý­še ro­ze­bí­ra­ných le­gi­tim­ních cílů by­lo mož­né do­sáh­nou ve stej­né či mi­ni­málně po­dob­né míře zveřejněním zá­zna­mu s ro­zostřeným ob­li­če­jem ža­lob­ce, te­dy ana­lo­gic­ky ja­ko na ak­tuá­ním id­nes.cz. Lze pou­ká­zat i např. na roz­su­dek Ev­rop­ské­ho sou­du pro lid­ská prá­va ve věci Khuz­hin a dal­ší pro­ti Rus­ku (ze dne 23. 10. 2008, č. 13470/02): „…uká­zá­ní je­ho fo­tog­ra­fie ne­moh­lo být nez­byt­né k zís­ká­ní po­mo­ci veřej­nos­ti při zjiš­ťo­vá­ní místa je­ho po­by­tu… že za okol­nos­tí da­né­ho přípa­du pos­kyt­nu­tí stěžo­va­te­lo­vy fo­tog­ra­fie z tres­tní­ho spi­su mé­diím nes­le­do­va­lo žá­dný z le­gi­tim­ních cílů vy­poč­te­ných v od­stav­ci 2 čl. 8…”; me­to­do­lo­gic­ky ob­dobně lze ny­ní do­vo­zo­vat, že zveřejnění nea­no­ny­mi­zo­va­né­ho zá­zna­mu a po­do­biz­ny ža­lob­ce ne­by­lo nez­byt­né k do­sa­že­ní le­gi­tim­ní­ho cí­le.

48.     Nic­méně, ry­ze hypo­te­tic­ky, i kdy­by pub­li­ka­ce po­do­biz­ny a zá­zna­mu ob­stá­la i v rám­ci třetí­ho kro­ku – což pod­le práv­ní­ho ná­zo­ru zdej­ší­ho sou­du neob­stá­la - pak by neob­stá­la ani v pos­led­ním kro­ku tes­tu, te­dy při vá­že­ní v ko­li­zi sto­jí­cích hod­not. Zkou­má se v pos­led­ním kro­ku tes­tu pro­por­cio­na­li­ty, zda zá­sah do zá­klad­ní­ho prá­va a svo­bo­dy byl přiměře­ný, te­dy zda zá­važ­nost zá­sa­hu do zá­klad­ní­ho prá­va či svo­bo­dy bu­de v da­né kon­krét­ní si­tua­ci vy­vá­že­na vý­zna­mem sle­do­va­né­ho cí­le, ne­bo­li oběť přine­se­ná v po­době ome­ze­ní zá­klad­ní­ho prá­va se nes­mí dos­tat do ne­poměru s užit­kem, kte­rý ome­ze­ní přines­lo (pro­por­cio­na­li­ta v už­ším smys­lu – viz např. ná­lez Ústav­ní­ho sou­du sp. zn. I. ÚS 1565/14 bod 83.). Při střetu zá­klad­ních práv je nut­no vy­chá­zet z prin­ci­pu, že všech­na zá­klad­ní prá­va a ji­né ús­tavně chráněné hod­no­ty jsou rov­no­cen­ná a or­gá­ny ap­li­ku­jí­cí re­le­van­tní práv­ní úp­ra­vu mu­sí v kaž­dém jed­not­li­vém případě po­rov­nat dot­če­né ús­tav­ní hod­no­ty, a po­sou­dit, zda me­zi ni­mi by­la dodr­že­na spra­ved­li­vá rov­no­vá­ha (srov. např. ná­lez Ústav­ní­ho sou­du sp. zn. III. ÚS 4071/17, bod 60.). V tom­to kon­krét­ním případě je třeba dát - při vá­že­ní v ko­li­zi sto­jí­cích hod­not – před­nost osob­nos­tním právům ža­lob­ce, a to z nás­le­du­jí­cích důvodů. Řeče­no for­mu­la­cí po­dús­tav­ní úp­ra­vy (viz § 90 o. z.), pub­li­ka­ce po­do­biz­ny i zá­zna­mu ža­lob­ce zna­či­la vy­uži­tí po­do­biz­ny a zá­zna­mu ža­lob­ce nepřiměřeným způso­bem v roz­po­ru s op­rávněný­mi zá­jmy ža­lob­ce.

49.     Zej­mé­na, již sa­mot­ný ob­ra­zo­vo-zvu­ko­vý zá­znam vy­zní­vá vůči ža­lob­ci ofen­zivně, aro­gantně a oso­bu ža­lob­ce zesměšňu­je, te­dy de­ho­nes­tu­je. Nej­de jen o to, že hned na po­čát­ku zá­zna­mu, ještě před­tím než ža­lob­ce přis­tou­pí k vo­zu, tak řidič proh­la­šu­je iro­nic­ky, že takh­le fun­gu­je po­li­cie Čes­ké re­pub­li­ky, a že se řidič směje. Hlavně jde o opa­ko­va­ný smích řidi­če – do­kon­ce re­la­tivně čas­tý na přitom krat­ším zá­zna­mu do­sa­hu­jí­cím 3 mi­nu­ty 38 se­kund - ad­re­so­va­ný ža­lob­ci kvů­li je­ho cho­vá­ní ja­ko po­li­cis­ty (že za­sta­vil řidi­če ža­lob­ce na dál­ni­ci kvů­li ne­dodr­že­ní maximál­ní po­vo­len rych­los­ti, pod­le údajů na ta­cho­met­ru ve vo­ze ža­lob­ce, ni­ko­li po pou­ži­tí tzv. ra­da­ru či ji­né­ho cer­ti­fi­ko­va­né­ho za­říze­ní pro měření rych­los­ti vo­zi­del). Řidič se tak ža­lob­ci ja­ko za­sa­hu­jí­cí­mu po­li­cis­to­vi vy­smí­vá (pro zá­sah ža­lob­ce ja­ko po­li­cis­ty), zesměšňu­je jej, de­ho­nes­tu­je ža­lob­ce.

50.     Ta­ko­vé uráž­li­vé cho­vá­ní řidi­če vůči ža­lob­ci lze hod­no­tit i ja­ko zá­keřné, zneu­ží­va­jí­cí pos­ta­ve­ní ža­lob­ce, kte­rý jsa po­li­cis­tou, nad­to při vý­ko­nu služ­by, má značně ome­ze­nou svo­bo­du pro­je­vu (viz též např. roz­su­dek vel­ké­ho se­ná­tu Ev­rop­ské­ho sou­du pro lid­ská prá­va ve věci Rek­vé­nyi pro­ti Ma­ďar­sku ze dne 20. 5. 1999, č. stíž­nos­ti 25390/94); přís­luš­ník po­li­cie je po­vi­nen být m. j. zdr­žen­li­vý, a to i kvů­li za­jištění auto­ri­ty po­li­cie (např. Ev­rop­ský soud pro lid­ská prá­va po­va­žu­je kupř. i stát­ní zá­stup­ce za sou­část jus­ti­ce v šir­ším slo­va smys­lu, a to i stran čl. 10 od­st. 2 Úmlu­vy ve smys­lu „za­cho­vá­ní auto­ri­ty a nes­tran­nos­ti soud­ní mo­ci“ – srov. např. roz­su­dek ve věci Kayasu pro­ti Tu­rec­ku, č. stíž­nos­ti 64119/00 a 76292/01, ne­bo roz­su­dek Nej­vyš­ší­ho správ­ní­ho sou­du č. j. 12 Ksz 2/2008). Důvěra v po­li­cii je nez­byt­ným před­pok­la­dem veřej­né bez­peč­nos­ti, pořád­ku (srov. i např. roz­su­dek Městské­ho sou­du v Pra­ze č. j. 5 A 138/2014-38).

51.     Ža­lo­va­ný tvr­dí, že le­gi­tim­ním cí­lem zveřejnění by­lo in­for­mo­vat veřej­nost, mi­mo ji­né uká­zat, jak by mě­la ob­dob­ná kon­tro­la být v sou­la­du s prá­vem, a uvědo­mit veřej­nost, že vhod­ným přík­la­dem ob­ra­ny pro­ti ob­dob­né­mu jed­ná­ní ze stra­ny po­li­cie je napřík­lad pořídit si vi­deo­záz­nam. Ve sku­teč­nos­ti pub­li­ko­va­ný zá­znam v mno­ha as­pek­tech nao­pak uka­zu­je, jak by se řidič při kon­tro­le po­li­cie cho­vat právě neměl, což však ža­lo­va­ným v dop­ro­vod­ných textech k zá­zna­mu pre­zen­to­vá­no ne­ní.

52.     Nej­de jen o to, že ne­ní ve veřej­ném zá­jmu, aby li­dé by­li na­váděni k zesměšňo­vá­ní po­li­cistů při zá­sa­zích po­li­cistů. Dá­le, řidič na zá­zna­mu za­sta­vil na dál­ni­ci tak, že přesa­ho­val vý­raz­nou čás­tí své­ho vo­zid­la do jíz­dní­ho pru­hu, ač­ko­li ne­mu­sel; to ply­ne i ze zá­zna­mu, když po­kud byl ža­lob­ce scho­pen s re­zer­vou za­sta­vit vo­zid­lo ved­le jíz­dní­ho pru­hu, tak to mu­sel být scho­pen i řidič. Přitom řidič si to­ho byl vědom, uka­zo­val sám na zá­znam při je­ho na­tá­če­ní, v jak vel­kém roz­sa­hu sto­jí v jíz­dním pru­hu a oh­ro­žu­je tak m. j. os­tat­ní vo­zid­la a po­li­cis­tu (ža­lob­ce). Neh­ledě na to, že řidič měl ještě čas před tím, než k němu přis­tou­pil ža­lob­ce, vzít do ru­kou te­le­fon, za­čít na­tá­čet oko­lí a ještě k to­mu dát ver­bál­ní struč­ný ko­men­tář; mís­to ta­ko­vé­to čin­nos­ti mohl raději za­par­ko­vat svůj vůz tak, aby ne­za­sa­ho­val do jíz­dní­ho pru­hu. Ta­ko­vým za­sta­ve­ním řidič oh­ro­zil ne­jen se­be, ale i os­tat­ní účas­tní­ky sil­nič­ní­ho pro­vo­zu, kteří do je­ho vo­zid­la moh­li na­ra­zit. Tak­to rovněž oh­ro­zil i ža­lob­ce, je­li­kož mu mu­se­lo být zná­mo, že po­li­cis­té přis­tu­pu­jí k řidi­či vo­zid­la ob­vyk­le právě u ok­na řidič, a tím důsledně vza­to řidič - mi­ni­málně – spolu­způso­bil oh­ro­že­ní m. j. oso­by ža­lob­ce je­dou­cí­mi au­ty na dál­ni­ci. To rovněž ne­ní vý­chov­ný přík­lad pro veřej­nost, jak za­sta­vo­vat na dál­ni­ci při zá­sa­hu po­li­cis­ty.

53.     Ko­nečně, nás­le­do­vá­ní­hod­né ne­ní ani cho­vá­ní řidi­če na zá­zna­mu, kte­rým adek­vátně nepl­ní po­ky­ny za­sa­hu­jí­cí­ho po­li­cis­ty. Tak napřík­lad po vý­zvě ža­lob­ce k před­lo­že­ní dok­ladů potřeb­ných k říze­ní a pro­vo­zu mo­to­ro­vé­ho vo­zid­la, tu­to vý­zvu po­li­cis­ty řidič nepl­ní bez průtahů, s po­li­cis­tou po­le­mi­zu­je („dis­ku­tu­je“) a do­kon­ce si dá­vá do GPS mís­to, kde zrov­na řidič sto­jí a na­tá­čí to na mo­bil (to by přiro­zeně poč­ka­lo na do­bu po před­lo­že­ní dok­ladů). Až na opa­ko­va­né vý­zvy po­li­cis­ty tu­to vý­zvu pl­ní a před­klá­dá po­li­cis­to­vi dok­la­dy. To na­víc za si­tua­ce, kdy po­lic­ista stál u ok­na řidič v jíz­dním pru­hu na dál­ni­ci, tak­že řidič svo­jí pa­si­vi­tou při před­klá­dá­ní dok­ladů ža­lob­ci ten­to ne­bez­peč­ný stav prod­lu­žo­val.

54.     Zesměšňu­jí­cím vůči ža­lob­ci je rovněž zveřejnění ko­lá­že ob­li­če­je ža­lob­ce dne 28. 3. 2019 ve spo­je­ní s fo­tog­ra­fií pa­na Ba­bi­ci.

55.     Dá­le soud vzal při vá­že­ní ko­li­du­jí­cích hod­not v po­taz, že ža­lo­va­ný věděl, že ža­lob­ce je kri­mi­na­lis­tou, je­li­kož jed­nak na zá­zna­mu je zob­ra­ze­no, že ža­lob­ce je kri­mi­na­lis­tou, jed­nak to pak sám ža­lo­va­ný uvá­dí v náz­vech svých příspěvků na fa­ce­boo­ku (viz „kri­mi­nal­ista za­sta­vu­jí­cí řidi­če na dál­ni­ci…“). Je obecně zná­mo, že přís­luš­ní­ci kri­mi­nál­ní po­li­cie se mo­hou při vý­ko­nu služ­by po­dí­let skrytě i např. na sle­do­vá­ní osob a věcí při od­ha­lo­vá­ní pá­chá­ní tres­tné čin­nos­ti. Jde o no­to­rie­tu (viz § 121 o. s. ř., pod­le kte­ré­ho ne­ní třeba do­ka­zo­vat sku­teč­nos­ti obecně zná­mé; viz též v prin­ci­pu ob­dobně či přiměřeně např. us­ne­se­ní Nej­vyš­ší­ho sou­du sp. zn. 5 Tdo 482/2011-34: „...žá­dný z poříze­ných pro­to­kolů neob­sa­hu­je ozna­če­ní úřed­ní oso­by, kte­rá se úko­nu zú­čas­tni­la… ob­sah pro­to­ko­lu je nut­no … vždy přizpůso­bit kon­krét­ní­mu úko­nu, přičemž z hle­dis­ka po­va­hy to­ho­to úko­nu by při sle­do­vá­ní kon­kre­ti­za­ce osob z řad kri­mi­na­listů či ji­ných po­li­cistů, po­dí­le­jí­cích se skrytě na od­ha­lo­vá­ní pá­chá­ní tres­tné čin­nos­ti, by­la v ab­so­lut­ním roz­po­ru se smys­lem a úče­lem úko­nu, jímž jsou ty­to důkaz­ní prostřed­ky pro tres­tní říze­ní opatřová­ny... Při tom­to přís­tu­pu res­pek­tu­jí­cím po­va­hu úko­nu spo­čí­va­jí­cí­ho ve sle­do­vá­ní osob a věcí a nut­nost uta­je­ní osob z řad po­li­cistů pro­vádějí­cích sle­do­vá­ní... Po­kud je to potřeb­né, je mož­né vy­pra­co­vat pro­to­kol i tak, aby ne­doš­lo k vy­zra­ze­ní sku­teč­né to­tož­nos­ti pověřených cel­níků, po­li­cistů či ji­ných osob pro­vádějí­cích sle­do­vá­ní.“). Pro­to „vy­zra­ze­ní“ je­jich sku­teč­né to­tož­nos­ti (ve smys­lu i zveřejnění je­jich po­do­biz­ny a ob­ra­zo­vo-zvu­ko­vé­ho zá­zna­mu na veřej­nos­ti) může ne­jen zmařit účel kon­krét­ní­ho od­ha­lo­vá­ní pá­chá­ní tres­tné čin­nos­ti – te­dy být na új­mu důle­ži­té­ho veřej­né­ho zá­jmu – ale být na új­mu i kri­mi­na­lis­to­vi (či ji­né­mu po­li­cis­to­vi). Zej­mé­na v ro­vině, že má po­ten­ciál za­sáh­nout po­li­cis­to­vi do je­ho pro­fes­ní­ho ži­vo­ta ve smys­lu sní­že­ní či ztrá­ty šan­ce pro­fesně se po­dí­let skrytě na od­ha­lo­vá­ní pá­chá­ní tres­tné čin­nos­ti (je­li­kož přís­luš­nost k po­li­cii, tím spí­še kri­mi­nál­ní, bu­de veřej­nos­ti od­ha­le­na). Po­tud lze ža­lob­co­vu pro­fes­ní domněnku dek­la­ro­va­nou v je­ho účas­tnic­kém vý­sle­chu - v du­chu, že zveřejnění je­ho iden­ti­ty ja­ko kri­mi­na­lis­ty ža­lo­va­ným sní­ži­lo pravděpo­dob­nost je­ho bu­dou­cí­ho přeřaze­ní do od­děle­ní ope­ra­tivně pát­ra­cí čin­nos­ti (ne­boť po­kud by do zá­va­do­vé­ho prostředí přišel a měl tak­to kvů­li zveřejnění zá­zna­mu zná­mou tvář, tak že by mu buď in­for­ma­ce v zá­va­do­vém prostředí ne­by­ly pos­kyt­nu­ty, ne­bo by do­kon­ce li­dé v zá­va­do­vém prostředí od­eš­li od tak­to me­dia­li­zo­va­né­ho po­li­cis­ty) – po­va­žo­vat za sou­časně no­to­rie­tu ve smys­lu § 121 o. s. ř. Tu­díž zveřejnění zá­zna­mu ža­lo­va­ným a po­do­biz­ny ža­lob­ce (bez např. ro­zostření ob­li­če­je ža­lob­ce) by­lo vůči ža­lob­ci (je­ho pro­fes­ní­mu ži­vo­tu, kdy ža­lob­ce uva­žu­je o tom, že by se v bu­douc­nu uchá­zel – ja­ko již mi­ni­málně de­set let půso­bí­cí ja­ko kri­mi­nal­ista – o mís­to na ope­ra­tivně pát­ra­cí čin­nos­ti) a veřej­né­mu zá­jmu na bu­dou­cí od­ha­lo­vá­ní pá­chá­ní tres­tné čin­nos­ti bez­oh­led­né.

56.     Dá­le soud bral v po­taz při vá­že­ní ko­li­du­jí­cích hod­not, že sám ža­lo­va­ný sub­jek­tivně sle­do­val zveřejněním mi­ni­málně i, ne-li vý­lučně, své ko­mer­ční zá­jmy, že k pub­li­ka­ci přis­tou­pil z ko­mer­čních důvodů, s cí­lem zís­ká­ní no­vých klientů za úče­lem do­sa­že­ní zis­ku. Ten­to ko­mer­ční úmysl ža­lo­va­né­ho byl dal­ším fak­to­rem, kte­rý v ro­vině hle­dá­ní spra­ved­li­vé rov­no­vá­hy vedl soud k zá­věru o přilé­ha­vos­ti upřed­nos­tnit osob­nos­tní prá­va ža­lob­ce. Ko­nec­konců pro ur­či­tou ob­jek­ti­vi­za­ci lze pou­ká­zat na to, že ziš­tnou poh­nut­ku, zis­kuch­ti­vost, po­va­žu­je tres­tní zá­ko­ník za přitěžu­jí­cí okol­nost spá­chá­ní tres­tné­ho či­nu (viz § 42 písm. n) tres­tní­ho zá­ko­ní­ku a ze soud­ní praxe např. roz­hod­nu­tí Nej­vyš­ší­ho sou­du sp. zn. 3 Tdo 990/2018, 4 Tz 60/2019 aj.).

57.     Rovněž při vy­va­žo­vá­ní ko­li­du­jí­cích hod­not soud bral v po­taz i fó­rum, na kte­rém ža­lo­va­ný zveřej­nil po­do­biz­nu a ob­ra­zo­vo-zvu­ko­vé zá­zna­my ža­lob­ce. Ža­lo­va­ný zpřís­tup­nil značně ši­ro­ké veřej­nos­ti po­do­biz­nu a ob­ra­zo­vo-zvu­ko­vý zá­znam, kon­krétně svém fa­ce­boo­ko­vém pro­fi­lu, a to v tzv. veřej­ném (otevřeném) pro­fi­lu ža­lo­va­né­ho a měl te­dy k němu te­dy přís­tup ne­jen kaž­dý uži­va­tel so­ciál­ní sítě Fa­ce­book, kte­rý mohl dá­le při sdí­le­ní té­to in­for­ma­ce šířit ten­to sta­tus dá­le, ale kaž­dý uži­va­tel inter­ne­tu (os­tatně i v jed­na­cí sí­ni se soud mohl nah­léd­nout fa­ce­boo­ko­vý pro­fil ža­lo­va­né­ho ja­ko pros­tý uži­va­tel inter­ne­tu, te­dy bez přih­lá­še­ní se do fa­ce­boo­ku). Tu lze i od­ká­zat na ná­lez Ústav­ní­ho sou­du sp. zn. III. ÚS 3844/13 (bod 39. a 40.) se zá­věrem, že v tom­to kon­krét­ním případě fa­ce­boo­ko­vý příspěvek ža­lo­va­né­ho měl veřej­nou po­va­hu. Ko­nec­konců patrně i kvů­li značně ši­ro­ké přís­tup­nos­ti fa­ce­boo­ko­vé­ho příspěvku ža­lo­va­né­ho se spor­ný zá­znam roz­šířil do té mí­ry rych­le, že doš­lo k je­ho přev­ze­tí do mas­mé­dií, a to s lo­gem ža­lo­va­né­ho v le­vém ro­hu zá­zna­mu (rek­la­ma ža­lo­va­né­ho), což na což pak ža­lo­va­ný opa­ko­vaně na svém fa­ceb­bo­ko­vém pro­fi­lu pou­ka­zo­val, a tím si dělal dal­ší rek­la­mu. Jak uvedl i Soud­ní dvůr EU, so­ciál­ní síť us­nad­ňu­je rych­lý přenos in­for­ma­cí uk­lá­da­ných pos­ky­to­va­te­lem hos­tin­gu me­zi je­jí­mi jed­not­li­vý­mi uži­va­te­li, což ge­ne­ru­je pravděpo­dob­nost, že in­for­ma­ci bu­de nás­ledně rep­ro­du­ko­vat a sdí­let ji­ný uži­va­tel té­to sítě (viz roz­su­dek z 3. 10. 2019 ve věci C‑18/18, žá­dost o roz­hod­nu­tí o předběžné otáz­ce v říze­ní Eva Glawischnig-Pies­czek pro­ti Fa­ce­book Ire­land Li­mi­ted). Ob­dob­né úva­hy o ši­ro­ké dos­tup­nos­ti ža­lo­va­ným zveřejněných zá­sahů do osob­nos­ti ža­lob­ce pla­tí i o pub­li­ka­ci vi­deo zá­zna­mu na pro­fi­lu ža­lo­va­né­ho na youtu­be.com, k němuž má kaž­dý uži­va­tel přís­tup (no­to­rie­ta - § 121 o. s. ř.). Pro ob­jek­ti­vi­za­ci lze pou­ká­zat i na § 2957 o. z., kte­rý po­va­žu­je za okol­nost zvláš­tní­ho zřete­le, k níž je nez­byt­né přih­léd­nout při ur­če­ní způso­bu a vý­ši přiměřené­ho za­dos­tiu­činění, i ná­so­be­ní účinků zá­sa­hu je­ho uváděním ve veřej­nou zná­most.

58.     Dá­le soud přih­lédl při tes­tu pro­por­cio­na­li­ty v už­ším smys­lu k nás­le­du­jí­cí­mu. Pod­le ju­di­ka­tu­ry (viz např. us­ne­se­ní Nej­vyš­ší­ho sou­du sp. zn. 30 Cdo 1467/2018, roz­su­dek Nej­vyš­ší­ho sou­du sp. zn. 30 Cdo 42/2011), včetně stran vý­kla­du § 90 o. z., uži­tí po­do­bi­zen a zá­znamů člověka sa­mo o sobě přípus­tné může vy­ús­tit v zá­važ­ný zá­sah do osob­nos­tní sfé­ry napřík­lad i vzhle­dem k sou­vis­los­tem, za nichž k němu doš­lo, popř. do nichž by­lo si­tuo­vá­no, ne­bo vzhle­dem ke ko­men­táři, kte­rý k němu byl připo­jen a kte­ré v cel­ko­vém kon­textu mo­hou před­sta­vo­vat např. zá­sah do cti a váž­nos­ti člověka (viz též např. roz­su­dek Nej­vyš­ší­ho sou­du sp. zn. 30 Cdo 42/2011 či v od­bor­né li­te­ra­tuře: La­vic­ký, P. a kol.: Ob­čan­ský zá­ko­ník I. Obec­ná část (§ 1−654). Ko­men­tář. 1. vy­dá­ní, Pra­ha: C. H. Beck, 2014, str. 539 – 542). For­ma pou­ži­tí, i pou­ži­té vý­ra­zy, mu­sí vždy od­po­ví­dat zvo­le­né­mu úče­lu, při kaž­dém ta­ko­vém pou­ži­tí mu­sí být šetřena důstoj­nost člověka (viz např. Ob­čan­ský zá­ko­ník, I., II., 2. vy­dá­ní, 2009, str. 177- 182, ko­men­tář k § 12). Os­tatně i např. Ev­rop­ský soud pro lid­ská prá­va do­vo­zu­je, že re­le­van­tní je i kon­text, v ja­kém by­la zveřejněná fo­tog­ra­fie vy­dá­na, včetně případ­ných fa­leš­ných dojmů (viz např. roz­su­dek ve věci Bo­go­mo­lo­va pro­ti Rus­ku, stíž­nost č. 13812/09).

59.     Z do­ka­zo­vá­ní vy­ply­nu­lo, že k příspěvkům ža­lo­va­né­ho ob­sa­hu­jí­cím po­do­biz­nu ža­lob­ce (fo­tog­ra­fii) by­ly třetí­mi oso­ba­mi připo­je­ny ko­men­táře třetích osob vůči ža­lob­ci vel­mi vul­gár­ní, uráž­li­vé, zesměšňu­jí­cí ža­lob­ce, za­sa­hu­jí­cí i do důstoj­nos­ti ža­lob­ce. Ža­lo­va­ný si přitom těchto zjevně proti­práv­ních zá­sahů do osob­nos­ti ža­lob­ce ze stra­ny třetích osob mu­sel být vědom; přes­to je po­ne­chal na svém fa­ce­boo­ko­vém pro­fi­lu. To ply­ne ne­jen ze zveřejnění těchto ko­men­tářů na fa­ce­boo­ko­vém pro­fi­lu ža­lo­va­né­ho, ale i z to­ho, že ža­lo­va­ný čas od ča­su rea­go­val na ten kte­rý ko­men­tář. Tak­to rea­go­val jen teh­dy, aby se on sám ob­há­jil a ni­ko­li za úče­lem usměrnění řady zjevně proti­práv­ních ko­men­tářů třetích osob (srov. je­jich ci­ta­ce v textu sho­ra). To do­ka­zu­je, že ko­men­táře pod svým příspěvkem sle­do­val. Spo­leč­ným jme­no­va­te­lem k do­ka­zo­vá­ní pro­ve­de­ných reak­cí ža­lo­va­né­ho na ko­men­táře třetích osob na je­ho fa­ce­boo­ko­vém pro­fi­lu uve­de­ných pod po­do­biz­nou ža­lob­ce je, že rea­gu­jí spí­še ne­souh­lasně na ob­ra­nu ža­lob­ce ze stra­ny třetích osob či na kri­ti­ku ža­lo­va­né­ho ze stra­ny třetích osob a ni­jak ne­rea­gu­jí na ko­men­táře vy­zní­va­jí­cí v nep­rospěch ža­lob­ce, byť jde v řadě přípa­du o ko­men­táře třetích osob značně vul­gár­ní, ža­lob­ce de­ho­nes­tu­jí­cí. Ten­to kon­text ža­lob­co­vy pa­si­vi­ty vůči de­ho­nes­tu­jí­cím ko­men­tářům, zjevně proti­práv­ních (ve smys­lu dotření osob­nos­ti ža­lob­ce, zej­mé­na je­ho důstoj­nos­ti, cti, váž­nos­ti), kte­ré po­ne­chal na své strán­ce až dod­nes, je rovněž vý­znam­ný při na­lé­zá­ní spra­ved­li­vé rov­no­vá­hy me­zi dotřený­mi hod­no­ta­mi, v nep­rospěch ža­lo­va­né­ho. Nej­de jen o to, že by snad ža­lo­va­ný neb­yl dos­ta­tečně ak­tiv­ní a sám ne­vyh­le­dal a neodstra­nil de­ho­nes­tu­jí­cí ko­men­táře; ža­lo­va­ný průběžně rea­go­val na ko­men­táře pod svým příspěvkem, te­dy evi­dentně dobře věděl o ta­ko­vých de­ho­nes­tu­jí­cích ko­men­tářích, přes­to je na svém pro­fi­lu po­ne­chal pod po­do­biz­nou ža­lob­ce a ani se ni­jak nes­na­žil uči­nit přítrž pok­ra­čo­vá­ní de­ho­nes­tu­jí­cích ko­men­tářů, napřík­lad vý­zvou k dis­ku­tu­jí­cím (k autorům ko­men­tářů), nechť jsou sluš­ní a neu­rá­ží ža­lob­ce.

60.     V té­to sou­vis­los­ti lze (ana­lo­gic­ky či přiměřeně) pou­ká­zat např. na věc po­su­zo­va­nou Nej­vyš­ším sou­dem v us­ne­se­ní sp. zn. 30 Cdo 327/2015 a Ústav­ním sou­dem v us­ne­se­ní sp. zn. IV. ÚS 3034/15. V teh­dej­ší věci soud pr­vní­ho stupně dospěl k zá­věru, že v průběhu říze­ní se si­ce ne­po­dařilo pro­ká­zat, že fo­to s uráž­li­vým textem spo­ju­jí­cím oso­bu ža­lob­ce na webo­vou strán­ku vlo­žil přímo ža­lo­va­ný, ale vzhle­dem k to­mu, že byl vy­zván k je­ho od­stranění a neu­či­nil tak, je dá­na je­ho od­povědnost za uve­de­ný zá­sah. Soud pr­vní­ho stupně do­vo­dil, že po­kud inter­ne­to­vá strán­ka ob­sa­ho­va­la, kromě ji­né­ho i fo­tog­ra­fie ža­lob­ce, přes­to­že ža­lob­ce nik­dy ne­dal souh­las s je­jich umístěním na tu­to strán­ku a s tou­to for­mou pou­ži­tí - a po­kud by­ly na předmětné inter­ne­to­vé strán­ce fo­tog­ra­fie uveřejně­ny s uráž­li­vý­mi tex­ty oh­ro­žu­jí­cí­mi ob­čan­skou čest a důstoj­nost ža­lob­ce, je­ho dob­ré jmé­no, pověst a pro­fes­ní způso­bi­lost - za­sáhl ža­lo­va­ný tím­to jed­ná­ním do osob­nos­tních práv ža­lob­ce chráněných us­ta­no­ve­ním § 11 obč. zák. a je­ho jed­ná­ní je i v roz­po­ru s § 12 od­st. 1 obč. zák. Od­vo­la­cí soud se v teh­dej­ší věci shodl se i s je­ho zá­věrem sou­du pr­vní­ho stupně, že za ob­sah zříze­né inter­ne­to­vé strán­ky, te­dy i umístění fo­tog­ra­fií ža­lob­ce s textem, od­po­ví­dá ža­lo­va­ný a do­dal, že v de­mok­ra­tic­ké spo­leč­nos­ti nel­ze připus­tit, aby ja­ký­ko­liv sub­jekt mohl zneu­ží­vat mož­nos­ti ši­ro­ké přís­tup­nos­ti vklá­dá­ní příspěvků do inter­ne­to­vé sítě k to­mu, aby de­ho­nes­to­val sub­jekt ji­ný. Ústav­ní stíž­nost teh­dej­ší­ho ža­lo­va­né­ho by­la od­mít­nu­ta us­ne­se­ním Ústav­ní­ho sou­du sp. zn. IV. ÚS 3034/15, a to i s od­ůvodněním, že „po­kud sou­dy do­vo­di­ly od­povědnost stěžo­va­te­le, pro­to­že „na se­be“ za­re­gis­tro­val webo­vé strán­ky, ne­vy­bo­či­ly z me­zí, kte­ré jsou jim práv­ní­mi před­pi­sy vy­me­ze­ny.“ (a to nav­zdo­ry ná­mit­ce teh­dej­ší­ho stěžo­va­te­le, že obec­né sou­dy nes­právně do­vo­di­ly je­ho od­povědnost za umístění textu a fo­tog­ra­fií na webo­vých strán­kách, že stěžo­va­tel neb­yl vý­luč­ným uži­va­te­lem strá­nek a že ob­sah moh­la na strán­ky umís­tit i tře­tí oso­ba, což sou­dy ne­vyv­rá­ti­ly).

61.     Na­víc, sho­ra vy­světle­ný se­lek­tiv­ní přís­tup ža­lo­va­né­ho v rám­ci zá­sahů do dis­ku­se pod je­ho příspěvky v nep­rospěch ža­lob­ce (a ve prospěch řidi­če či prospěch svůj) zpo­chyb­ňu­je i ver­zi ža­lo­va­né­ho, že údajně reali­zo­val „zpra­vo­daj­skou čin­nost“ (kte­rá je přitom za­lo­že­na na nes­tran­nos­ti, ob­jek­ti­vitě). Svědčí to i o tom, že ža­lo­va­ný se nes­na­žil vy­vo­lat se­rióz­ní dis­ku­si a přispět k de­batě veřej­né­ho zá­jmu, ale spí­še si udělat ko­mer­ční rek­la­mu, popř. zá­ro­veň i uko­jit zvěda­vost veřej­nos­ti a vy­sta­vit oso­bu ža­lob­ce i reál­né­mu veřej­né­mu zos­tu­ze­ní, posměchu (viz rovněž původ­ní dop­ro­vod­ný text, že nej­ví­ce bu­de po­lic­ista „vy­tres­tán“ zveřejněním vi­dea). O tom svědčí i ta­ko­vý pos­tup ža­lo­va­né­ho, kte­rý 28. 3. 2019 na svém fa­ce­boo­ko­vém pro­fi­lu zveřej­nil ne­jen zesměšňu­jí­cí ko­láž de­tai­lu ob­li­če­je ža­lob­ce (kte­rou údajně ža­lo­va­ný obdr­žel od tře­tí oso­by), o kte­ré ža­lo­va­ný ne­jen nap­sal, že „op­rav­du nás po­ba­vi­lo“ (a „mu­se­li jsme se o něj podělit“); do­kon­ce při té­to příle­ži­tos­ti na­váděl veřej­nost k v pod­statě dal­ší­mu po­dob­né­mu de­ho­nes­to­vá­ní oso­by ža­lob­ce, když vy­zý­val veřej­nost, ať mu za­šlou po­dob­né ko­lá­že a že v případě jis­té­ho množ­ství z nich ža­lo­va­ný udě­lá al­bum („Po­kud má­te něja­ké po­dob­né, tak nám ho pro­sím poš­le­te do zprá­vy a když se jich sej­de dost, tak z nich udělá­me al­bum“). Úče­lem zpra­vo­daj­ské li­cen­ce je pos­ky­to­vá­ní ob­jek­tiv­ních a úpl­ných in­for­ma­cí spo­leč­nos­ti (viz též Mel­zer, F., Tégl, P. a ko­lek­tiv: Ob­čan­ský zá­ko­ník, § 1 – 117, Vel­ký ko­men­tář, Le­ges, 2013, str. 563). Ko­nec­konců, ža­lo­va­ný ve svých příspěvcích např. nesdělil dřívější úz­ké per­so­nál­ní sepě­tí me­zi ním a řidi­čem na zá­zna­mu a tvářil se ja­ko nes­tran­ný (resp. se tvářil ja­ko za­in­te­re­so­va­ný jen ve smys­lu vztah ža­lo­va­né­ho a řidi­če ja­ko klien­ta ža­lo­va­né­ho); to přitom moh­lo mít in­for­mač­ní hod­no­tu pro audi­to­rium v tom smys­lu, zda ža­lo­va­ný ne­ní ve svých vy­jádřeních vý­razně pod­ja­tý ve prospěch řidi­če. Nad­to při vý­kla­du roz­sa­hu zá­kon­né zpra­vo­daj­ské li­cen­ce pla­tí pou­ži­tí vý­kla­du res­trik­tiv­ní­ho, ne­boť jde o vý­jim­ku z roz­sa­hu osob­nos­tní­ho prá­va (srov. ob­dobně La­vic­ký, P. a kol.: Ob­čan­ský zá­ko­ník I. Obec­ná část (§ 1−654). Ko­men­tář. 1. vy­dá­ní, Pra­ha: C. H. Beck, 2014, str. 539 – 542).

62.     Shr­nu­to, rovněž v rám­ci tes­tu pro­por­cio­na­li­ty v už­ším smys­lu soud do­vo­dil zá­věr o proti­práv­ním zá­sa­hu ža­lo­va­né­ho zveřejněním po­do­biz­ny ža­lob­ce a ob­ra­zo­vo-zvu­ko­vé­ho zá­zna­mu ža­lob­ce do osob­nos­tních práv ža­lob­ce. Kon­krétně soud dospěl k zá­věru, že ža­lo­va­ný proti­právně za­sáhl do prá­va ža­lob­ce k je­ho po­do­bizně a v té­to sou­vis­los­ti zá­ro­veň i do prá­va ža­lob­ce na ochra­nu zej­mé­na je­ho cti, váž­nos­ti a důstoj­nos­ti (zej­mé­na: de­ho­nes­tu­jí­cí ko­láž; pub­li­ka­ce zá­zna­mu, kte­rý zá­ro­veň byl de­ho­nes­tu­jí­cí ve smys­lu uráž­li­vé­ho cho­vá­ní řidi­če vůči ža­lob­ci; kon­text zá­zna­mu a po­do­bi­zen ža­lob­ce s připo­je­ný­mi de­ho­nes­tu­jí­cí­mi ko­men­táři třetích osob na právě fa­ce­boo­ko­vém pro­fi­lu ža­lo­va­né­ho ve spo­je­ní s ab­sen­cí reak­ce ža­lo­va­né­ho na je­ho fa­ce­boo­ko­vém pro­fi­lu). Ža­lo­va­ný rovněž pub­li­ka­cí za­sáhl proti­právně do pro­fes­ní­ho ži­vo­ta ža­lob­ce (kte­rý je sou­čás­tí souk­ro­mé­ho ži­vo­ta), a to zveřejněním je­ho iden­ti­ty ja­ko kri­mi­na­lis­ty; to sní­ži­lo pravděpo­dob­nost (šan­ci) ža­lob­co­va bu­dou­cí­ho přeřaze­ní do od­děle­ní ope­ra­tivně pát­ra­cí čin­nos­ti (srov. text sho­ra). Zá­sah do osob­nos­ti je zá­sa­hem, kte­rý je ob­jek­tivně způso­bi­lý vy­vo­lat ne­ma­jet­ko­vou új­mu, spo­čí­va­jí­cí ne­jen v po­ru­še­ní, ale i v pou­hém oh­ro­že­ní osob­nos­ti člověka (viz např. roz­su­dek Nej­vyš­ší­ho sou­du sp. zn. 30 Cdo 3352/2012); ža­lo­va­ný tak mi­ni­málně oh­ro­zil pro­fes­ní ži­vot ža­lo­va­né­ho ve smys­lu sní­že­ní je­ho šan­ce půso­bit pro­fesně ja­ko kri­mi­nal­ista i v od­děle­ní ope­ra­tivně pát­ra­cí čin­nos­ti.

63.     Od­straňova­cí ná­rok pod­le § 82 od­st. 1 o. z. přichá­zí v úva­hu u již do­ko­na­ných zá­sahů, je­jichž nás­led­ky stá­le přetr­vá­va­jí, a je-li dá­na reál­ná mož­nost od­stranění zá­vad­né­ho sta­vu ža­lo­va­ným. Soud pod­le § 82 od­st. 1 o. z. roz­hodl, že ža­lo­va­ný je po­vi­nen od­stra­nit veš­ke­ré fo­tog­ra­fie za­chy­cu­jí­cí ža­lob­ce z pro­fi­lu „Práv­ní ochra­na řidičů“ na www.fa­ce­book.com/prav­nio­chra­na­ri­di­cu/ do tří dnů od práv­ní mo­ci to­ho­to roz­sud­ku (viz vý­rok I.;  lhů­ta k plnění pod­le § 160 od­st. 1 o. s. ř.). Ve vý­ro­ku III. roz­sud­ku soud za­mítl ža­lo­bu v čás­ti po­ža­du­jí­cí od­stra­nit veš­ke­rá vi­dea za­chy­cu­jí­cí ža­lob­ce z pro­fi­lu „Práv­ní ochra­na řidičů“ na www.fa­ce­book.com/prav­nio­chra­na­ri­di­cu/. To vý­lučně z důvo­du, že na uve­de­né webo­vé strán­ce by­ly v době vy­hlá­še­ní roz­sud­ku – což tvr­dil a pro­ka­zo­val ža­lob­ce - již jen po­do­biz­ny (fo­tog­ra­fie) ža­lob­ce a ni­ko­li vi­dea zob­ra­zu­jí­cí­ho ža­lob­ce. Od­stra­ňo­va­cí ná­rok přichá­zí v úva­hu jen u zá­sahů, je­jichž nás­led­ky stá­le přetr­vá­va­jí, a je-li dá­na reál­ná mož­nost od­stranění zá­vad­né­ho sta­vu ža­lo­va­ným. Ža­lo­va­ný tak v době vy­hlá­še­ní roz­sud­ku již neměl ja­ké vi­deo ze své­ho fa­ce­boo­ko­vé­ho pro­fi­lu od­stra­ňo­vat. Na­víc po­kud jde o od­kaz ža­lo­va­né­ho na je­ho fa­ce­boo­ko­vém pro­fi­lu na webo­vé server­y ji­ných pro­vo­zo­va­telů, tak se vi­deo na od­ka­zo­va­ných strán­kách již ne­na­chá­ze­lo v době vy­hlá­še­ní roz­sud­ku (no­vin­ky.cz, pri­ma.ip­ri­ma.cz) a ne­bo již ob­li­čej ža­lob­ce byl ro­zostřen (id­nes.cz), te­dy ža­lob­ce už byl ano­ny­mi­zo­ván, a pro­to už ne­do­chá­zí k proti­práv­ní­mu zá­sa­hu do osob­nos­ti ža­lob­ce uve­de­ným vi­dem ob­sa­že­ném na strán­ce id­nes.cz.

64.     Po­kud jde o po­ža­da­vek ža­lob­ce na náh­ra­du ne­ma­jet­ko­vé új­my v penězích, soud dospěl k zá­věru, že ji­ný způsob ne­za­jis­tí sku­teč­né a dos­ta­tečně účin­né od­činění způso­be­né új­my. K to­mu soud od­ka­zu­je jed­nak na text ní­že, jed­nak i na us­tá­le­nou ju­di­ka­tu­ru, pod­le níž v přípa­dech, jde je chráněných osob­nos­tních hod­not ja­ko např. po­do­biz­ny či ob­ra­zo­vé­ho ne­bo ob­ra­zo­vo – zvu­ko­vé­ho zá­zna­mu bu­de vy­uži­to např. pro ko­mer­ční, rek­lam­ní, resp. ob­dob­né úče­ly, bez souh­la­su té­to oso­by, jde zpra­vid­la o zá­sah pro­ti je­jí chráněné osob­nos­tní sféře se vše­mi at­ri­bu­ty zá­važ­nos­ti, nás­ledně větši­nou od­ůvod­ňu­jí­cí­mi i přisou­ze­ní peněži­té sa­tis­fak­ce (shodně např. roz­su­dek Nej­vyš­ší­ho sou­du sp. zn. 30 Cdo 1873/2006 a dal­ší sho­ra uve­de­ná ju­di­ka­tu­ra). Po­kud jde o za­vinění, tak od­stra­ňo­va­cí ná­rok je za­lo­žen na ob­jek­tiv­ní od­povědnos­ti (tj. bez oh­le­du na za­vinění) a co se tý­če za­dos­tiu­činění, tak se za­vinění ža­lo­va­né­ho ve formě ned­ba­los­ti pre­su­mu­je a ne­by­lo vy­vrá­ce­no (viz § 2911 o. z. ve spo­je­ní s § 2894 od­st. 2 o. z.).

65.     Při uče­ní vý­še ne­ma­jet­ko­vé új­my v penězích se obecně se vy­chá­zí z fak­tu, že ur­če­ní vý­še ná­ro­ku na přisou­ze­ní náh­ra­dy ne­ma­jet­ko­vé új­my v penězích lze zjiš­ťo­vat značně ob­tížně. Vesměs se pro­to up­lat­ní pos­tup pod­le us­ta­no­ve­ní § 136 o.s.ř., a soud tu­to vý­ši ur­čí pod­le své úva­hy, av­šak i ta však pod­lé­há hod­no­ce­ní. V da­ném případě soud do­vo­dil, že zde doš­lo k více­rým zá­sahům do osob­nos­tní sfé­ry ža­lob­ce - tj. že by­lo po­ru­še­no ví­ce dí­lčích práv ža­lob­ce (srov. text sho­ra), kdy pou­ži­tí po­do­biz­ny a zá­zna­mu ža­lob­ce bez je­ho souh­la­su sou­časně nes­lo zna­ky de­ho­nes­ta­ce a by­lo rovněž za­sa­že­no do je­ho pro­fes­ní­ho ži­vo­ta (ob­dobně srov. např. roz­su­dek Nej­vyš­ší­ho sou­du sp. zn. 30 Cdo 1092/2011). Doš­lo tak k po­ru­še­ní prá­va ža­lob­ce ne­jen k je­ho po­do­bizně, ale i k po­ru­še­ní prá­va ža­lob­ce na ochra­nu cti, váž­nos­ti, důstoj­nos­ti a pro­fes­ní­ho ži­vo­ta. Soud dá­le přih­lédl k to­mu, že in­ten­zi­ta zá­sa­hu do osob­nos­tních práv ža­lob­ce je na­vy­šo­vá­na množ­stvím osob, kte­ré se s předmětný­mi fo­tog­ra­fie­mi a ob­ra­zo­vo-zvu­ko­vý­mi ne­jen moh­ly sez­ná­mit, ale rovněž in fac­to sez­ná­mi­ly (kupřík­la­du, vi­deo na fa­ce­boo­ku mělo do­kon­ce 1,2 mi­liónů shléd­nu­tí) – viz expli­cit­ní okol­nost zvláš­tní­ho zřete­le hod­ná v § 2957 v po­době ná­so­be­ní účinků zá­sa­hu je­ho uváděním ve veřej­nou zná­most.

66.     Dá­le soud přih­lédl k pos­to­ji ža­lo­va­né­ho k vlas­tní­mu proti­práv­ní­mu zá­sa­hu, je­hož se do­pus­til. Ža­lo­va­ný nik­dy neuz­nal po­chy­be­ní, původ­ní příspěvek s vi­deem ža­lob­ce z fa­ce­boo­ku a youtu­be.com od­stra­nil až po po­dá­ní ža­lo­by, po svém pr­vním vy­jádření k ža­lobě, av­šak pod­le svých slov jen ja­ko vlas­tní „dob­ré vů­le“; tím de­val­vo­val mož­nou mo­rál­ní sa­tis­fak­ci pro ža­lob­ce v po­době se­be­ref­lexe ža­lo­va­né­ho a je­ho účin­né lí­tos­ti (k re­le­van­tnos­ti pos­to­je ža­lo­va­né­ho k proti­práv­ní­mu zá­sa­hu, je­hož se do­pus­til, srov. ze soud­ní praxe např. věc řeše­nou v roz­sud­ku Nej­vyš­ší­ho sou­du sp. zn. 30 Cdo 1123/2008). Ko­nec­konců do­sud neodstra­nil všech­ny příspěvky ze své­ho fa­ce­boo­ko­vé­ho pro­fi­lu, v nichž je zob­ra­ze­na po­do­biz­na (fo­tog­ra­fie) ža­lob­ce. Ab­sen­ci se­be­ref­lexe ža­lo­va­ný pro­je­vil v říze­ní i svo­jí pa­si­vi­tou, je­ho cho­vá­ní vy­ka­zo­va­lo do­kon­ce zna­ky obstruk­ce, je­li­kož se ne­vy­jádřil v sou­dem sta­no­ve­né lhůtě k ža­lobě na běžnou vý­zvu pod­le § 114a od­st. 2 písm. a) o. s. ř. (ani se neom­lu­vil za zmeš­ká­ní lhů­ty a ne­po­žá­dal o je­jí prod­lou­že­ní), a pro­to soud mu­sel užít kva­li­fi­ko­va­nou vý­zvu pod­le § 114b od­st. 1 o. s. ř., aby zís­kal vy­jádření k ža­lobě, a tím m. j. za­jis­til kva­li­fi­ko­va­nou příp­ra­vu jed­ná­ní. Ža­lo­va­ný se tak vy­jádřil k ža­lobě až pod hroz­bou vy­dá­ní roz­sud­ku pro fik­ci uz­ná­ní. Lhos­tej­nost ža­lo­va­né­ho k ce­lé prob­le­ma­ti­ce a újmě ža­lob­ce se pro­je­vi­la os­tatně i v tom, že se bez om­lu­vy ne­dos­ta­vil k jed­ná­ní sou­du, ač byl před­vo­lán.

67.     Soud přih­lédl ke všem sho­ra uve­de­ným okol­nos­tem, te­dy mi­mo ji­né i k uži­tí osob­nos­tních statků ža­lob­ce ke ko­mer­ční rek­lamě ža­lo­va­né­ho, že pub­li­ka­cí sle­do­val zvý­še­ní své­ho ma­jet­ko­vé­ho prospěchu a zvi­di­tel­nit se a zís­kat potřeb­nou pub­li­ci­tu pro své pod­ni­ká­ní (např. zvý­še­ný od­běr je­ho slu­žeb), a ke sho­ra uve­de­ným okol­nos­tem (sna­ze „vy­tres­tat“ ža­lob­ce pub­li­ka­cí zá­zna­mu). Dá­le soud přih­lédl při úva­ze o volbě a vý­še za­dos­tiu­činění i k du­šev­ním út­ra­pám ža­lob­ce (viz § 2956 o. z.), kte­ré ža­lo­va­ný pub­li­ka­cí zá­zna­mu (a fo­tog­ra­fií) ža­lob­ci způso­bil (srov. zjištění z účas­tnic­ké­ho vý­sle­chu v textu to­ho­to roz­sud­ku sho­ra), což by­lo ob­jek­ti­vi­zo­vá­no i upřím­ným sl­ze­ním a plač­ti­vos­tí ža­lob­ce při vý­sle­chu v jed­na­cí sí­ni sou­du v době téměř rok po pub­li­ka­ci zá­zna­mu a fo­tog­ra­fií [napřík­lad: vnitřní út­ra­py ža­lo­va­né­ho v době nás­le­du­jí­cí po pub­li­ka­ci zá­zna­mu z důvo­du ža­lob­cem po­ci­ťo­va­né­ho před­pok­lá­da­né­ho zá­jmu veřej­nos­ti (včetně v ob­cho­dech) o je­ho oso­bu v sou­vis­los­ti se zá­zna­mem a i v praxi pro­je­vo­va­né­ho (např. v ob­chodě); vnitřní út­ra­py plyoucí z to­ho, že byl ter­čem řady posměšků ze stra­ny po­li­cistů či ha­sičů; nut­nost vy­světlo­vá­ní v ro­dině a při tom hodně nepříjem­né, stís­ňu­jí­cí po­ci­ty; hor­ší spá­nek].

68.     Soud však přih­lédl i k pre­ven­tivně – san­kční fun­kci za­dos­tiu­činění v tom­to případě. Pod­le soud­ní praxe pre­ven­tivně – san­kční fun­kci za­dos­tiu­činění lze up­lat­ňo­vat zvláště teh­dy, kdy hro­zí opa­ko­vá­ní po­dob­ných zá­sahů do ochra­ny osob­nos­ti a kdy je třeba ža­lo­va­né­ho od po­dob­ných zá­sahů od­ra­dit (srov. např. roz­su­dek Nej­vyš­ší­ho sou­du sp. zn. 30 Cdo 1231/2011; dá­le srov. např. roz­su­dek Nej­vyš­ší­ho sou­du sp. zn. 30 Cdo 1092/2011). To je i ten­to případ. To ply­ne ne­jen z to­ho, že ža­lo­va­ný stá­le od­mí­tá, že by se do­pus­til něče­ho proti­práv­ní­ho a do­sud neodstra­nil všech­ny příspěvky ze své­ho fa­ce­boo­ko­vé­ho pro­fi­lu, v nichž je zob­ra­ze­na po­do­biz­na (fo­tog­ra­fie) ža­lob­ce. Hroz­ba opa­ko­vá­ní po­dob­ných zá­sahů ze stra­ny ža­lo­va­né­ho ply­ne i z hned pr­vní­ho příspěvku pub­li­ko­va­né­ho na fa­ce­boo­ko­vém pro­fi­lu ža­lo­va­né­ho dne 20. 3. 2019, v němž na­bá­dá veřej­nost, ať poš­le ža­lo­va­né­mu „něja­ké po­dob­né vi­deo, kte­ré by snes­lo náš ko­men­tář“ s tím, že se s žalo­va­ným mo­hou dom­lu­vit na dal­ším pos­tu­pu. V příspěvku s de­ho­nes­tu­jí­cí ko­lá­ží ža­lob­ce za­se ža­lo­va­ný po­bí­zel veřej­nost, ať ža­lo­va­né­mu za­šle něja­ké po­dob­né „me­me“, že z nich ža­lo­va­ný udě­lá al­bum, čímž by­la zjevně myš­le­na (ve spo­je­ní se slo­vem „al­bum“) po­dobně ža­lob­ce zesměšňu­jí­cí ko­láž či fo­tog­ra­fie. Z ab­sen­ce se­be­ref­lexe ža­lo­va­né­ho, z je­ho pro­ces­ní pa­si­vi­ty, ne­záj­mu v tom­to říze­ní (viz i ry­sy obstruk­ce sho­ra) - ve spo­je­ní s pro­ká­za­ným před­cho­zím cho­vá­ním ža­lo­va­né­ho v po­době sna­hy o opa­ko­vá­ní po­dobně proti­práv­ní­ho jed­ná­ní (viz vý­zvy k za­sí­lá­ní po­dob­ných vi­deí a ko­lá­ží za úče­lem je­jich šíření na pro­fi­lu ža­lo­va­né­ho) – lze do­vo­dit hroz­bu opa­ko­vá­ní po­dob­ných zá­sahů do ochra­ny osob­nos­ti. Je pro­to třeba ža­lo­va­né­ho od po­dob­ných zá­sahů od­ra­dit i pou­ži­tím pre­ven­tivně – san­kční fun­kce za­dos­tiu­činění.

69.     Při úva­ze o vý­ši peněži­té sa­tis­fak­ce soud bral v po­taz i nás­le­du­jí­cí fak­ta svědčí­cí v nep­rospěch ža­lob­ce po­kud jde o vý­ši peněži­té sa­tis­fak­ce. Ža­lob­ce je v jis­tém smys­lu veřej­nou oso­bou ja­ko po­lic­ista a ja­ko ta­ko­vý mu­sí strpět vy­šší mí­ru zá­sa­hu do svých osob­nos­tních práv ve smys­lu mi­mo ji­né oh­ledně je­ho prá­va na po­do­bu (k po­do­bizně).  K poříze­ní zá­zna­mu doš­lo na místě veřej­ném, te­dy ni­ko­li v souk­ro­mí, a při vý­ko­nu fun­kce po­li­cis­ty, te­dy při vý­ko­nu po­vo­lá­ní. Ko­nečně soud vzal v úva­hu, že ža­lob­ce cho­vá­ním zob­ra­ze­ném na zá­zna­mu spá­chal ká­zeňský přes­tu­pek pod­le § 50 od­st. 1, od­st. 2 písm. b) zá­ko­na o slu­žeb­ním poměrů („ká­zeňským přes­tup­kem je za­viněné jed­ná­ní, kte­ré po­ru­šu­je slu­žeb­ní po­vin­nost, ale nej­de o trest­ný čin ne­bo o jed­ná­ní, kte­ré má zna­ky přes­tup­ku“), kte­ré­ho se do­pus­til tím, že během ko­mu­ni­ka­ce s řidi­čem vo­zid­la, na­mís­to vy­světle­ní sku­teč­ných důvodů je­ho za­sta­ve­ní, v důsled­ku pou­ži­tí nev­hod­né slov­ní for­mu­la­ce, v řidi­či vy­vo­lal myl­ný do­jem, že je řidič řešen for­mou dom­lu­vy za přes­tu­pek v sou­vis­los­ti s údaj­ným přek­ro­če­ním nej­vyš­ší po­vo­le­né rych­los­ti, což neod­po­ví­da­lo zjištěné­mu sta­vu na místě, a ne­moh­lo se pro­to jed­nat o způsob vy­říze­ní věci dom­lu­vou pod­le § 91 od­st. 1 zá­ko­na č. 250/2016 Sb., o od­povědnos­ti za přes­tup­ky. Spá­chá­ním ká­zeňské­ho přes­tup­ku ža­lob­cem vstou­pil do popředí zá­jmu. Na­víc ža­lob­ce ža­lo­va­ným neb­yl iden­ti­fi­ko­ván jmé­nem.

70.     Pod­le ná­zo­ru sou­du čás­tka 70 000 Kč bu­de plně sa­tu­ro­vat jak sa­tis­fak­ční fun­kci pos­ky­tu­jí­cí ža­lob­ci přiměřené za­dos­tiu­činění, tak bu­de sou­časně ža­lo­va­né­ho od­ra­zo­vat od po­dob­ných zá­sahů v bu­douc­nu (viz vý­rok II. roz­sud­ku). Žalo­va­ný netvr­dil, že by čás­tka by­la pro něj lik­vi­dač­ní či nějak ci­telně za­sáh­la do je­ho ma­jet­ko­vých poměrů. Ve zbyt­ku po­ža­do­va­né­ho peněži­té­ho za­dos­tiu­činění (30 000 Kč) soud ža­lo­bu pro čás­teč­nou nedůvod­nost za­mítl.

71.     Po­kud jde o vul­gár­ní, uráž­li­vé ko­men­táře třetích osob vůči ža­lob­ci ob­sa­že­né pod kri­ti­zo­va­ný­mi fa­ce­boo­ko­vý­mi příspěvky ža­lo­va­né­ho, tak soud k nim přih­lí­žel v rám­ci tes­tu pro­por­cio­na­li­ty v už­ším smys­lu k tí­ži ža­lo­va­né­ho hlavně z důvo­du ju­di­ka­tor­ní­ho hle­dis­ka, že je třeba ref­lek­to­vat i ko­men­táře, kte­ré by­ly připo­je­ny k zá­zna­mu člověka zveřejněné­ho na inter­ne­tu (te­dy že sa­mo o sobě původně pub­li­ka­ce zá­zna­mu ne­mu­sí být proti­práv­ní, ale že pub­li­ka­ce zá­zna­mu se může stát proti­práv­ním až ply­nu­tím ča­su ve spo­je­ní s připo­je­ním k zá­zna­mu – např. de­ho­nes­tu­jí­cích - ko­men­tářů). Nic­méně přichá­zí v úva­hu i práv­ní ná­zor silnější, a to si­ce, že ža­lo­va­ný je zod­pověd­ný přímo za proti­práv­ní (de­ho­nes­tu­jí­cí) ko­men­táře třetích osob (sho­ra ci­to­va­né) připo­je­né k příspěvkům ža­lo­va­né­ho na je­ho pro­fi­lu (srov. os­tatně patrně i sho­ra ro­ze­bí­ra­nou věc stran us­ne­se­ní sp. zn. 30 Cdo 327/2015). To z nás­le­du­jí­cích důvodů.

72.     Po­kud jde o ju­di­ka­tor­ní hle­dis­ko (viz ní­že ci­to­va­ná ju­di­ka­tu­ra Ev­rop­ské­ho sou­du pro lid­ská prá­va) kon­textu ko­men­tářů, tak ža­lo­va­ný svůj fa­ce­boo­ko­vý pro­fil uči­nil zce­la veřej­ným a te­dy přís­tup­ným ne­jen všem uži­va­telům so­ciál­ní sítě Fa­ce­book, ale i všem uži­va­telům sítě inter­net. „Ta­to mož­nost je hojně vy­uží­vá­na např. …pos­ky­to­va­te­li slu­žeb, ob­chod­ní­ky a dal­ší­mi, je­jichž cí­lem je pre­zen­to­vat se prostřed­nic­tvím so­ciál­ní sítě Fa­ce­boo­ku co nej­šir­ší­mu poč­tu uži­va­telů inter­ne­tu“ (srov. ná­lez Ústav­ní­ho sou­du sp. zn. III. ÚS 3844/13 bod 39.). Ze sho­ra vy­lo­že­né­ho do­ka­zo­vá­ní ply­ne - ja­ko pro­ká­za­ný – kon­text ža­lo­va­ným ja­ko pod­ni­ka­te­lem sle­do­va­né­ho úče­lu ko­mer­ční­ho, rek­lam­ní­ho, zis­ko­vé­ho stran pub­li­ka­ce zá­zna­mu a po­do­biz­ny ža­lob­ce (viz sho­ra). To svědčí ve prospěch šir­ší po­vin­nos­ti ža­lo­va­né­ho mo­de­ro­vat dis­ku­si ob­sa­že­nou pod je­ho příspěvky na je­ho fa­ce­boo­ko­vém pro­fi­lu (ve srov­ná­ní s běžným uži­va­te­lem Fa­ce­boo­ku ja­ko ne-pod­ni­ka­te­lem, kte­rý reali­zu­je na Fa­ce­boo­ku vý­lučně svůj souk­ro­mý ži­vot v po­době zej­mé­na na­va­zo­vá­ní a udr­žo­vá­ní lid­ských vztahů). Při po­su­zo­vá­ní od­povědnos­ti kon­krét­ních autorů ko­men­tářů ja­ko al­ter­na­ti­vy k od­povědnos­ti prostřed­ní­ka (zde ža­lo­va­né­ho) lze do­vo­zo­vat, že ža­lob­ce by při ta­ko­vé sna­ze mohl reálně na­rá­žet na váž­né překáž­ky již v tom smys­lu, že by mu­sel ža­lo­vat větší po­čet osob, kte­ré ho de­ho­nes­to­va­ly na fa­ce­boo­ko­vém pro­fi­lu ža­lo­va­né­ho. Dá­le je obecně zná­mo, že i na Fa­ce­boo­ku se ob­je­vu­jí i ano­nym­ní ko­men­táře ve smys­lu autorů s neověřenou iden­ti­tou, pro­fi­lem. Ne­by­lo tak reál­né oče­ká­vat, že poš­ko­ze­ný bu­de přímo ža­lo­vat pou­ze auto­ry de­ho­nes­tu­jí­cích ko­men­tářů. Po­kud jde o hle­dis­ko opatření přija­tých k od­stranění zjevně proti­práv­ních ko­men­tářů ža­lo­va­ným z je­ho fa­ce­boo­ko­vé­ho pro­fi­lu, tak i ten­to fak­tor svědčí v nep­rospěch ža­lo­va­né­ho v tom­to kon­krét­ním případě, je­li­kož ža­lo­va­ný ty­to příspěvky po­ne­chal na svém pro­fi­lu po del­ší čas, až do­sud, nik­dy je te­dy neodstra­nil, ač­ko­li přiro­zeně mohl (§ 121 o. s. ř.) a ač­ko­li o nich mu­sel vědět (srov. text sho­ra o mo­de­ra­ci dis­ku­se ze stra­ny ža­lo­va­né­ho pod spor­ný­mi příspěvky, kte­rá však neusměrňo­va­la zjevně proti­práv­ní, de­ho­nes­tu­jí­cí ko­men­táře třetích osob). Zjevně proti­práv­ní ko­men­táře (srov. text sho­ra o do­ka­zo­vá­ní ob­sa­hu­jí­cí zej­mé­na vul­gár­ní či zesměšňu­jí­cí ko­men­táře ad­re­so­va­né ža­lob­ci) ža­lo­va­ný neodstra­nil ani přes­to, že věděl, že v sou­vis­los­ti s příspěvky, pod ni­miž by­ly umístě­ny zjevně proti­práv­ní ko­men­táře, je ža­lob­cem ža­lo­ván (do­kon­ce ža­lob­ce v ža­lob­ních pí­sem­ných tvr­ze­ních i vý­slovně od­ka­zo­val i na fakt de­ho­nes­tu­jí­cích ko­men­tářů). Ko­nečně, po­kud jde o hle­dis­ko zá­važ­nos­ti do­padů říze­ní na ža­lo­va­né­ho, tak ža­lo­va­ný evi­dentně měl (má) zříze­ný sys­tém mo­de­rá­to­ra (mo­de­rá­torů), kte­rý mo­ni­to­ro­val ob­sah dis­ku­se (ko­men­tářů), je­li­kož ža­lo­va­ný kon­krétně rea­go­val na řadu příspěvků. Sys­tém ža­lo­va­né­ho tak byl scho­pen iden­ti­fi­ko­vat a od­stra­nit zjevně proti­práv­ní ko­men­táře třetích osob. Pos­tup ža­lo­va­né­ho tak neb­yl dos­ta­ču­jí­cí a pod­le ná­zo­ru sou­du je třeba do­vo­dit i od­povědnost ža­lo­va­né­ho – ja­ko pro­vo­zo­va­te­le dis­kus­ní­ho fó­ra pod je­ho ko­mer­ční­mi příspěvky na je­ho ko­mer­čním fa­ce­boo­ko­vém pro­fi­lu – za zjevně proti­práv­ní­mi příspěvky třetích osob. Soud přiměřeně od­ka­zu­je na ju­di­ka­tor­ní kri­té­ria do­vo­ze­ná v roz­ho­do­va­cí praxe Ev­rop­ské­ho sou­du pro lid­ská prá­va (např. srov. přiměřeně – je­li­kož fa­ce­boo­ko­vý pro­fil ža­lo­va­né­ho ne­ní inter­ne­to­vý zpra­vo­daj­ský por­tál - roz­su­dek se­ná­tu ve věci Hoi­nes­so­vá pro­ti Nor­sku  ze dne 19. 3. 2019 č. stíž­nos­ti 43624/14 , zej­mé­na bod 67. až 75.; roz­su­dek se­ná­tu ze dne 2. 2. 2016, č. stíž­nos­ti 22947/13, ve věci Ma­gyar Tar­ta­lom­szol­gál­ta­tók Egyesüle­te a In­dex.hu Zrt; roz­su­dek vel­ké­ho se­ná­tu ze dne 16. 6. 2015 ve věci Del­fi AS pro­ti Es­ton­sku, č. stíž­nos­ti 64569/09; roz­su­dek z 9. břez­na 2017 ve věci Rolf An­ders Da­niel Pihl pro­ti Švéd­sku, stíž­nost č. 74742/14).

73.     O náh­radě nák­ladů říze­ní soud roz­hodl pod­le § 142 od­st. 3 o. s. ř. Ža­lo­va­ný je po­vi­nen za­pla­tit ža­lob­ci pl­nou náh­ra­du nák­ladů říze­ní - čás­tku ve vý­ši 34 912 Kč - do tří dnů od práv­ní mo­ci roz­sud­ku, k ru­kám zá­stup­ce ža­lob­ce (§ 149 od­st. 1 o. s. ř.). Jde o od­měnu práv­ní­ho zá­stup­ce ža­lob­ce ve vý­ši 3 100 Kč za úkon práv­ní služ­by ve smys­lu § 9 od­st. 4 písm. a) vy­hláš­ky č. 177/1996 Sb., ad­vo­kát­ní ta­rif: 1. příp­ra­va a přev­ze­tí práv­ní­ho za­stou­pe­ní, 2. předža­lob­ní vý­zva, 3. ža­lo­ba, 4. pí­sem­né po­dá­ní ne­bo návrh ve věci sa­mé ze dne 5.9.2019, 5. pí­sem­né po­dá­ní ne­bo návrh ve věci sa­mé ze dne 17.9.2019, 6. pí­sem­né po­dá­ní ve věci sa­mé ze dne 18.11.2019, 7 a 8. jed­ná­ní u sou­du dne 28.1.2020 v dél­ce přesa­hu­jí­cí dvě ho­di­ny. Cel­kem v da­né věci práv­ní zá­stup­ce ža­lob­ce vy­ko­nal 8 úkonů práv­ní služ­by, kdy i s re­žij­ním pau­šá­lem ve vý­ši 300 Kč za úkon práv­ní služ­by (§ 13 od­st. 3 vy­hláš­ky č. 177/1996 Sb.) či­ní náh­ra­da nák­ladů za od­měnu a ho­to­vých vý­dajů ad­vo­ká­ta cel­kem 27 200 Kč bez DPH, te­dy 32 912 Kč s DPH (viz § 137 od­st. 3 o. s. ř.; zá­stup­ce ža­lob­ce je plát­cem DPH). K nák­ladům říze­ní též patří soud­ní pop­la­tek ve vý­ši 2 000 Kč ža­lob­cem za­pla­ce­ný. Po­kud jde o dí­lčí neúspěch ža­lob­ce v po­ža­dav­ku na za­pla­ce­ní 30 000 Kč, tak ža­lob­ce má prá­vo na pl­nou náh­ra­du nák­ladů říze­ní s oh­le­dem na § 142 od­st. 3 o. s. ř. Roz­hod­nu­tí zá­vi­se­lo na úva­ze sou­du (neexis­tu­je žá­dná exak­tní me­to­da, jak sta­no­vit přiměřenost za­dos­tiu­činění, resp. je­ho vý­ši, za ne zce­la přilé­ha­vý od­had vý­še bu­dou­cí­ho přiz­na­né­ho ná­ro­ku nemůže být ža­lob­ce v rám­ci náh­ra­dy nák­ladů říze­ní san­kcio­no­ván – viz např. ná­lez Ústav­ní­ho sou­du sp. zn. I. ÚS 1310/09, I. ÚS 1665/11, I. ÚS 42/16 aj.). Po­kud jde o dí­lčí neúspěch ža­lob­ce oh­ledně po­ža­dav­ku na od­stranění vi­deí, tak ža­lob­ce má prá­vo na pl­nou náh­ra­du nák­ladů říze­ní s oh­le­dem na § 142 od­st. 3 o. s. ř., kdy šlo o neúspěch v poměrně ne­patr­né čás­ti, a dá­le kvů­li to­mu, že vi­deo zob­ra­zu­jí­cí ža­lob­ce v době po­dá­ní ža­lo­by se na fa­ce­boo­ko­vém pro­fi­lu ža­lo­va­né­ho a na je­ho pro­fi­lu na youtu­be.com na­chá­ze­lo a by­lo od­straněno až po po­dá­ní ža­lo­by (srov. § 146 od­st. 2 vě­ta dru­há o. s. ř.).

 

Pou­če­ní:

Pro­ti to­mu­to roz­sud­ku je mož­no po­dat od­vo­lá­ní do 15 dnů ode dne do­ru­če­ní je­ho pí­sem­né­ho vy­ho­to­ve­ní ke Kraj­ské­mu sou­du v Brně prostřed­nic­tvím Městské­ho sou­du v Brně.

 

Nespl­ní-li po­vin­ný dob­ro­volně, řádně a včas, co mu uk­lá­dá to­to vy­ko­na­tel­né roz­hod­nu­tí, může op­rávně­ný po­dat návrh na soud­ní vý­kon roz­hod­nu­tí ne­bo exeku­ci.

 

Br­no 7. úno­ra 2020

 

JUDr. Ra­dek Ma­le­nov­ský v.r.

před­se­da se­ná­tu

 

 


 

Diskusia

 

Najčítanejšie články

Daňové trestné činy - niektoré aplikačné problémy

 vý­ťah z pred­náš­ky us­ku­toč­ne­nej dňa 09.05.2013 v Om­še­ní

Peter Šamko, 11. máj 2013, čítané: 99784x
 
Trestný čin ohovárania vs. prípustná (dovolená) kritika

 člá­nok pri­ná­ša ana­lý­zu zna­kov pre­či­nu oho­vá­ra­nia pod­ľa § 373 ods. 1 Tr. zák. a ve­nu­je po­zor­nosť aj prob­le­ma­ti­ke, do akej mie­ry je prí­pus­tná kri­ti­ka naj­mä ve­rej­ne čin­ných osôb.

Ondrej Repa, 23. apríl 2018, čítané: 98030x
 
Zákonnosť dôkazov a procesu dokazovania trestných činov s drogovým prvkom (z pohľadu obhajoby)

 cie­ľom člán­ku bo­lo pou­ká­zať na ma­név­ro­va­cí pries­tor ob­ha­jo­by pri vý­ko­ne ob­ha­jo­by osôb ob­vi­ne­ných z tres­tných či­nov naj­mä s dro­go­vým pr­vkom.

Tibor Timár, 10. december 2011, čítané: 90388x
 
   
 
 
Mapa stránky   |   O nás   |   Kontakt Powered by Cyclone3 XUL CMS of Comsultia